kostraANTROPOLOGIE  kostra

 

Kostní tkáň

-         funkce podpůrná, ochranná

-         složení: buňky (osteocty) – jsou v dutinkách a mají výběžky pro regulaci vápníku; mezibuněčná hmota (ossein – je elastická, po vyluhování zůstane, ústrojná složka; minerály – způsobují pevnost, složka neústrojná, po vyžíhání v plamenu je kost křehká a pevná – zůstane tam neústrojná složka); MH – vytvářena osteoblasty, které ji obklopují a vyzrávají – mění se na osteocyty

 

Kost

-         tvořena kostní tkání – kompaktní a spongiózní

-         substancia compacta (hutná): na povrchu, vláknitá (v místech úponů některých vazů, již v prvním roce života je nahrazována lamelami) a lamelózní (Haversovy lamely, intersticiální lamely, povrchové) – lamely obklopují cévy nebo tvoří vrstvičky na povrchu

-         substancia spogisa (houbovitá): uvnitř, tvořena jednotlivými rámečky, které se přizpůsobují tahům a tlakům (= architektonika spongiózní kosti); spongióza u plochých kostí - diploe

-         uvnitř dlouhých kostí vyplňuje dutiny spongiózní kosti kostní dřeň (modulla ossium) – orgán krvetvorby; v dětství červená, potom žlutá a na stáří šedá 

-         periost (okostice): vazivový obal, který kryje kost s výjimkou konců, které jsou kryty chrupavkou; její vnitřní část má schopnost regenerace a vysílá osteoblasty

 

Tvary kostí

-         kosti typu dlouhého (ossa longa) – končetiny, převažuje délka – diafýza; 2 konce - epifýzy

-         kosti krátké (ossa brevia) - obratel

-         ploché kosti (ossa plana) – lopatka, lebka

-         pneumatizované kosti – horní čelist, čichová kost, čelní kost

-         sezamské kosti (ossa sezamoidea) – tam, kde se kosti třou o šlachu – patela

 

Vznik a vývoj kostí

Osifikace – kostnatění – po narození se vyplavují osteoblasty podél cév a produkují enzymy potřebné k osifikaci

-         osifikace z vaziva (vznik plochých  lebečních kostí), z chrupavky (vznik dlouhých kostí)

 

Růst

-         dlouhé kosti rostou mezi diafýzou a epifýzou (jsou tam epifýzové chrupavky, které kostnatí)

-         do šířky kosti rostou tzv. apozicí (přikládání periostu)

-         růst ovlivňuje hormon produkovaný hypofýzou

 

 


Terminologie

 

Roviny:

-         mediánní (dělí tělo na dvě stejné půlky; zepředu dozadu; dělí na levou a pravou část)

-         sagitální (rovina souběžná s mediální; dělí tělo na různé části; zepředu dozadu; dělí na levou a pravou část)

-         transversální (vodorovná; dělí tělo na horní a spodní část)

-         frontální (dělí tělo na přední a zadní část)

 

Směry

-         kraniální (k hlavě) – superior

-         kaudální (k pánvi) – inferior

-         dorsální (k hřbetu) – anterior

-         ventrální (k břichu) – posterior

-         mediální (do středu) – k rovině mediální

-         laterální (vně)

 

končetiny – proximální (k trupu), distální (od trupu)


Páteř – columna vertebralis

 

-         obratel (vertebra, vertebrae)

 

Krční obratel (vertebrae cervicales) – 7

-         1.corpus vertebrae (tělo obratle), 2.arcus vertebrae (oblouk obratlový, obrácený na dorzální stranu), 3.foramen vertebrae (otvor obratlový – trojhranná)

-         4.processus spinalis (trnový výběžek na obratlovém oblouku), 5.processus transversus (příčný výběžek – provrtaný otvorem pro aortu – 7.foramen transversarium), 6.processus articularis (kloubní výběžek – pro uchycení předchozího(cranialis) a následujícího (caudalis) obratle)

 

 

 

 

 

 

 

-         Atlas – první obratel krční

-         nemá tělo, ale má dva oblouky obratlové (1.arcus ventralis, 2.arcus dorsalis)

-         3.facies articularis dentalis (ploška pro zaklínění dnes epistrophei), 4.facies articularis caudalis (ploška pro spojení s čepovcem), 5.fovea articularis cranialis (jamka pro spojení s lebkou)

