Významní archeologové našich zemí

ČECHY
Jan Erasim Vocel
Josef Ladislav Píč
Lubor Niederle
Karel Buchtela
Jaroslav Böhm
Jan Filip
Jan Eisner
Jiří Neústupný
MORAVA
Jindřich Wankel
Karel Jaroslav Maška
Antonín Rzehak
Jan Knies
Jaroslav Palliardi
Inocenc Ladislav Červinka
prof.Šrámek
František Kalousek
Karel Tihelka




Jako každá věda a jako vše na tomto světě, vyvíjela se i archeologie. Její počátky sahají hluboko do naší minulosti, takže se dá říct, že první archeologické objevy byly učiněny už v době, kdy se nositelé jiných - mladších kultur teprve rodili. Vždyť již v 6.st.př.Kr.nechal babylónský král prozkoumat pozůstatky starých chrámů a paláců v Siparu (Mezopotámie).






V našich zemích podobných starodávných výzkumů zřejmě moc nemáme, ale možná že i u nás najdeme doklad toho, jak Keltové "vědecky" zkoumali zbytky osad z mladší doby kamenné. Archeologie jako věda se u nás šíří spíše až koncem 18.století, hlavní boom ale zaznamenává o sto let později.
Koho tato počáteční období zajímají, neměl by váhat a přečíst si velmi čtivou a zajímavou knížku od Karla Sklenáře: Archeologie a pohanský věk. Vřele doporučuji!





                                                           Archeologie a pohanský věk




Na této stránce naleznete jen ty opravdu nejvýznamnější archeology našich zemí. Máte-li však hlubší zájem poznat naše slavné vědce a chcete-li se víc dozvědět i o celkovém vývoji archeologie, podívejte se na stránky věnované vážným zájemcům o evropskou archeologii.










Jan Erasim Vocel (1802 – 1871)

-          působil jako vychovatel ve šlechtických rodinách

-          zájem o křesťanské kostely a později také o pohanské starožitnosti

-          byl teoretikem a stal se správcem Archeologického sboru (Karel Vladislav Zap – první redaktor Památek archeologických a místopisných, František Beneš…)

 

V polovině devatenáctého století se začaly projevovat tendence založit odborný časopis. J.E.Vocelovi se to  podařilo a založil Časopis českého muzea. Ten ale nebyl specializovaný, tak roku 1852 založil Archeologické listy, které však po prvním čísle zanikly. O rok později – 1853 – však z pera K.V.Zapa vznikl nejstarší archeologický časopis v Evropě a dostal jméno Památky archeologické a místopisné (za socialismu byl málem zrušen).

 J.E.Vocel

-          1850 – Vocel se stává profesorem archeologie a dějin umění na KU

-          uznával pravost Rukopisů a čerpal z nich (jeho odpůrce A.V.Šembera)

-          neměl však na univerzitě nástupce, takže katedra na KU zanikla

-          literatura

-          Archeologische Paralelen“ (1853) – požaduje chemickou analýzu artefaktů

-          „Pravěk země české I.-III“ (1866, 1868) – největší důraz kladl na Kelty a byl osočován, že je ‚keltoman

 

 

Josef Ladislav Píč (1847 – 1911)

-          narodil se ve Mšeně, jeho otcem byl mlynář

-          historik, učil na gymnáziu v Mladé Boleslavi a Praze

-          největší zájem měl o Slovany, ale ve své bibliiografii se k nim už nedostal (zpracoval jen pravěk)

-          členem Archeologického sboru, redaktor PA (uzavřel přístup do PA svým odpůrcům – L. Niederle), stal se vedoucím prehistorického oddělení NM (zal.1893) a shromáždil tzv.Píčovu družinupro shromažďování památek do muzea – statkáři, zemědělci… (Antonín Formánek, Jan Felcman, Václav Schmid, Jan Hellich, Václav Požárecký, Jan Vaněk…)

-          dojímal žáky k slzám J

-          zkoumal Levý Hradec, Plátěnice, Úhřetice (PP), Dobřichov (DŘ)

-          neuznával neolit a období, kdy se pohřbívalo ve skrčené polze nazýval ‘pokolení skrčených koster’ (převzal to od něj Červinka, rpotože ho chtěl napodobovat)

-          uznával pravost Rukopisů a dostal se proto do sporu s Niederlovou školou (hlavně Karel Buchtela). Kvůli těmto střetů, dalším bojům o rukopisy a podezření z finančních machinací spáchal nakonec sebevraždu. Po jeho smrti převládla Niederlova škola

-          literatura

-          „Starožitnosti země české“  - 6 svazků, nedokončeno (chtěl dojít až ke Slovanům)

-          „Přehled české archeologie“ pokusil se napravit skrčené kostry (nepovedlo se)

 

 J.L.Píč

Lubor Niederle (1865 – 1944)

-          habilitoval se pro antropologii, ale stal se profesorem archeologie

-          začínal jako klasický archeolog a zabýval se kulturní archeologií (= etnografií)

-          navazoval na Vocela (spíš teoretik)

