Únětická kultura

 

Název dostala podle eponymního naleziště v Úněticích u Prahy, kde v 70.letech 19.století archeolog Čeněk Rýzner objevil kostrové skrčené pohřby. V Rukověti československé archeologie je publikoval pod názvem „bobkaři“. Zhruba ve stejném období objevil Anton Rzehak podobné hroby na Moravě – v Měníně (Mönitz) a nazval je Měnínským typem. V dnešní době se užívá její český název – Kultura únětická.

Rozšíření: Téměř celá střední Evropa od řeky Moravy na západ. J. Böhm a V. Sarnovská rozdělili ÚK na jednotlivá území podle výskytu – Jiho-západoslovenská skupina ÚK, Moravsko-dolnorakouská skupina ÚK (její jižná hranici tvoří Dunaj), Jihočeská s. ÚK, Východočeská s. ÚK, Středočeská s. ÚK (Únětice), Severo-západočeská (Podkrušnohorská) s. ÚK,  Sasská s. ÚK, Středoněmecká s. ÚK = Leubinská kultura s mohylami, Horno- a Dolnolužická s. ÚK, Slezská s. ÚK a Jiho-velkopolská s. ÚK.

Vznik: Vytvořilo se několik názorů na vznik ÚK. Hans Seger počítal s tzv. Maršovickým typem, který se vytvořil ve Slezsku a byl původem ÚK. Lid Maršovického typu ÚK se začal šířit k jihu. Tento názor zastával i A. Rzehak a L.I. Červinka.

J.Píč zase zastával jihozápadní původ podle alpského nákolí. Karel Buchtela upozorňoval na vliv uherských teramarů (= sídliště doby bronzové).

J. Schránil zastával názor, že ÚK vznikla splynutím eneolitického nordického lidu + lidu se šňůrovou keramikou (ŠK) + lidu se zvoncovými poháry (ZvP). Zůrazňoval také jihovýchodní vliv.

Vytvořily se též dva modely vzniku ÚK: 1) kontinuační (posloupnost ZvP, ŠK, ÚK) – E. Šimek, K. Tihelka, F. Kalousek. 2) diskontinuační (souběh všech kultur ZvP, ŠK, ÚK) – I.L. Červinka, Hájek, Ondráček.

Současný názor na vznik:Z eneolitu přetrvávaly zbytky jižních kultur a z jihovýchodu přišli nositelé nagyerevských tradic (ZvP). Tak vznikla první fáze ÚK – proto-únětická kultura.

Antropologie: ÚK vznikla ze tří různých rasových typů – mediteranoidní typ (ŠK – nižší), kromanoidní typ (zbytky eneolitické populace) a dinárský typ (objevuje se spíše u žen).

 

Periodizace

Podle Palliardiho výzkumu v Oblekovicích a dalších lokalitách rozdělena ÚK na starší (Těšetice), střední (Oblekovice), mladší (Mikulov). I.L Červinka ji rozdělila na časně únětickou, vlastní ÚK a pozdní. K. Tihelka na čtyři stupně (U1-U4), přičemž U4 je už Věteřovská skupina.

Dnes se užívá periodizace J. Ondráčka, který se nechal inspirovat Václavem Mouchou, na 6 fází: proto-únětickou (eneolit), staro-únětickou a středo-únětickou (obě BA1), klasickou ÚK a poklasickou (obě BA2) a věteřovický typ.

 

…………………………………………………………………………………………………...

 

Proto-únětická kultura

sídliště neznáme

pohřebiště malá (20-30 hrobů) – Těšetice, Šardičky, Syrovice, Bedřichovice, Hrušky

mírně pokrčená poloha; muži na pravém, ženy na levém boku (žárové pohřby v popelnicích – ale málo)

Keramika:

eneolitický způsob výzdoby

špatně vypálená – jinobarevná oka na nádobách (hrubozrnné, tmavé)

hrnce a hrnky (38%), mísy, džbánky, bezuché amforky, dvouuché nádoby, poháry

mísy se žlábkem pod okrajem přerušovaným oušky; mísy na prolamované duté nožce

džbán nagyerevského typu (páskové ucho, vousy, zalomená výduť)

dlouho řazen depot z Křečhoře u Kolína (40 nádobek sestavených do pyramidy), ale je to depot staro-lužické kultury (PA 1951)

 

Měděné předměty:

cyperská jehlice (s ručně vinutou hlavicí; mladší jsou vinuty v kadlubu),   lopatkovitá jehlice, tenké nákrčníky a kroužky

Štípaná industrie (ŠI):

rohovcové špiky, silicitové dýky a hroty, úštěpy, nožíky

nátepní destičky (širší se čtyřmi otvory a užší se dvěma)

pískovcové brousky se žlábkem (broušení tětiv)

Kostěná a parohová industrie:

šídla, hroty, ploténky z kančích klů (kančí kel se rozštípl a přibrousil

kostěné jehlice, fajánsové korálky, válečky (nazelenalé, namodralé)

 

 

Vlastní Únětická kultura

známe pohřebiště i sídliště

Pohřebiště:

kostrová, plochá (hroby označeny = systém)

mohyly zjištěny v Suchohrdlech u Znojma (Vildomec) a v Letovicíh na Vyškovsku (Chleborád) – v obou případech šlo o amatérský výzkum (mohyly mohly být mladší)

pohřebiště jsou blízko od sídlišť

skupinová pohřebiště – rozdělena do skupin po 40 hrobech; hroby uskupeny podle rodinné příslušnosti (Těšetice – na jedné straně muži, na druhé ženy a uprostřed děti)

pohřby jednotlivců, dvoj-, troj- i hromadné (Petrovice – 9 jedinců)

skrčená poloha (silné a střední skrčení) = embrionální poloha

hroby jsou velké (Telnice – 5 x 2,2 ; Mušov – 3,60 x 2,2 ; Šlapanice 3 x 2,5) hloubka je kolem 180cm, ale vyděděnci pohřbívání mělce a na periferii pohřebiště

skříňkové hroby – obložení a zaklenutí hrobové jámy kameny (proč? – Kelti dávali do hrobu tolik kamení, kolik zabil mrtvý nepřátel). Někdy bývá nad hrobem dřevěné roubení (vliv ŠK). Hroby jsou někdy tzv. „vyzděné“ – bez malty!

stromové sakofágy – dvoudílné a spojené jílem. Poprvé je objevil L. I. ČervinkaKyjovicích na Znojemsku – 1923. V Rebešovicích a Těšeticích byl předpoklad rakví potvrzen.

Horní část (víko) bývá z hrobu vyděláno – vykrádání. Pokud hrob není vykraden, skelet je špatně zachován. Dřevo z víka rakve zničilo kosti.