 

 

 

 

 

 

 

 

-         Epistropheus – druhý obratel krční

-         jeho tělo vybíhá kraniálně ve válcový výběžek 1.dnes epistrophei, výběžek je přihrocen – 2.apex dentis

 

 

 

 

 

Hrudní obratel (vertebrae thoracicae) – 12

-         1.corpus vertebrae (tělo obratle), 2.arcus vertebrae (oblouk obratlový, obrácený na dorzální stranu), 3.foramen vertebrae (otvor obratlový – oválný)

-         4.processus spinalis (trnový výběžek na obratlovém oblouku), 5.processus transversus (příčný výběžek), 6.processus articularis (kloubní výběžek – pro uchycení předchozího(cranialis) a následujícího (caudalis) obratle)

-         7.fovea costalis caudalis et cranialis (ploška pro uchycení žebra)

 


Bederní obratel (vertebrae leumbales) – 5

-         1.corpus vertebrae (tělo obratle), 2.arcus vertebrae (oblouk obratlový, obrácený na dorzální stranu), 3.foramen vertebrae (otvor obratlový – oválný)

-         4.processus spinalis (trnový výběžek na obratlovém oblouku, není tak dlouhý jak u hrudních), 5.processus articularis (kloubní výběžek – pro uchycení předchozího(cranialis) a následujícího (caudalis) obratle)

-         6.processus costarius (zakrnělé žebro)

 

 

 

 

 

 

 

 

Kost křížová (os sacrum) – 5 a Kost kostrční (os coccygis) – 4-5

-         dorzální strana: 1.canalis sacralis (kanál kosti křížové), srůstem trnových výběžků vzniká 2.crista sacralia media a srůstem kloubních výběžků vznikají 3.cristae sacrales articulares

-         4.foramina sacralia pelvina (otvory pro nervy), laterálně od nich je 5.crista sacralia lateralia

-         poslední oblouk zůstal neuzavřen a vznikla tam 6.cornua ossis sacri. Mezi cornua vznikl 7.hiatus canalis sacralis, který vede do křížového kanálu

-         na horní části kosti křížové je 8.facies auricularis (ploška pro spojení s bederní částí)

-         ventrální strana: 9.promunturium (vyčleněný první obratel), 10.linea transversa (stopy po srůstech obratlů)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

-         prohnutí páteře dopředu – lordóza (nejsilnější krční lordóza u C4-5, a vrchol lordózy bederní u L3-4)

-         prohnutí páteře dozadu – kyfóza (nejsilnější hrudní kyfóza u Th6-7 a u kosti křížové)

-         skolióza je zakřivení páteře na stranu (vlivy: těžká játra, delší levá noha u praváků…)


Hrudník

 

-         žebra (costae)

 

-         každé žebro se skládá z 1.caput costae (hlavička), 2.colum costae (krček), 3.corpus costace (tělo)

-         u konce krčku je 4.tuberculum costae, které se přikládá k hrudním obratlům, 5.angulus costae (úhel žebra), na vnitřní straně je žlábek pro žílu 6.sulcus costae a kaudální strana žebra je ostrá – 7.crista costae

-         na hlavičce žebra je 8.facies articularis capituli costae (ploška pro kloubní spojení s obratli)

-         žebra pravá I-VII (costae verae, sternalis), žebra nepravá VIII-X (costae spuriae), žebra volná XI-XII (costae fluctuantes)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

-         kost hrudní (sternum)

-         tři části: 1.manubrium sterni (rukejoť), 2.corpus sterni (tělo), 3.processus ensiformis

-         4.incisura clavicularis (pro klíční kost), 5.incisura costalis (pro pravá žebra)


Lebka (cranium)

 

Neurocranium – mozkovna (calva)

-         kryje mozek a smyslové orgány

 

os frontale – kost čelní

-         dvě základní části: 6.partes orbitales ossis frontalis (tvoří strop očnic), squama frontalis (šupina čelní)

-         1.squama frontalis – její spodní okraj – 2.margo orbitalis tvoří očnice. Horní část os frontale je vypouklá a na jednom místě prudčeji zakřivená –  3.tuber frontale výraznější u dětí a u žen); squama frontalis se přes 4.processus zygomaticus spojuje s kostí lícní a za ní s křídly kosti spánkové; nad kořenem nosním je mezi očnicemi vkleslé ploché místo – 5.glabela