-          protože mu Píč bránil v přístupu do NM a do PA, založil vlastní časopis s Čeňkem Zíprtem (1891) „Český lid“ (stal se z něj ale spíše etnologický časopis); 1898 založil „Věstník slovanských starožitností“ a pak ho přejmenoval na „Slovanské starožitnosti“ (1902 – 1934) – vznikla řada historická a kulturněhistorická

-          1919 byl založen Státní archeologický ústav a Niederle se až do roku 1922 stal jeho ředitelem (pak to předal Buchtelovi)

-          literatura

-          „Lidstvo v době předhistorické“ (1893)

-          „Slovanské starožitnosti“

 

 

Karel Buchtela (1864 – 1946)

-          finanční rada, doktor práv, ředitel Archeologického ústavu

-          měl rozsáhlou sbírku (byl spíš praktik), publikoval drobné práce a články proti Píčovi

-          zabýval se hlavně dobou popelnicových polí (knovízkou k.)

-          mladší generace se těšila, až to vezme do ruky (Borkovský, Böhm…) J

 

 

Jaroslav Böhm (1901 – 1962)

-          vystudoval u Niederleho, byl členem SAU (po Buchtelovi ředitelem)

-          po druhé světové válce se SAU stal součástí ČSAV a Böhm byl ředitelem (později byl místopředsedou celé AV)

-          zkoumal slovanská hradiště

-          občas je mu vytýkáno, že byl marxista a nechtěl zřídit laboratoře C14 (zřejmě vliv jeho kamaráda Miloičiče)

-          zkoumal Domicu (po něm Lichardus), mohylník v Kuštanovicích, Staré Hradisko u Prostějova, Libušín

-          literatura

-          „Základy halštatské periody“ (1935)

-          „Naše nejstarší města“ (1946) – o otomanské a vateřovské kultuře

-          Skýtové na Podkarpatské Rusi“

-          „Kronika objeveného věku“ (1941)

 

 

Jan Filip (1900 – 1981)

-          žák Niderleho a Stockého

-          původně gymnaziální profesor, teoretik zabývající se hlavně dobou popelnicových polí

-          po smrti Böhma se stal ředitelem AU ČAV, redaktor AR

-          literatura

-          „Popelnicová pole a počátky železné doby v Čechách“ (1936)

          „Kulturní kapitoly z našeho pravěku“

-          „Umělecké řemeslo v pravěku“

-          „Počátky slovanského osídlení ČSR“ – lužická kultura je podle něho praslovanská („infikoval se“ těmito názory v Polsku)

-          „Pravěké Československo“ (1948)

-          „Keltové ve střední Evropě“ (1965)

-          „Keltská civilizace a její dědictví“

-          Encyklopedisches Handbuch…“

 J.Filip

Jan Eisner (1885 – 1967)

-          od roku 1929 působil na univerzitě na Slovensku. Po začátku druhé světové války odešel na KU a stal se ředitelem Slovanského ústavu ČSAV – tady založil edici „Vznik a počátky Slovanů

-          zkoumal slovansko-avarské pohřebiště v Děvínské Nové Vsi

-          literatura

-          „Slovensko v pravěku“ (1933)

-          Děvínská Nová Ves“ (1952) – získal státní cenu

 

Jiří Neustupný (1905 – 1981)

-          působil v prehistorickém oddělení NM (jeho nástupcem se stal Jiří Břeň)

-          založil „Fontes Archeologici Pragenses“ (FAP)

-          zabýval se náboženstvím, pohřebním ritem…

-          literatura

-          „Pravěk Československa“

-          „Pravěk lidstva“ (1946) – navázal na Niederleho ‚Lidstvo v době prehistorické‘

 

 

 

 MORAVA

 

 

Jindřich Wankel (1824 – 1897)

-          opožděný reprezentant romantismu, naivní autochtonista

-          původně lékař, účastnil se revoluce v 1848 a pak nastoupil jako vrchnostenský lékař v Blansku

-          zkoumal Býčí skálu (1872) a Předmostí u Přerova

 J.Wankel


Karel Jaroslav Maška (1851 – 1916)

-          vyučil se zámečníkem, studoval techniku v Brně, působil na gymnáziu v Telči…

-          zkoumal Kotouč u Štramberka (nález neandrtálce), Šipku, Předmostí (hrob 20ti jedinců), Hlásnicu u Horákova

-          1906 vydal v Lidové čítance „Obrázky z pravěku moravského“

 K.J.Maška

Antonín Rzehak (1855 – 1923)

-          v 90.letech vedl Prehistorické oddělení Františkova muzea

-          zkoumal Měnín (měnínský typ), Lednici (lednický typ)

-          publikoval depot z Přestavlk (1907), přidal hesla do EbertovaReallexikonu

A.Rzehak

Jan B.Knies (1860 – 1937)

-          speleolog (na rozdíl od něj Maška upřednostňoval spraš J )

-          zabýval se Kotoučem u Štramberka a Leskounem u Olbramovic (psal o tamní hostinské a falzifikátech J ), zkoumal zaniklé středověké vsi na Oslavansku, dělal sběry po bitvě u Loděnic, zkoumal Mladeč, Dolní Věstonice, Moravský kras