Zwingendorf – rakouská lokalita – arch. Veverka (nalezeny stromové sarkofágy, ale nejde o ÚK)

Druhotné otevírání hrobů (OblekoviceJ.Palliardi, ŠlapaniceJ. Skutil): 1)loupeže (drahé kovy, bronz), 2)rituální důvody (chybí lebky) a 3)úmyslné znesvěcení pohřebiště

v poklasické fázi se objevují pohřby dětí v nádobkách (pythoi)

milodary v hrobech – 3 až 4 nádoby – mísa v klíně mrtvého, džbán nebo hrnec s uchem za hlavou nebo až za rakví, v džbánu bývá tzv. osudíčko(plakátko), únětický koflík a ještě jiná nádobka (Někdy vše rituálně rozbito a vhozeno do hrobové jámy před mrtvým – pod ním).

jehlice, vlasové ozdoby, záušnice

dýčka (u významných lidí -  i u žen a dětí)

kostěné šídlo, lopatka zvířete (sloužila buď k hloubení jámy nebo jako strava pro mrtvého)

Sídliště:

Postoloprty, Březno u Loun, Blodiště nad Labem, Brno-Černá Pole, Velešovice, Šatov, Mikulov, Šlapanice

Čechy 180 sídlišť, Morava 150 sídlišť – neexistují kompletní výzkumy

kůlové stavby (17 x 6m, 24 x 6,5m – Březno, 18 x 6,5m), sedlová střecha s vchodovým přístřeškem

otevřená rovinná, později (poklasická fáze – BA2) výšinná (Cezavy u Blučiny, Zelená Hora u Vyškova – dokonce opevněná výšinná)

Kulturní jámy:

obilné mají charakteristický tvar

Cezavy u Blučiny – nalezeno přes 700 úlomků lidských kostí, které pocházely asi ze 12ti jedinců, další kosti zvířecí, zbytky obilí (pšenice, ječmen, žito), srpový kámen, 37 ulit šneků. Zřejmě šlo o hromadnou oběť = HEKATOMBA. Jedinci zřejmě nebyli dospělí a dostávali jen jednostrannou stravu – živeni jen pro oběť ?

sídlištní jámy slouží jako pohřební jámy – rituálně pohřbeni nebo se stopami násilí (Cezavy)

jeskynní sídliště – úkryt před nebezpečím

rondeloidy – navazují na neolit, ale jsou nepravidelné – Troskotovice (Kovárník), Šumice, Kolnbrunn (Rakousko), Oberschanerle (dvojitý – Rakousko)

Depoty:

v Čechách – 140, na Moravě – 100 depotů

depoty surovinové: hřivny, žebra

depoty hotových výrobků jednoho typu: nápažníky

depoty smíšené: suroviny i nádoby

depoty výrobců: votivní, obchodnické

ukládány na sídlištích, u vodních toků, rašeliništích…

Keramika:

hrncovité nádoby – nádoby s uchem, hrnky, hrnce, bezuché hrnce, zásobnice (s hrubým maltovaným povrchem. Vyhlazeno jen hrdlo, které je odděleno hranou.), amforky

mísy a misky – nízká plytká miska (se žlábkem pod okrajem nebo s dvojnásobnou rýhou, která bývá přerušena  3-4 slepými oušky), krajáče (vyšší hrncovitá mísa s hrdlem. Přes hrdlo jsou pásková ouška)

mísy na nožkách – misky na antropomorfních nožkách nebo velmi malých nožkách (někdy i na prolamované, ale to je spíš u proto-ÚK)

pohárky a koflíky – únětický koflík , s uchy i bezuché…

džbány – stejné jako v proto-ÚK – nagyerevský vliv

jiné tvary – osudíčka, naběračky…

kultovní keramika – figurky zvířat, keramické kopie bronzových předmětů (mykénské poháry), dózy

Bronzové předměty:

nástroje – sekery (ploché s postranními lištami, český, švýcarský typ…)

dlátka

šídla – dvojhrotá

hřeben – Uherce u Loun

srpy, nože

zbraně – dýky (prosté s nýty v týlu x s plnou litou rukojetí – Kozí Hřbety)

sekery hrotité (jen velmi málo) – těžko se poznávají od dýk. Celokovové sekery u nás vůbec

oštěpy (Dětenice)

sekeromlaty – každý vypadá jinak – Kyjov, Slaný v Čechách

šperky – záušnice z dvojitého drátu (Noppenring)

Lockenring

náušnice – starobydžovského typu a příkazského typu

spirálovitě stočené trubičky do náhrdelníku, někdy střídány s perlami

náramky typu C se zúženými konci, později konce přeloženy přes sebe. Někdy vyrobeny z dvojitého drátu.

nárameníky (nápažníky) – spirálovitě stočené nebo plechové nápažníky borotického typu – bývají žebrované

jazykovitá ozdoba opasku, hřivna použitá jako nákrčník, zlaté korálky, závěsky se šesti tupými hroty

spinadla (spony se nevyskytují – jen smyčcová spona ? z Polep u Kolína – byla by to ale nejstarší smyčcová spona )

jehlice – cyperská, únětická, terčovitá, veslovitá (s oválnou hlavicí), s hlavicí roztepanou a svinutou do vertikální nebo horizontální trubice, s očkem (šavlovitě prohnutá jehla, později rovná), s křížovou hlavicí, s kulovitou hlavicí

 

 

Skupiny ÚK

 

Středočeská skupina

Pražsko a SlánskoÚnětice, Malé Číčovice, Kamýk u Přílep

osídlení výšinných poloh (v klasické fázi) – Šárka u Prahy, Slánská Hora

depoty bronzu – Kozí Hřbety u Horoměřic – dýky s plnou litou rukojetí – dýka typu Horoměřice. Depot ze Slánské Hory -  šest ozdobných terčíků (okrasa opasku) – obojí publikoval J. Böhm v PA

oikumena se posouvá na MladoboleslavskoBrodce nad Jizerou – kamenné hroby eliptického půdorysu z opukových kamenů. Hrobky kopulovité a kameny zpevněny jílem, dno vystláno listím, mechem, jehličím – J. Rataj (PA – 1954)

Mladá Boleslav-Čejetičky – 49 mohyl a z toho 4 únětické – (Plesl), ale teď se to zpochybňuje

Neratovice-Lobkovice – import nápažníků borotického typu

v BA3 se nevytvořila věteřovská skupina, ale vznikají výšinná sídliště – Vinař, Slánská Hora, Praha-Motol

zvyšuje se počet hrobů na sídlištích – Hlízov – dům se sedmi skelety

pohřby dětí v nádobách (orient) se stopami násilí na skeletech – Vepřek u Kralup

Severozápadní skupina

Kolem řeky Ohře:

oblast lounsko-litoměřická (podobná středočeské skupině)

oblast podbořansko-kadaňská (orientace na jih)

staro-únětické období dlouho přežívá, mlado-únětické se objevuje později

skupinová pohřebiště – Březno u Loun (Pleinerová)

hroby s kamenným obložením – Velké Žernoseky. Chlumčany – výšinné sídliště

bronzové depoty – hrotitá sekera – Malé Žernoseky

Žatecko:

chudší oblast než kolem Ohře

pohřby na sídlištích se stopami násilí – Selibice

Křemencový vrch u Sedlce – výšinné sídliště

mísa lovosického typu (vyšší hrncovitá mísa s jedním horizontálním uchem

Podkrušnohoří:

Jenišův Újezd – skupinové pohřebiště podle rodin + druhotné otevírání hrobů – dr. Beneš

Východočeská skupina

Hradec králové

Plotiště nad Labem – skupinové pohřebiště a v poklasické fázi sídliště s příkopem. Domy kůlové konstrukce (V. Vokolek)

depotyStarý Bydžov (J. Honza) – 5 náušnic staro-bydžovského typu (terče se smyčkou, která šla do ucha) – BA1. Veslovité jehlice, sekerky… - podle Mouchy jde o straubinské depoty

Pardubicko

Polepy u Kolína – nález smyčcové spony (nejstarší v Evropě ?)