-         sutura metopica – šev mezi čelními kostmi; šev mizí do dvou let, ale někdy (10% zůstane)

-         kost čelní se pojí s kostí temenní věncovým švem – sutura coronalis

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

os parientale – kost temenní

-         přední okraj se spojuje se s kostí čelní věncovým švem – sutura coronalis, kosti temenní se spojují mezi sebou švem šípovým – sutura sagittalis a s kostí týlní švem pilovitým švem – sutura lambdoidea

-         na zevní ploše je kost prudce zakřivena – 1.tuber parientale, na spodní ploše jdou dvě obloukovité čáry – 2.lineae temporales (vliv spánkového svalu)

-         na vnitřní ploše jsou šikmo vzad větvící se rýhy (pro tepny) – 3.sulci arteriae

 

 


os occipitale – kost týlní

-         velký týlní otvor – 1.foramen occipitale magnum, část kosti uložená dorzálně od otvoru a (vyklenutá)se nazývá – 2.squama ossis occipitalis

-         zevně squama ossis occipitalis je hrbol 3.protuberantia occipitalis externa (pro úpony šijního vazu) – muži = větší; uvnitř squamy occipitalis je hrbol – 4.protuberantia occipitalis interna

-         okraj šupiny týlní (squama) vbíhá na způsob obráceného V mezi kosti temenní

-         ve spodní straně kosti týlní jsou kloubní výběžky – 5.condyli occipitales (pro spojení s atlasem)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

os temporale – kost spánková

-         tvořena z pěti částí:

-         I. 1.os petrosum (= kost skalní) – má tvar pyramidy s otupeným koncem (2.apex pyramidis), v části facies cerebellaris je nápadný otvor – 3.porus acusticus internus

-         II. 4.pars squamosa (= šupina spánková) vybíhá ve výběžek lícní – 5.processus zygomaticus, na po jeho počátku je jamka – 6.fossa mandibularis (pro skloubení s dolní čelistí)

-         III. 7.pars mastoidea (= část bradavčitá) tvoří výběžek – 8.processus mastoides

-         IV.9. os tympanicum (= kost bubínková) – tvoří část zvukovodu

-         V. 10.processus styloides (= bodcovitý výběžek)

 

 

 

 

 

 

 

 


os sphenoides – kost klínová

-         uložena v basi lebeční, ventrálně od bazální části kosti týlní

-         1.corpus ossi sphenoidis (tělo = jamka pro hypofýzu – 2.fossa hypophyseos; jamka je doplněna kostěnou vyvýšeninou – 3.sella turcica), 4.ala minora (malá křídla – kořenem proniká 5.canalis opticus vedoucí do očnice a obsahuje tepnu očnicovou), 6.ala maiora a 7.processus pterygoidei

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Splanchnocranium – obličejová část

 

Os ethmoides – kost čichová

-         1.lamina cribrosa – dírkovaná ploténka, kterou pronikají čichové nervy; horní část přepážky nosní tvoří svislá ploténka 2.lamina perpendicularis (mediana); třetí část je 3.labyrintus ethmoidei (řada tenkostěnných dutinek), z labyrintů se do dutiny nosní vyklenují skořepy nosní – 4.concha nasalis (media a superior). Labyrint od očnic odděluje tenká ploténka 5.lamina orbitalis

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Maxila – horní čelist

-         části: 1.corpus maxilae (v části facies orbitalis je otvůrek – 2.foramen infraorbitalis, (kterým vstupuje nerv a arterka), 3.processus frontalis (lemuje vstup do dutiny nosní), 4.processus zygomaticus (trojhraný, krátký), 5.processus alveolaris (jsou v něm uloženy lůžka zubů – 6.aleveoli dentales; u vícekořenových zubů jsou ještě septa intraalveolaria), 6.processus palatinus (tvoří 3/4 horního patra)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Os zygomaticus – kost lícní

-         má výběžky – 1.processus frontalis (spojuje se s kostí čelní a velkými křídly kosti klínové), 2.processus maxilaris (spojuje se s maxilou), 4.processus temporalis (spojuje se s výběžkem kosti spánkové a tvoří jařmový most – arcus zygomaticus)

 


Ossa palatina – kůstky patrové (párové)