-          na výkopy chodil v neděli a zanedbával bohoslužby J

-          ve Sloupu založil Kniesovo muzeum Moravského krasu

-          literatura

-          „Dějiny výzkumů moravského diluvia“ – jen rukopis (uznával 2 doby ledové), jinak publikoval hlavně v novinách

 

Jaroslav Palliardi (1861 – 1922)

-          „český vlastenec italského původu“

-          narodil se v Telči a byl okouzlen tamními památkami, pak se přestěhoval do Znojma

-          byl tělnatý a špatně se mu ohýbalo, na Starý Zámek u Jevišovic ho museli vynášet J, zemřel na mrtvici v Moravských Budějovicích (pohřeb byl v sokolovně a byl velký; urna s popelem se ale někam ztratila)

-          roku 1900 se na sokolské sletu seznámil s F.Vildomcem

-          jeho dcera Vlasta se „nepovedla“ – žila s SS oficírem J

-          při stavbě robotárny ve Znojmě-Novosadech nalezl střepy MMK (1888), publikoval depot z Borotic

-          vytvořil jevišovickou stratigrafii, zkoumal protoúnětické pohřebiště v Těšeticích, hradisko u Vysočan

-          literatura

-          „Starý Zámek u Jevišovic“ - rukopis

-          „Relativní chronologie mladší doby kamenné na Moravě“ - rukopis

-          „Neolitické kultury na Moravě a jejich vztah k neolitickým kulturám evropským“- rukopis

 J.Palliardi

 

Inocenc Ladislav Červinka

-          publikoval ve velkém

-          své rané (sběratelské) období zakončil publikací „Morava za pravěku“ (1902) – sklon k  topograficko-analytické práci (napsal o životu lidu v tom kterém období a pak napsal soupis lokalit); v teoreticko-analytickém období je ukončena jeho aktivní kariéra (do r.1934); v topografickém období publikoval v okrajových časopisech (setrvával na svých starých – překonaných názorech)

-          zkoumal únětické pohřebiště v Těšeticích-Kyjovicích (stromové sarkofágy), staroslovanské  mohylníky a pohřebiště…, Podolí (podolský typ), Holásky, Děvín (chápal Dovinu jako centrum Velké Moravy)

-          založil časopis Pravěk (sám ho financoval), v letech 1912-13 vychází čísla opožděně a vznikají problémy (mezi MAK a ČAK), časopis je nakonec zastaven a vychází jeho Nová řada (jednotlivé nálezové zprávy)

-          1906 je založen Moravský archeologický klub a Červinka je jeho předsedou (F.Černý, A.Procházka, A.Gottwald, Synek…) – Turek v roce 1934 prosadil, aby se MAK scházel na univerzitě, ale Červinka tam nerad chodil, tak vystoupil z klubu J

-          literatura

-          „Pravěká hradiska na Moravě“ (1896)

-          „Dějiny Moravy a prehistorické archeologie“ (1897)

-          „Sbírka pravěkých starožitností“ (1900)

-          „Děvín a Velehrad. Dva hrady velkomoravské“ (1902)

-          „Morava za pravěku“ (1902)

-          projekt „Moravské starožitnosti“ : „Pokolení lidstva v době diluviální“, „Pokolení skrčených koster na Moravě“ = (dva svazky, jeden díl)

-          „Kultura popelnicových polí na Moravě“ (1911)

-          „Předvěká pohřebiště v Němčicích na Hané“

-          „Poslední slovanská pohřebiště na Moravě“ (1927) – jednotlivé stati

-          „Pravěk zemí českých. Úvod do archeologie pravěké, předvěké a historické“ (1927)

-          „Slované na Moravě a říše Velkomoravská“ (1928)

-          „Hradiště a velehrady na Moravě“ (1948)

-          monografie regionální (Prostějovsko, Olomoucko, Kyjovsko, Ždánicko…)

-          recenze a polemiky

 

prof. Šrámek

-          zabýval se analýzou Ptolemaiovců („Velká Germánia Klaudia Ptolemaia“ (1930)

-          další literatura

-          „Keltové a Germáni v našich zemích“ (1934)

-          „Poslední Keltové na Moravě“ (1958)

-          „Problémy moravské prehistorie“

 

František Kalousek

-          výzkumy ve Znojmě, Pohansko (monografie pohřebiště kolem kostela)

-          „Z dávných věků“ (1948)

 

Karel Tihelka (1898 – 1973)

-          dobrovolně narukoval na frontu na rakouské straně

-          nejprve působil jako učitel češtiny a dějepisu, za války spolupracoval s muzei a stal se ředitelem MZM, přednášel na univerzitě dobu bronzovou a halštatskou, působil jako náměstek ředitele SAÚ

-          zabýval se únětickou kulturou, velmožem z DSN na Blučině

-          literatura

-          „Paleolitikum Slovenska a Podkarpatské Rusi“ (1938)

-          „Paleolitikum bývalého Československa“ (1940)

-          „Přehled českého paleolitika a mezolitika“ (1952)

-          „Naše pravlast je střední Evropa“ (1946)

 

 K.Tihelka