Oškobrch – staro-únětická osada ohrazena palisádou!

Jihočeská skupina

Jižní Čechy ve starší době bronzové“ – L. Hájek

příchod ÚK ze středních Čech + straubinské vlivy z jihu

rozvoj metalurgie díky vlivu z Alp (Straubing) – žebra (E. Jílková v AR vytvořila jejich typologii)

depot hřiven z Vráta u Českých Budějovic – zbytky plátěného pytlíku s hřivnami, které tvořily skupinky po pěti kusech (J. Poláček)

mohyly v Těšínové – pozdější substrát mohylových kultur (B. Dubský)

plochá pohřebiště – Hluboká nad Vltavou, Hosty

nedostatek keramiky, spíše bronzové předměty – jehlice s veslovitou hlavicí, jehlice s jetelovitou hlavicí, jehlice s kulovitou šikmou protnutou hlavicí (horizont langweit – mladší BA2), kovové terče s trnem (kuželovitě stočený drát), čelenky (proužky plechu, které sloužily jako diadém)…

Jihomoravsko-dolnorakouská skupina

přes 500 lokalit

jižní a střední Morava

pohřebiště: Rebešovice u Rajhradu, Němčice na Hané, Kyjovice – velká pohřebiště; Těšetice, Vinohrady, Oblekovice, Mušov, Dolní Věstonice – menší pohřebiště

typické sarkofágy a kamenné závaly. Telnice – kamenná stéla (Poulík). Troskotovice – rondeloid a kamenná plotna nad hrobem (Kovárník)

přítomnost hřiven na krku mrtvých (pozn. tlusté hřivny = pravé, tenké hřivny = nákrčníky)

Vyškov – pohřeb těhotné ženy

Slatinky – v zásobnicové jámě 15cm humusu a v něm – 12 rozbitých nádob s proraženými otvory, ulity, nádoby na prolamované nožce – snad šlo o jídelní oběť (F. Horst) nebo o kenotafický pohřev (Stuchlíková)

prvky proto-urbálního horizontu BA3 (maďarovsko-věteřovský): nárust hrobů bez výbavy nebo bez rituálních nádob, pohřby dětí v sádobnicích – Mikulov

výšinná sídliště – Bánov, Cezavy, Nové Hory u Věteřova, Leskoun

nárust osobního vlastnictví (vlivem metalurgie), které muselo být chráněno

koncentrace kovolitické výroby

Jiho-západoslovenská slovenská skupina

kultura Chlopice-Veselé – dostala se na východ a na jih do Pomoraví

žárové pohřby nebo kostrové ve skrčené poloze

Přáslavice na Olomoucku, Kotouč u Štramberka, Babí Hora u Ivanovic (Polsko – J. Machnik) – na spraších, se stopami domů

zabývali se těžbou silicidů – expanze při hledání nových zdrojů nebo obchodních cest

keramika zdobena otisky šňůry

 

 


 

NITRANSKÁ KULTURA

 

od řeky Moravy do Pováží

Vznik:

pra-kultura Kosidi-Čaka (nagyervská kultura) + lid Chlopice-Veselé +  kultura zvoncových pohárů + wieselburská kultura (Rakousko)

je součástí Přikarpatského kulturního okruhu v BA1

známá hlavně z pohřebišť – velké kostrové nekropole – ukládání mrtvých do plytkých hrobových jam bez úprav. Muži na pravém boku, ženy na levém. Málo keramické výbavy, ale bohatá výbava kamenných a kostěných artefaktů (parohové korálky). Častý je měděný šperk ve tvaru vrbového listu (se středovým žebrem je starší) – slouží jako vlasová ozdoba, náramek, nožík… - rozšířen v celém Přikarpatském okruhu. Kostěné nebo měděné trubičky, někdy v seskupení – Panova flétna ?

Holešov (Ondráček) – na jedné straně hroby KZP a na druhé NK

Branč u Nitry, Ivanka při Dunaji, J. BátoraJelšovce, Mýtná Nová Ves, Voděrody…

hrob šamana (J. Bátora – Prehistorische Zeitschrift) – čapka se zbytky medvědích drápů. Pohřben v prostorné hrobové jámě. V rozích kůlové díry na přístřešek (vliv okrových hrobů z Ruska)

někdy přítomnost šipek uvnitř těla, což značí násilnou smrt

zádušní hostina – v hrobové jámě keramika a oves

v poloze skrčené, ale někdy na zádech s nohama do kosočtverce (východní vliv)

periodizace:

nejstarší fáze – Ivanka při Dunaji

klasická fáze – pohřby šamanů

nitransko-únětická fáze – prvky ÚK

keramika:

hrnce, džbánky, mísy (šňůrové ornamenty)

koflíky, zásobnice s drsněným povrchem

kostěná a parohová industrie:

nožíky z kančích klů, kostěná rukojeť nože, šídla a hroty

válcovité korálky – mrtví ověšeni korálkami

parohové rozdělovače – ploténky, kterými procházely šňůry korálků

kostěný amulet – snad idol

úzké nátepní destičky

kovové předměty:

přívěsky tvaru vrbového listu s tyčinkou nebo žebrem (mladší)

nožíky, triangulární dýčky, kování opasku

 

 

šperk:

vlasové ozdoby, náramky, prsteny, čelenky, noppenringy, spirálky a trubičky do náhrdelníků

jehlice – cyperská se svinutou hlavicí v očko, terčovitá…

píšťaly – kostěné, měděné, rákosové – Panova píšťala, snad zabalená v látce

Slovenská ÚK – Hurbanovský typ s vlivy kysapoštátské kultury

na sever k Půchovu, na východ k Hronu, na jih k Dunaji

skupinová pohřebiště – Matúškovo – zavražděný slévač, Sládkovičovo, Velky Grob (stromové sarkofágy)