-         1.lamina horizontalis doplňuje vzadu horní tvrdé patro, 2.lamina perpendicularis vede do dutiny nosní

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vomer – kost radličná

-         tenká kůstka tvořící část přepážky nosní, má maličká alae vomeris, které se zespoda spojují s klínovou kostí

 

Mandibula – dolní čelist

-         skládá se z těla – 1.corpus manibulae, ramen – 2.rami manibulae (dexter, sinister)

-         v dolní části těla je 3.trigonum manibulae, které je ve střední části zvýšené na 7.protuberantia mentalis (bradový výběžek – u mužů víc)

-         k tělu se ramus mandibulae připojuje v tupém úhlu, který je v dětství ještě větší 4.angulus mandibulae (u mužů vyčnívá ven)

-         ramus manibuale vybíhá v přední výběžek – 5.processus coronoideus a v zadní výběžek – 6.processus condyloideus (na konci je tlustší – capitulum mandibulae)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Os lacrimale – slzní kost

-         kraniálně se dotýká kosti čelní a dorzálně papírové ploténky kosti čichové, kaudálně horní čelisti

-         vertikální crista lacrimalis, která se prohlubije ve fossa lacrimalis (uložen slzní váček)

 

Os hyoides – jazylka

-         zavěšená na vazech za processus styloides kosti spánkové (podpírá jazyk)

-         má tělo 1.corpus ossis hyodis, cornua (rohy na připojení svalů) – 2.minora a 3.maiora

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ossicula wormiani = vsuté kůstky ve švech


Extremitas superior (Horní končetiny)

 

-         cingulum (pletenec pažní): klíční kost, lopatka

-         pars libera (volná část): kost pažní, kost vřetení, kost loketní, zápěstní kosti, články prstů

 

Clavicula (kost klíční)

-         jediná dlouhá kost uložená transverzálně

-         1.extremitas acronialis – část shora dolů oplostěná a přikládající se k acronionu lopatky

-         2.extremitas sternalis – je ztluštělá, napojující se na sternum

-         craniální plocha je hladká, kaudální má drsnatinu na úpony svalů (u mužů je výraznější)

-         první klenutí je ventrálním směrem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Scapula (lopatka)

-         facies dorsalis: hřeben 1.spina scapulae začíná u obratle a postupně se zvyšuje, takže vybíhá do nadpažkového výběžku 2.acronion (na ten se přichycuje clavicula)

-         na venkovní horní straně je kloubní jamka – 3.fossa articularis

-         facies costalis: zobcovitý výběžek – 4.processus coracoideus

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Humerus (kost pažní)

-         proximální část: hlavice – 1.caput humeri; okraj styčné plochy hlavice – 2.collum anatomicum humeri (svírá úhel asi 130°); ventrálně jsou pod hlavicí dva hrboly – 3.tuberculum majus (laterálně) a 4.tuberculum minus (ventrálně); mezi hrboly je 5.sulcus intertubercularis (rýha); pod hrbolky je kost zúžena na 6.collum chirurgicum (tam se kost láme)

-         diafýza: na zevní straně (laterálně) je drsnatina – 7.tuberositas deltoidea; po dorzální straně běží mělký spirální otisk 8.sulcus nervi radialis

-         distální část: dvě kloubní plošky – hlavička 9.capitulum humeri (pro skloubení s vřetení kostí) a kladka 10.trochlea (pro skloubení s kostí loketní). Hlavička má kulovitý tvar a kladka je tvořena ze dvou kuželovitých úseků namířených proti sobě; nad capitulum humeri je 11.fossa radialis, nad trochleou je 12.fossa coronoidea ( do ní zapadá při ohnutí výběžek kosti loketní – processus coronoides); na dorzální straně je hluboká 13.fossa olecrani (do ní při natažení zapadá výběžek loketní (okovec) – olecranon ulnae)

 


Ossa antebrachii (kosti předloketní)

-         na palcové straně je kost vřetení, na straně malíkové kost loketní

-         Radius (kost vřetení)

-         hlavička – 1.capitulum radii, hlavička je prohloubená pro 2.fovea radii (pro capitulum humeri), 3.collum radii, které je zakončeno na ventromediální straně drsnatinou – 4.tuberositas radii (pro upnutí bicepsu); za ním se radius rozšiřuje a vybíhá v hranu 5.margo interosseus (crista interossea) směřující k ulně; na palcové straně vybíhá radius v 6.processus styloideus (distální část)

-         Ulna (kost loketní)

-         na proximální straně vybíhá v 7.olecranon (okovec), na něhož se upíná triceps; ventrální okraj proximálního konce vybíhá v 8.processus coronoideus (do fossa coronoidea); na dorzální straně je 9.margo interosseus (ostrá hrana směřující k radiu; zakončení ulny širší hlavičkou – 10.capitulum ulnae

 


Ossa carpi (kosti zápěstní)

-         proxilmální řada (od palce): 1.os scapoideum (loďkovitá), 2.os lunatum (mesíčitá), 3.os triquetrum (trojhraná), 4.os pisiforme (hráškovitá)

-         distální řada (od palce): 5.os trapezium (mnohohranná větší na něm je palec), 6.os trapezoideum (mnohohranná menší), 7.os capitatum (hlavatá), 8.os hamatum (hákovitá)

 

Ossa metacarpi (kosti záprstní)

-         proximální 9.base, střední část 10.corpus a.distální 11.capitulum

-         metacarp I-IV

 

Falanges (články prstů)

-         poslední rozšířený a na něm tuberositas falangis distalis (pro úpon ohybačů prstů)

-         flexory = ohýbače (ventrální strana); extenzory = napínače (dorzální strana)


Extremitas pelvinae (dolní končetiny)

-         cingulum pelvinae (pletenec pánevní): dvě kosti pánevní (kyčelní, sedací, stydká)

-         pars libera (volná část): kost stehení, kost holení, kost lýtková, zánártní kůstky, nártní kůstky, články prstů

 

Ossa coxae (kosti pánevní)

-         dvě ramena (kraniálně a do stran)

-         tuber ischiadicum (= hrbol sedací na straně kaudální)

 

Os coxes – os ilium (kost kyčelní)

-         1.corpus ossi ilium se podílí na vytvoření jamky kyčelní, vzhůru se rozšiřuje do 2.ala ossis ilium (lopata kosti kyčelní); na dorzální straně je drsnatina 3.facies auricularis tvaru boltce pro skloubení s kostí křížovou; kraniální okraj lopaty kyčelní tvoří hřeben kyčelní 4.crista ilica – je drsnatý pro úpon břišních plochých svalů; na dorzální straně končí hřeben kyčelní na 5.spina ilica dorsalis cranialis a pod ním menší hrbolek 6.spina ilica dorsalis caudalis; na druhé straně hrbolek 7.spina ventralis (pro tříselný vaz)

Os coxes – os ischii (kost sedací)

-         8.tuber ischiadicum (hrbol kosti sedací), nad hrbolem je mělká 9.incisura ischiadica minor; nad spinou je 10.incisura ischiadica major (hluboký zářez)

Os coxes – os pubis (kost stydká)

-         její tělo 11.corpus začíná v jamce kyčelní a pokračuje jako 12.ramus ossis pubis, na němž rozeznáváme ramus inferior a superior (horní a dolní větev); jamku kyčelního kloubu 13.acetabulum tvoří chrupavka ve tvaru měsíce 14.facies lunata; mezi kostí sedací a stydkou je otvor 15.foramen obturatum; naproti hrbolu kosti sedací (na ventrální straně) je 16.facies syphisealis (chrupavčitá destička pro synfízu)

 


Femur (kost stehení)

-         proximální část:

-                                 1.caput femoris zapadá hluboko do acetabula; dále se femur skládá z krčku 2.collum femoris a z těla 3.corpus femoris; distální číst je rozdělena na dva výběžky kloubní – condyli femoris;

-         tělo:

-                                  z proximální části těla vyvstává 4.trochanter major na straně laterální (velký hrbol) a 5.trochanter minor na straně mediální (malý hrbol) – jsou na straně dorzální; hrboly vzadu spojuje zřetelná hrana 6.crista intertrochanterica; po dorzální straně těla vyvstává hrana 7.linea asperna, na níž jsou dvě souběžné čáry – labium tibiale a labium fibulare

-         distální část:

-                                 zploštělé, tvořeno dvěma kondyly – 8.condylus tibialis na straně mediální a 9.condylus fibularis na straně laterální; na přední ventrální straně je mezi kondyly 10.facies patellaris, do něhož se vkládá patela