Periodizace:

nitransko-únětická fáze – zbytky korálových šňůr

klasická fáze – koflíky s rozevřeným hrdlem

úněticko-maďarovká fáze – opevněná hradiště (Nitranský Hrádok)

hurbanovský typ – směska ÚK a kysapoštátského lidu – podle naleziště Hurbanovo

kostrová pohřebiště – Dvory nad Žitavou, Nové Zámky (M. Dušek)

v hrobech únětická keramika, inkrustované džbánky (bílá pasta do hloubení)

džbánky typu tokod (rozevřené profilované hrdlo)

inkrustované moždíře


 

 

HATVANSKÁ KULTURA

 

podle polohy Hatvan na tellu Stražategy

původně – keramika zdobená jamkami (drsnění povrchu)

Vosec – tellové sídliště (3 vrstvy)

Malé Kosihi – tellové sídliště (4 vrstvy)

V BA2 (v Maďarsku už v BA1)

Rozšíření:

jižní Slovensko od Hronu ke Košicím

Sídliště:

výhodné polohy, kůlové domy (17 – 20m), stěny pomazány hlínou, středová řada sloupů – podpora střechy

Pohřebiště:

žárová, menší, popelnicová

v hrobě urna + 4 nádobky. Hroby označeny skupinou kamenů.

skupiny hrobů po 6 – 8 (skupiny od sebe vzdáleny)

jen keramické milodary

Keramika:

drsnění povrchu (spodek nádob)

asky – džbánek s uchem nahoře a s otvorem šikmo – balkánský původ

džbánky typu tokod, mísy podoby švédské helmy


 

KOŠŤANSKÁ KULTURA

Košická kotlina

Pohřebiště všech svatých (Koštany)

Ján Pastor – Přikarpatský komplex

Nevýrazná kultura (BA1)

Periodizace: Protokošťanská (rozpoznatelná) – vlivy Chlopice-Veselé – východoslovanské mohyly – kostry do kosočtverce

Klasická fáze – košťansko-otomanské – Ba2 (sporná) mezi košťanskou a otomanskou kulturou je hiját

periferní kultura

Košice – hrob – kovová panova flétna (6 trubiček, dvě svorky)

R. Pitioni (Rakousko) – Geschichte des österreichisches Räumes

J. W. Neugebauer – šéf komise pro ochranu památek

Zoja Benkovski-Pivovarovová

 

Přehled kultur v Rakousku

Dolní Rakousko: ŠK – KZP (skupina Regelsdorf) – ÚK – rakouská věteřovská – SDMK

Horní Rakousko: KZP (skupina Ogau-Laretto) – Laithaprodesdorf – wieselbursá kultura – prýmková keramika – SDMK

Západně od Wienerwaldu: ŠK – untervölblinská kultura – věteřovská – beheimkirchenská – prýmková keramika – SDMK


 

 

LAITHAPRODESDORF

 

v BA1

zkoumal ji Ohrenberger (1980)

etnickým základem je ZvP, ale ovlivněna nitranskými vlivy

Rozšíření:

kolem Burgenlandu

Bronzy:

jehlice s veslovitou hlavicí


 

WIESELBURGSKÁ KULTURA

 

zkoumal ji Ohrenberger (1980 – Heinburg = pohřebiště)

původní název – mošoňská kultura, typ Gáta

tvoří spojku mezi vatyanskou kulturou a kulturou unterwölblingskou

Rozšíření:

kolem Neziderského jezera

Pohřebiště:

užití stromových sarkofágů, kamenné obkládání hrobů

Rusovce (BA2) – 21 hrobů (skrčků), výzkum v letech 1943-43

Velký Grob – Chropovský

Branč – 2 pohřebiště (Vladár)

Periodizace:

BA1 – BA3

Vznik:

KZP + lid kisapostácký

Keramika:

velké amfory s ostrou profilací (= klenuté hrdlo s dvěma páskovými uchy, vyklenutou výdutí a zdobené vlnicí, půlměsícem, plastickým křížkem) – podobný vatyanským

vysoké džbánky s páskovým uchem pod okrajem a s plastickou lištou pod okrajem – podobné unterwölblingským

mísy s hrdlem, soudkovité hrnce, válcovité koflíky

 


UNTERWÖLBLINGSKÁ KULTURA

 

název podle pohřebiště u Herzogenburgu (Josef Bayer)

samostatný úsek – Wolensdorf (kolem řeky Treisy, Travny a Emže) – ovlivněn straubingskou kulturou

Periodizace:

BA1 – BA2

Pohřebiště:

velká ústřední

Herzogenburg, Franzhausen I.

Franzhausen I (J.W.Neugebauer): v povodí Treisy, 2 pohřebiště, jedno sídliště

přes 1000 hrobů

muži hlavou k severu, ženy k jihu

skrčená poloha, stromové sarkofágy (spodní polokmen přikryt prknem)

některé hrobové jámy veliké (4x4x4)

Franzhausen II: „hřbitovní kaplička“ – stavba na pohřebišti

milodary: nákrčníky, nápažníky, jehlice, brýlovité závěsky, lokenringy, čelenky, sekery s lištou, triangulární dýčky, bronzové bumerangové kování klobouku

Keramika:

vysoké džbánky s jedním uchem, spodek odsazený  hrotité výčnělky

hrnce bez ucha i s uchem, mísy, mísy s hrdlem, mísy se žlábkem pod okrajem

 


 

LIETZENKERAMIK (PRÝMKOVÁ KERAMIKA)

 

Guntramsdorf-Drasburg – dřívější pojmenování

Zoja Pivovarová-Benkovski

diasporická kultura = objevuje se na území různých kultur (věteřovské, maďarovské, KMK, WK…)

Periodizace:

BA3 – BB1

Pohřebiště:

časté pohřby zvířat

Gross Heflein – dvojhrob s koňskými skelety

Keramika:

výzdoba otisky textilií

široký džbánek s rozevřeným hrdlem, dvojuchá amfora s otevřeným hrdlem (na hrdle výzdoba textilií), mísy s rozevřeným hrdlem


 

OTOMANSKÁ KULTURA

 

hornopotisská keramika se spirálovými vypnulinami – dřívější název

Ján Nestor

Rozšíření:

JV Slovensko

Vznik:

dvě možnosti

1. Košťansko-otomanský horizont

2. Příchod otomanské kultury z JV

 

Periodizace:

BA2 – BB1 (starootomanský horizont – BA2, klasický horizont – BA3, otomansko-piliňský – BB1)

Sídliště:

v BB1 násilně zanikla

Otomani (Rumunsko) – eponymní lokalita

trojitý val s příkopem + akropole, dvě předhradí

Barca u Košic

Hájek

plánek s 23 půdorysy chat – pravidelné uspořádání, ale plánek je nesprávný

„Zlatá chata“ – hrníček se zlatými šperky (22 zlatých záušnic, spirálové trubičky do náhrdelníků, nákrčník

Spišský Štvrtok

„Slovenské Mykény

J. Vladár

oválný tvar s dvěmi kamennými zdmi a brána s bastiony (Novotný si myslel, že jde o půchovské opevnění)

domy s kamennou podezdívkou s doklady metalurgie

obětní jáma s 11 jedinci (stopy násilí na kostech)