 


Patella (čéška)

-         největší sezamská kůstka

-         vybíhá distálně v přihrocený apex patellae na ventrální straně a proximálně má širší část – basis patellae

-         dorzální strana je potažena chrupavkou (hladká) a je rozdělena na dvě facies, z nichž laterální (fibulární) je větší

Ossa cruris (kosti bércové)

-         tibia (kost holenní)

-         nejsilnější, přenáší váhu těla, proximální část je širší a tvoří dva hrboly kloubní 1.condylus tibialis (medialis) – kloubní ploška oválná a konkávní a 2.condylus fibularis (lateralis) – kloubní ploška okrouhlá a rovná

-         na ventrální straně je drsnatina pro sval čtyřhranný – 3.tuberositas tibiae

-         distální konec vybíhá v hmatný vnitřní kotník 4.malleolus tibiae (medialis), na laterální straně je 5.incisura fibularis – zářez pro fibulu

-         fibula (kost lýtková)

-         se skládá z hlavičky – 6.caput fibulae (je hranatější), která obsahuje 7.apex capituli fibulae (hrot)

-         na distálním konci je 8.malleolus fibulae (lateralis), na zadním okraji kotníku je žlábek 9.sulcus malleoli laterali fibulae (pro šlachy)


Ossa pedis (kosti nohy)

-         ossa tarsi (kosti zánártní)

-         talus (kost hlezenní): 1.caput tali je zaoblená a míří k prstům, 2.trochlea tali (kladka) míří proximálně, trochlea se ventrálně rozšiřuje a roztlačuje oba kotníky od sebe; 3.corpus tali  vybíhá v 4.processus lateralis tali s dvěma hrbolky; na spodní straně jsou kloubní plošky pro připojení posti patní – 5.facies calcanei

-         calcaneus (kost patní): má 6.tuber calcanei (hrbol = pata), na straně dorzální má tři kloubní plošky pro talus (na proximální části); na ventrálním konci kosti je prohnutá plocha pro kost krychlovou (os cuboideum); na tibiálním boku vyvstává výběžek, který podpírá kost hlezenní – 7.sustentaculum tali (mediálně)

-         os cuboideum (krychlová kost)

-         os cuneiforme (mediale, intermedium, laterale) = klínové kosti, které tvoří klenbu nožní

-         os naviculare (loďkovitá)

-         ossa metatarsi (kosti nártní) - (basis, corpus, caput) – první je nejsilnější, druhý nejdelší

-         falanges (články prstů)proximalis, media, distalis

 

-         ventrální strana – natahovače; ddorzální strana – ohybače

 


Pohlavní rozdíly na skeletu

 

Lebka:

-         u mužů obecně větší, robustnější (kapacita 1450ccm), s většími úpony pro svaly

-         ženská lebka je hladší menší (kapacita 1350ccm), podobná lebce dětské

-         nasofrontální přechod:

-         u mužů přechod úhlový s velkým zářezem

-         u žen plynulý přechod

-         os frontale:

-         u mužů výrazné nadočnicové valy s vystupující glabelou, squama frontale šikmo ustupuje dozadu a neobsahuje téměř žádný tuber frontale

-         ženy mají kolmé čelo bez očnicových valů (ostrý okraj) a s plochou glabelou, ve výrazném tuberu frontale se os frontale stáčí dozadu

-         os occypitale:

-         u mužů výrazný protuberantia occ. externa

-         u žen nevýrazný protuberantia occ.externa

-         os temporale:

-         u mužů masivní processus mastoideus (apex směřuje dopředu)

-         processus mastoideus je u žen nevýrazný (apex směřuje do středu)

-         maxila:

-         zubní oblouk je u mužů spíš delší než široký

-         u žen je zubní oblouk stejně široký i dlouhý, alveolární výběžky směřují ven

-         mandibula:

-         u mužů dochází k evertaci ramen v angulus mandibulae(ven), rameno je ve středu prohnuté, brada hranatá, výrazná protuberantia mentalis

-         u žen je angulus mandibulae rovný, rameno je prohnuté spíše nahoře nebo vůbec, brada špičatá

-         os zygomaticus:

-         u mužů processus marginalis na čelním výběžku kosti lícní je výrazný (pro uchycení žvýkacích svalů)