Nižná Myšla

L. Polexa

12ha (1 ha = akropole, 11 ha = předhradí)

50timetrový příkop s terasou

na předhradí asi 600 kostrových hrobů (dvojhrob matky s dítětem, kteří se utopili v jámě na vápno, hroby bojovníků s dýkami, sekeromlaty, šipkami, nášivkami kančích klů, hroby řemeslníků s kadluby, jehlicemi…)

mužské skelety – robustní (až 2m)

řada hrobů šetrně vyloupena – rituální zásah

přítomnost oslích kopyt

Gánovce u Popradu

travertinová vydřevená studna (železná rukojeť dýky, nádoby z březové kůry a jiné dřevěné nádoby a textílie

1465 +- 35 let

Včelince

sendvičový tell (7 vrstev)

Furmánek, Marková

Pohřebiště:

Streda pod Bodrogom

asi 69 hrobů (o něco více žárových než kostrových)

změna pohřebního ritu od kostrového k žárovému

Keramika:

dokonalá, dobře vypálená

výzdoba trnovými vypnulinami lemovaných spirálami (vhloubením, rytím, žlábkováním…)

džbánky baňaté (výduť ve tvaru šestiuhelníku)

mísy a misky s hrdlem i bez hrdla

soudkovité mísy s drsněným povrchem, válcovitá bezuchá amforka s vypnulinami

destilační nádobky

ženské figurky bez hlav

 

Bronzy:

dýky, hroty kopí, sekeromlaty

sekery, šídla

šperky – jehlice, vlasové ozdoby, lunicovité závěsky,

část bronzové mísy se šikmým okrajem (Velká Lomnice u Popradu) – mykénský import

Kostěná industrie:

knoflíky, psálie, dýky, polotovary…


 

MAĎAROVSKO-VĚTEŘOVSKÁ KULTURA

rozpadá se do 4 skupin

 

VĚTEŘOVSKÁ SKUPINA

Vznik:

dvě možnosti

z JV přichází maďarovský typ, který se uchytil na vyvýšených mladoúnětických sídlištích (Tihelka)

dochází k paralelnímu vývoji z mladoúnětického lidu + vlivy z JV (Stuchlíková)

Periodizace:

BA2 = úněticko-věteřovický horizont (Lanžhot, Cezavy u Blučiny – přerod ÚK do VK)

BA3 = klasický horizont (Cezavy, Budkovice, Hodonice)

BA3 – BA1 = poklasický horizont (na stř. a S Moravě až do BB1, J Morava – končí na začátku BB1) – Křižanovice, Borotice, Leskoun

Sídliště:

Nové Hory u Věteřova

eponymní lokalita (A. Šín)

Cezavy u Blučiny

rituální lokalita (J. Dezort – K. Tihelka – M. Salaš)

Hradisko u Křepic, Leskoun u Olbramovic, Olomouc, Budkovice, Bánov, Hradisko u Kroměříže (Postoupky) – V. Spurný

Budkovice

rozlehlá kůlová stavba (16x4m) = shromažďovací dům

Pohořelice

dům typu megaron s předsíní a hlavní jizbou

Sedlec u Mikulova

fragmenty půdorysů velkých domů dělených na předsíň a hlavní jizbu

obvod vymezen žlabem a uprostřed kůly

Šumice

rondeloid (Stuchlíkovi) - dvojitý neckovitý příkop (56,6x7,1m), 6 kůlových jam do kruhu a uvnitř dva kostrové hroby = základová oběť nebo významná osoba

Pohřebiště

destrukce únětického pohřebního ritu

skelety v sídlištních jamách

Olbramovice

pohřeb dítěte v nádobě (stopy zářezů na skeletech dětí)

Cezavy u Blučiny

v amfoře ženská lebka (J. Neustupný)

Mikulov, Velké Pavlovice, Vepřek, Kamýk, Malé Číčovice

Metalurgie:

téměř neexistuje (nálezy jen tří kadlubů – Josefov, Věstonice, Hulín)

zaměřovali se spíše na kosťařství

Svtitávky

stopy kovolitecké činnosti za hradbami

ohniště a zařízení na vodu – za hradbami z bezpečnostních důvodů

destrukce mazanicové stěny mezi dílnou a hradbou

Keramika:

povrch lesklý až hlazený (okrové až černé zbarvení)

výzdoba jen nepatrná (plastická – žebérka, lalůčky, lalůčkovité nožky, ornament zavěšených trojúhelníků, uvnitř vyťučkované a vyplněné bílou inkrustací)

koflíky:

kalichovitě otevřený okraj, stěny se vlnovitě prohýbají

soudkovité hrnky:

jedno páskové ucho, 3-4 lalůčkovité nožky

džbánky:

široké rozevřené hrdlo, výrazné odsazení spodku, 3-4 lalůčkovité nožky (vliv maďarovského typu)

amfory:

dvouuché nebo bezuché, s rozevřeným hrdlem a silným odsazením hrdla

zásobnice:

užívané pro dětské pohřby, otevřené vyhlazené hrdlo oddělené od spodku, odsazení zdůrazněno páskou

mísy:

kónický tvar, mírně dovnitř rozšířený okraj

osudíčka s plastickými žebry, cedníky, nádoby bez dna (ochrana ohně), naběračky s rukojetí, pokličky s páskovým držadlem, přesleny, jehlancovitá závaží, figurky ptáčka nebo lidské nohy, chlebové idoly

Bronzy:

sekera se schůdkem, sekeromlat křenovského typu, dlátka, hřivny, C-náramky s přesahujícími konci, jehlice s kulovitou šikmo protknutou hlavicí, prsten s růžicemi na koncích, nápažníky borotického typu, terčíky na zavěšení

Kostěná industrie:

zděře (válcovité nádstavce na hole zdobené vlnicemi – vliv Mykén), psálie, knoflíky, brusle, palice s kruhovým otvorem

 

MAĎAROVSKÁ KULTURA

název podle eponymní lokality Maďarovce

zabýval se tím Višegrády, Miča Merhaim, Gordon Child navrhoval název „Veselé“, ale neujalo se to

Periodizace:

A. Točík

úněticko-maďarovský horizont (opevněná sídliště), klasický maďarovský horizont (bez opevnění), pozdně maďarovský (vznik mohylových kultur)

3 geografické skupiny:

Západ: Morava – Váh (později vznik SDMK)

Střed: V od Váhu (Nitranský Hrádok)

Východ: povodí Iplu a Hronu (později vznik KMK)

Pohřebiště:

Branč (Vladár) – úněticko-maďarovský horizont

Jelšovce – klasická fáze – úbytek kostrových hrobů, příbytek žárových, pohřby dětí v pythoi

Keramika:

stejná jako věteřovská

přenosné pícky, chlebové idoly, štěrchátko v podobě zvířat, asky, zvířecí plastika

Metalurgie:

téměř žádná

 

BÖHEIMKIRCHENSKÁ SKUPINA

jižně od Dunaje

R. Pitioni

podle naleziště Böheimkirchen (poloha Hochfeld) – kamenné podezdívky srubových domů