-         u žen je gracilní jařmový oblouk

 

Pánev:

-         os sacrum:

-         u mužů užší a delší, u mužů subpubický úhel,

-         u žen je to tvar rovnostranného trojúhelníku, u žen subpubický oblouk

-         os coxes:

-         u mužů masivní povrch

-         u žen gracilní a hladké

-         os ischii:

-         u mužů je úzká, hluboká, nesymetrická incisura ischiadica maior, spina ischiadica je placatá

-         u žen je incisura isch.maior mělčí, symetrická a široká

-         os pubis:

-         u mužů je nesymetrický foramen obturatum, délka os pubis je menší než výška os ischii, sulcus preauricularis téměř žádný (žlábek na přechodu mezi pánevní a křížovou kostí)

-         u žen je symetrický foramen obturatum, os pubis tejně dlouhá jako os ischii vysoká, sulcus preauricularis je široký a hlubší

Určení stáří podle kostí

 

Věkové kategorie:

Infans I (do 7 let) – do prořezání první stoličky

Infans II (7 – 14) – do druhé stoličky

Juvenis (15 – 20) – druhá stolička už je, ale není uzavřena chrupavka mezi týlní a klínovou kostí

Adultus I (20 – 30)

Adultus II (30 – 40)

Maturus I (40 – 50)

Maturus II (50 – 60)

Senilis (nad 60)

-         novorozenci = papírové neurocranium, malé splanchnocranium, žádný processus mastoideus, výrazný tuber frontale, mandibula je tvořena dvěmi částmi (do 1 roku srůstají – sinfysis menti)

 

Chrup:

-         mléčný (20 zubů)

-         2 incisivi, 1 caninus, 2 moláry

-         6 – 8 měsíců (incisivus I) – nejdříve dolní

-         7 – 12 měsíců (incisivus II)

-         12 – 16 měsíců (molár I)

-         15 – 20 měsíců (caninus)

-         20 – 24 (molár II)

-         stálý (32 zubů)

-         2 incisivi, 1 caninus, 2 premoláry, 3 moláry

-         první roste molár I nebo incisivus I (kolem 6 let)

-         incisivus II, premolár I, caninus, premolár II, molár II, molár III

 

Určení stáří podle jiných kostí

-         srůst zadního oblouku atlasu (3 – 4 roky), do 4.roku srůstají poloviny oblouků všech obratlů, mezi 4. a 6. rokem srůstá tělo obratle s obloukem, v 9 letech je arcus dorsalis atlasu kompletně srostlý, ve 12 letech srůstá apex dentis

-         13 – 16 letech srůstají pánevní kosti

-         os sacrum8 – 10 let srůst oblouků s těly, 7 – 12 let srůst spinálních a kloubních výběžků

-         16 – 25 let přestává člověk růst do výšky (už žádné chrupavky)

 

Dospělí:

-         opotřebování zubů

-         osifikace štítné chrupavky

-         facies sinfisalis ossis pubis je u mladých jedinců zvrásněná, ve středním věku už hladší a ve stáří zůstává jen lem

-         zarůstání lebních švů (nejdříve zevnitř)


Antropometrie

 

Hlavní antropometrické body:

-         pegma (průsečík sutura coronoidea a sutura sagitalis)

-         glabela

-         opistocranion (nejvzdálenější bod)

-         nasion (bod ve střední rovině nasofrontálního švu = kořen nosu)

-         gnation (ve střední rovině na bradě)

-         euryony (nejvíce od sebe vzdálené body – šířka hlavy)

-         zygyon (nejvíce vzdálený bod na jařmovém oblouku – šířka obličeje)

 

Délka hlavy ( glabelaopistocranion)

Šířka hlavy (euryoneuryon)

Výška hlavy (vertexgnation)

Šířka obličeje (zygyonzygyon)

Výška obličeje (nasiongnation)

 

Cefalický index:

Šířka hlavy/ délka hlavy X 100

-         menší než 74,9       (úzká hlava)                             – dolichokranie

-         75 – 79,9              (středně dlouhá hlava) nasokranie

-         větší než 80            (krátká)                                   – brachykranie

 

Obličejový index:

Výška obličeje/šířka obličeje X 100

- větší než 90,0            (úzký obličej)                           - leptoprosopie