Vznik:

unterwölblingská kultura + invaze věteřovského lidu

Sídliště:

Böheimkirchen, Tuln, Herzogenburg

Keramika:

podobná věteřovské, ale s jistými odchylkami

Pohřebiště:

Gemeinlebarn

 

NOWOCERKWIAŇSKÁ SKUPINA

K. Tihelka – Gedl

vliv Moravské brány (Opava-Jaktař) = věteřovské vlivy


 

SEVEROPANONSKÁ INKRUSTOVANÁ KERAMIKA

 

Mór Vosinský (původní název: veszprémská kultura)

Rozšíření:

mezi Dunajem, Ipelem a Váhem

expanzivní tendence – importy až v Potisí a na Kroměřížsku (V. Spurný zkoumal Hradisko u kroměříže – vliv SPIK na lužickou kulturu – Bělov, Charváty, Hulín…)

Vznik:

na kisapostáckém podloží s vlivy maďarovské kultury

Datování:

BA2 – BA3 (konec s nástupem mohylové kultury v BA3)

Pohřebiště:

žárová – Iža, Patince

jamkové žárové pohřby s nádobami – až 60 nádob, které jsou hezké ale špatně vypálené (popelnicové jsou méně časté)

Keramika:

dobře plavený materiál s jemnými zrnky písku

povrch hnědočerný, hlazený s bílou výzdobou

u velkých nádob drsnění povrchu

výzdoba:

1.vhloubená (kolkování, ornamenty, žlábkování…)

2.plastická (drsnění povrchu, zářezy na okrajích, plastické pásky…)

motivy výzdoby (klikatky, girlandy, obloučky, mřížování, motivy V, Y, motivy listí

amfory – dvojkónická těla s rozevřeným hrdlem, na výduti 2-3 ucha (= vatya, prýmková, WK)

látky s uchy pod okrajem

džbánky:

typ Veszprém (s podkasaným hrdlem)

typ Patince (s přímým rozevřeným hrdlem)

nízké šálky s uchem, mísy na nízké duté nožce, závěsné nádoby, pokličky, ornitomorfní nádobka, trojitá nádobka, štěrchátko

Bronzové předměty:

šperky (závěsky plechového stylu v podobě koleček, půlměsíce, brýlovité závěsky, spirálovité trubičky do náhrdelníků…)

jehlice – ještěrkovitá, kulovitá šikmo protknutá, hřebeny…

 


 

KARPATSKÁ MOHYLOVÁ KULTURA

 

A. Točík (autor periodizace)

Rozšíření:

od Váhu na východ (dříve kultura egyék)

Periodizace:

přechodný předmohylový horizont – BB2, staromohylový horizont – BB3, klasický mohylový horizont – BC, předčakanský horizont – BD

Pohřebiště:

Majcichov (birituální – předmohylový horizont)

Dolný Peter (převaha inhumace – staromohylový horizont; bohaté mohyly obtočeny žlabem pro kůly) – sociální stratifikace

Salka (převaha kremace – klasický horizont; popelnicové, jamkové, kenotafické…

Dvory nad Žitavou – kultovní objekt – plasticky zdobená oltářní deska

Liptovská Teplá – stopy solivarnictví (Veljačik)

Keramika:

podsazování spodků nádob, ostré bodové výčnělky

výzdoba bohatá – rytá, plastická, trnovité vypnuliny, lalokovité výtažky z okrajů, hrdla oddělená od výdutí plastickou páskou nebo rytými ornamenty

amfory

navazují na maďarovské

velké tvary s vysokým rozevřeným hrdlem se dvěma uchy pod hrdlem

květináče

se dvěma uchy při okraji nebo bezuché, lalokovitě vytažená okraj, povrch drsněný

džbánky

hrdlo není moc rozevřené, mohou být na nožce

šálky

široké s jedním uchem přes hrdlo

mísy

velká variabilita

zdobeny rýžkami

Bronzové předměty:

kosiderské bronzy (šalgotarianský  kruh, spirálovité nápažníky s růžicemi, jehlice s plochou polokruhovitou hlavicí a kosákovitou tordovanou jehlou, mečíky s litou rukojetí typu Zajta…)

náramky, jehlice (hřebíkovitá, s pečetítkovou hlavicí, pastýřská…), puklice, bronzový háček na ryby


STŘEDODUNAJSKÁ MOHYLOVÁ KULTURA

 

původně sudetodanubská kultura (Palliardi, Červinka); SDMK – K.Willvonseder, A. Točík

30.léta 20.st – výzkum mohylníků ve Ždánickém lese – Bošovice, Dambořice, Velké Hostěrádky (M. Chleborád)

Cezavy u BlučinyK. Tihelka (přerod ve velatickou fázi)

mohyly u Čeložnic (V. Hrubý)

Brněnsko, Moravskokrumlovsko (K. Schirmeisen)

Vznik:

vpád lidu z periferie, který přerušil předchozí protourbání vývoj (návrat k vesnické kultuře, zánik hradisek, změna pohřebního ritu) – dřívější představy

dnes: autochtoní přerod + cizí vlivy z jihu a jihovýchodu (katakombní kultura, jámová, srubová… lid okrových hrobů)

Rozšíření:

J Morava, Z Slovensko po Váh, Dol. Rakousko, na východ až k Blatenskému jezeru (Keszthely), na západ až k Laithagebirge

Periodizace:

Willvonseder stanovil 4 fáze

BB1 – Mistebach-Regensbrunn (Pasohlávky, Borotice, Mutěnice – keramický depot)

bronzy kosiderského horizontu, nálezy mís s perforovaným okrajem

BB2 – Pitten

hřebíkovitá jehlice se zduřeným krčkem, meče typu spatzenhausen (s litou rukojetí), sekeromlaty s  otoučovitým týlem, sekery se středovými laloky, křížové kování typu Pitten (trn uprostřed)

BC1 – Meisbirbaum (Zohor, Kronsdorf)

Jehlice s pečetítkovou hlavicí, meče s osmihrannou rukojetí = dunajský typ, šálek typu Meisbirbaum (extrémně nízký)

BC – BD – Herzogenburg (Cezavy u Blučiny, Bošovice, Velké Hostěrádky, Strachotín)

přechod k době popelnicových polí (mohylovovelatická fáze)

džbánky typu Herzogenburg = s horizontálním hráněním a zalomenou výdutí

Bronzové předměty:

sekery s tulejí a ouškem, jehlice s kulovitou hlavicí a zduřelým rýhovaným krčkem, dýky typu pestiera (jazykovitá rukojeť)

jehlice – hřebíkovitá, pečetítková, se zduřelým provrtaným krčkem, s kroužkovou hlavicí

sekery se schůdky, s laloky

nože, srpy s knoflíkem (bez rukojeti)

sekeromlat křtěnovského typu

dýky s listovitou čepelí

lichoběžníkové ploténky s nýty

meče s plnou litou rukojetí (spatzenhausen), meče s osmihrannou rukojetí (Rücksee)

Pohřebiště:

mohylníky i plochá pohřebiště

mohyly: Čeložnice, Suchohrdly u Znojma, Bošovice, Hostěrádky, Pitten (Z. Pivovarová-Benkovsky)

prostá plochá: Želešice, Oblekovice, Bučovice

Sídliště:

prosté otevřené s kůlovými domy – Křižanovice, Slavkov, Jiříkovice, Těšetice

vápenný nátěr – Těšetice

opevněných výšinných sídlišť je málo – Přítluky – nížinné s příkopem

Slavonín – 3 půdorysy žlabových domů

masivní žlaby, uprostřed půdorys přepásán masivním sloupem

Kultovní sídliště:

Černčín – křížová zídka s patkami a v každé patce stála kultovní nádoba

Viničné Šumice – žároviště, uprostřed amforka s obilím a hliněným idolem chlebové placky

Uherský Brod – oltářní deska, mísovitá obětní jáma a vedle jáma s kostmi zvířat a střepy keramiky

Depoty:

bronzové:

1. Prvky kosiderského horizontu v BB1 (Hodonín, Mušov, Přítluky)

2. BC2 (Hradisko u Kroměříže, Hulín, Tučapy)

keramické:

1. Obětina božstvu (Mistelbach, Mutěnice)

2. Sklad hotových výrobků (Meisbirbaum, Zohor, Lednice, Želešice)

3. Zbytky hrnčířské dílny (Herzogenburg)

Keramika:

vyráběna v ruce

zemitý povrch, kožovitý „lesk“, výpal špatný, hrubozrnné

výzdoba: vhloubená, rytá, žlábkovaná (visuté trojúhelníčky pod hrdlem, v podobě přesýpacích hodin, větvičky, třísně, rýžky oddělující hrdlo od výdutě)

inkrustovaná výzdoba

květináče – ucha pod rozhraním hrdla a výdutě

amfory – široké s vysokým válcovým hrdlem, teriny

mísy – šikmo dovnitř rozšířený okraj (vlnovitě vykrojený okraj), na nožce i bez nožky,

džbánky – typ herzogenburg

šálky – nízké, široké (typ Meisbirbaum)


PILIŇSKÁ KULTURA

podle naleziště Piliny v Maďarsku (pohřebiště, několik set žárových pohřbů)

archeolog Nyáry, J. Eisner rozlišil dva stupně PK: starší Mohipuszta a mladší Pokoradzský); V. Budinský-Krička (Šafárikovo, Radzovce) – pak tam pokračoval Furmánek

Rozšíření:

jih středního Slovenska s výběžkem na JV až do Košické kotliny, Spiš (izolovaná enkláva PK), přes Karpaty až do JV Polska

Datování:

BB1 – HA1 (v HA2 transformace na kyjatickou kulturu), ale část území okupována kulturou gávskou

Periodizace:

fáze otomansko-piliňská, starší, střední, mladší, piliňsko-kyjatická

Vznik:

západní skupina: na podloží füsesabonském s vlivy kultury Vatya (západní hranice lemována systematicky rozmístěnými hradisky

východní skupina: na podloží otomanském

Sídliště:

1. Otevřená zemědělská

2. Jeskyně (jako úkryt, kult…)

3. Výšinná hradiska (S Maďarsko)

Radzovce – dlouhodobé osídlení, kovovýroba

vyhledávali pahorkatiny a vyhýbali se nížinám (vyhledávali měď)

Pohřebiště:

převážně popelnicové (jamkové málo)

kamenné skříňky s urnami – Radzovce-Monos (V.Budinský-Krička – 560 hrobů, Furmánek – 764 hrobů)

Šafárikovo – (Furmánek – 226 hrobů, ale je jich tam podle velikosti sídliště víc)

Nagybátony (974 hrobů – možná jde o centrální pohřebiště pro více osad), Zagyválfalva,…

Depoty:

jižní Rudohoří a Spiš – export sekeromlatů (dvouramenné, s kotoučovitým týlem, s vějířovitým týlem…)

horizont Drevník-Blh (BB2 – BC1) – tzv. spišské depoty – mladší šalgotarjanské kruhy (jedna růžice miniaturní), sekery se schůdkem, půlměsícovité závěsky, starší nožovité srpky s knoflíkem…

horizont Rimavská Sobota = Buzica-Rim.Sobota (BD) – růžicové jednodílné spony, srpy s jazykovitou rukojetí, meče s plnou litou rukojetí, jehlice s bohatě profilovanou hlavicí, dýky s jazykovitou rukojetí

Keramika:

navazuje na otomanskou, ale je střídmější

nemá tak ostré vypnuliny (výzdoba: výčnělky orámované podkovami, slunéčky, drsnění a hřebenování spodků nádob…)

dvouuché amfory s uchy pod hrdlem nebo na výduti, velké amfory s uchy přes hrdlo

džbánky s nožkou i bez nožky

mísy s cípatým okrajem

hrnky, šálky, látky…

Poznámka:

největší rozkvět v BD. V HA už se v reálu Barca vytváří kultura gávská (expanzivní tendence).


SUCIU DE SUS

 

V.Budinský-Krička

dřívější název: felsezéš-stanovo

Rozšíření:

horní Potisí (SZ Rumunsko) – 14 lokalit

Periodizace:

starší fáze – BB1, střední fáze – BB2-BC, mladá fáze – BD, gávská fáze – BD-BH1

Sídliště:

Hnojná, Ruská

Pohřebiště:

popelnicová, žárová

Velké Raškovce, Zemplínské Kopčany (dvoukolák se zápřahem)

Keramika:

importy na Spišský Štvrtok, Nitranský Hrádok

dvojuché amforky (osudí), mísy na nožce i bez nožky

výzdoba rytá s vrubořezem a bílou inkrustací (ležaté spirály, půlkola, kola… = tradice balkánských kultur)

Metalurgie:

fragmenty kadlubů na odlévání srdcových závěsků


LUŽICKÁ KULTURA

 

Název se původně odvozoval od Lužice, kde byla v 80. a 90.letech 19.století objevena lužická keramika. Sasský původ je ale nyní popřen. Rudolf Vierhof navrhoval název – komplex lužických popelnicových polí (ZfE). Wroclawsky název severní popelnicová pole.