85 – 89,9                    (středně široký obličej) - mezoprosopie

- menší než 84,9          (široký)                                   - euryprosie

 


Antropogeneze

 

živorodí, savci, čelistnatci, obratlovci (vertebrata), strunatci (chordata)

řád: Primates

            podřád: Antropoidea (vyšší primáti)

                        nadčeleď: Hominoidea (lidé a lidoopi)

                                   čeleď: Hominidae („člověkovití“)

                                               rod: Homo

                                                           druh: Homo sapiens sapiens

 

Řád – primáti

-         hlavní znaky primátů:

-         uzavřené očnice (prostorové vidění), zkracování obličejových částí (redukce čichových struktur), končetiny uzpůsobeny ke šplhání ale i k jiným funkcím (krátkodobé napřimování, lepší pohyblivost končetin – rameno a zápěstí, protipozice palce), drápy nahrazeny nehty, 2 prsní bradavky, sociální chování

Čeleď – Hominidae

-         hlavní znaky hominidů:

-         vzpřímená postava (páteř je 2x esovitě prohnutá), klenba je nožní je dvojitá (podélná = talus na calcaneus, příčná = tvar klínových kostí), zesílení dolních končetin a zkrácení horních končetin, foramen magnum se posouvá na spodinu lebeční, palec na noze se vrací k prstům, lov způsobuje přísun bílkovin a s tím i růst mozku, redukce stoliček a úbytek žvýkacích svalů (dříve to bylo zařízeno pro rozmělnění semen) – odlehčení obličeje, redukce špičáku

Rod –  Homo

-         hlavní představitelé:

-         AustralopithécusLucy (afarensis), Taungské děcko (africanus),

-         zakřivené články prstů, širší pánev a krátké dolní končetiny, pohlavní dimorfismus a velké rozdíly i mezi jednotlivými druhy

-         12 – 3mil.

-         Homo habilis – obývali savany a suché stepi

-         články prstů jsou už méně zakřivené, nožní klenba dvojitá, palec u prstů

-         krátkodobá tábořiště, vytvořili kulturu Olduvan (Keňa)

-         3 – 1,8mil.

-         Homo erectus (pitecantropus erectus)

-         dolní čelist bez brady, menší chrup, pohlavní dimorfismus

-         mozkovna 900 – 1100ccm

-         1,8 – 130.000

-         Homo sapiens neandertalensis

-         vznik prvních pohřbů – ShanidarTešik-Taš, Kiik Koba, La Ferrassie, Gánovce

-         veliká robustní mozkovna, silné kosti, velké nadočnicové valy, rozlehlé dutiny nosní, mandibula bez brady

-         Homo sapien sapiens

-         člověk dnešního typu

-         zaoblený týl, naodočnicový oblouk, brada, klenuté čelo

-         fyzické typy:

-         mongoloidní, australoidní, europoidní, negroidní

 


Pohřební ritus

 

Střední paleolit – první pohřby

-         Kiik Koba, Tešik-Taš (rohy kozorohů), Shanidar (květiny)

-         Neandrtálci

 

Mladý paleolit

-         posypání okrem, skrčená poloha (svázání, poloha plodu) – Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice, Pavlov, Brno-Francouzská ulice

-         aurignacien – pohřby v jeskyních  - Zlatý Kůň u Koněprus

 

Mezolit – pohřby spíše v okrajových oblastech

 

Neolit – pravidelná pohřebiště, první kremace

 

Eneolit – počátek mohyl

 

Doba bronzová – velká pohřebiště (kremace), mohylová, plochá, poblíž osad

 

Od 3.st.př.Kr. – převládá kremace

 

DSN – návrat inhumace

 

Slované:

-         kremace (do 7.st. žádné stopy po pohřebním ritu; 8.-9.st. – inhumace)

 

Středověk:

-         hřbitovy uvnitř měst nedostačují – vznik kostnic (v horním patře zádušních kaplí), lebky v kostnicích malovány pro přímluvu u Boha (katolíci)

-         14.-15.st. – kostnice na každé faře

-         1775 – za Marie Terezie vznik ohledavače mrtvol (+ pohřeb až za tři dny)

-         Josef II. ruší kostnice, 1781 – na katolických hřbitovech pohřbíváni i nekatolíci

-         30.léta 19.st. – pohřební služby, 60.léta 19.st. – spolky přátel žehu