V Evropě je dle ní označována doba až do halštatu. U nás na LK navazuje slezská a plátěnická

 

Lužická kultura na MORAVĚ

 

Dějiny bádání

F.Černý (gym. profesor, roku 1909 vydal Popelnicová pole na Moravě)

I.L.Červinka (1911 vydal Kultura popelnicových polí na Moravě)

A.Gotwald (Domamyslice, Horka n.Moravou, Slatinky), E.Dobeš, J.Kvíčala, V.Spurný (v 50.a 60.letech výzkumy v Hradisku u Kroměříže), L.Jisl(ředitel Slzeského muzea v Opavě, zkoumal v Opavě, zachránil depoty bronzu z Kotouče u Štranberka), J. Nekvasil (pohřebiště Moravičany na Šumpersku), V.Dohnal (Zlínsko), Vigandová, Šabatová

 

Rozšíření

ústředním centrem je Haná + enklávy

J. Morava – jednotlivé nálezy na Břeclavsku (Stará Břeclav, Mutěnice, 2 lokality v Rakousku), Brněnsku (Královo Pole, Tkalcovská, Rosicko)

V.Morava:

1.Pobečví – mohylníky Kostelec u Holešova, Pavlovice

2.Vizovické Vrchy – blíží se centrální oblasti

3.Povláří (Zlínsko) – V.Dohnal (Sv. Sidonie, Sehradice-Slopné, Prštné…) – pohřebiště

J.a J. Pavelčíkové (mohylník Vlachovice)

 

Vznik:

J.L.Píč+L.Niederle ji umisťovali do Uher – vyvráceno

vznik z ÚK, která se vyvinula v předlužickou (ve střední době bronzové) a ta v lužickou – uznáváno

J.Böhm první poukázal na vývoj LK z SDMK

Hradisko u Kroměříže (V.Spurný) – 3 vrstvy A-věteřovská, B-horizont BB1, C-předlužický horizont (= nejstarší lužická keramika zdobená vypnulinami),Nekvasil řadí „předlužický horizont“ z Hradiska u Kroměříže do stupně BB, zatímco Spurný až do BC

 

Předlužický horizont

1. Od střední doby bronzové se na střední Moravě vyvíjí předlužická kultura s vlivy z JV – Spurný, Nekvasil, Vigandová, Prudká, Dohnal = „časně středobronzová lužická kultura“

2. Na střední Moravě se formuje lokální varianta SDMK, která přerůstá do lužické – Stuchlík, Štrof

 

Vážany – zachytitelné stopy vývoje z věteřovského k lužickému  + importy s JV (hrob – koflík se zaječími uchy)

Hradisko u Svitávky (A.Štrof) – 6 vrstev, z toho vrstva E má tři horizonty (nejstarší obsahoval materiál věteřovské kultury, druhý horizont klasickou věteřovskou a nejmladší horizont materiál pozdně věteřovský s prvky předlužickými. Vrstva D: 2 horizonty – končí lužickou kulturou

dnešní názory dle Podborského: přerod LK ze SDMK se udál na přelomu stupňů BC a BD (mohylovolužické období) – částečně patří do SDMK a částečně do LK

ze dvou základů: Z – předlužická (ze SDMK), V- Třiněcká (samostatně se vyvíjející z epišňůrového komplexu)

 

Periodizace:

J.Filip rozlišoval tři stupně (I,II,III)

J.Böhm: starší (Záhoří), střední (Mostkovice), mladší (Kostelec na Hané)

J.Nekvasil: předlužický horizont (BB2-BC1), starolužický horizont = starolužický stupeň (BC2-BD), střednělužický – cizí vlivy, kamenné konstrukce hrobů (BD-HA1), mladolužický (žlábková keramika) – esovitý profil, rozpad žlábků do skupin – pozdější přechod ke kultuře slezské

Pohřebiště:

mohylníky (Záhoří, Moravičany) – ne vždy se mohyly zachovaly

v okrajových oblastech mohyly až do HB (Tišnovsko, Vlachovice)

plochá popelnicová

Moravičany-Dílečkydr. Nekvasil objevil pohřebiště s 1260 hroby, někde mohyly, někde však nedochovány (v hrobech je nekvalitní keramika), Sehradice (472 +), Vlachovice (407 +) – největší pohřebiště

mohyly se žárovými pohřby

jámové, dolíkové, popelnicové…

na pohřebištích je skeletů málo (Iváň u Přerova – pohřeb 14tileté dívky v zásobnici, Hrubčice)

převažují popelnicové pohřby v osudí nebo v okřínu, ale mohou být i v jiných nádobách

objevují se i skříňkové hroby (Mostkovice, Bořitov – kamenné obložení hrobové jámy)

v hrobových jamách je záměrně rozbitá keramika, otvory pro duši bývají na spodní straně nádoby, žároviště (místo spálení mrtvého) přímo na místě v hrobové jámě (Mostkovice)

keramika v hrobech nekvalitní, ostatky nekompletní (ale vždy kousek z lebky, končetin a trupu)

bronzové milodary jsou uloženy v popelnicích nebo na kameni v blízkosti pohřbu

Sídliště:

dva typy opevněných osad:

vzniklá ve střední době bronzové (Hradisko u Kroměříže – nález depotu z HA, opevnění ale zaniklo již před koncem mohylové kultury; Hradisko u Svitávky – vznik ve věteřovské skupině a ve stupni BB, zánik před dožitím mohylovky – destrukce překryta popelnicovými střepy, ale ne vlastní LK) – nedoložená hradiska ve starším období

vzniklá v pozdní době bronzové (Hostýn u Chvalčova, Kotouč u Štramberka) – doložená hradiska

Náklo, Příkazy, Boskovice-Pod Lipníky, Bořitov, Býkovice (jediný doklad kůlové nadzemní stavby), Skalice (Štrof)

Býkovice – dům rozdělen na tři části

Skalice nad Svitavou – nález polozemnice, zásobnice s kůlovou jamkou uprostřed (konstrukce pro vstup do zásobnice (doloženo v Lovčičkách u velatické kultury)

komplexy sídlištních jam, ale nejsou tam hliníky (zdroj hlíny)

Přáslavice – pozůstatky ohrazení a dvorcového uspořádání

Depoty bronzu:

BC2:                 Hradisko u Kroměříže

BD:                   Plzeň-Jíkalka

BD-HA1:            Drslavice u Uherského brodu (zlomkovité předměty)

Polešovice (M.Salaš)

HA1:                 Přestavlky (Přerovsko) – štítovité spony

HA2:                 Železné

HB1:                 Křenůvky – lištovito-puklicovitý styl

HB2:                 Boskovice – kovolitecké sídliště – srpy, sekerky

HB3:                 Černotín – thráko-kimerijský vliv (psálie, ozdobné puklice, dýka s křížovou rukojetí)

Opava-Kateřinky (mladolužické období) – dvě růžicové spony, mečíkovité závěsky (původ v Karpatské kotlině)

Keramika:

osudí (= dvouuchá amforka) – nezdobená, žlábkovaná

okřín – profilovaný (později mizí)

terina – bezuchá nádoba s válcovým hrdlem

látky – dvouuché nádoby

mísy – dvouuché s hrdlem (krajáč), prosté, talířovité…

šálky – polokulovité (hnízdovité), s hrdlem (starší – ucho nepřevyšuje okraj, mladší převyšují)

džbánky – puklicová výzdoba

lžíce, hrnce, hliněná mezikruží, hliněná závaží, přesleny, zoomorfní nádoba, pohár v podobě boty, štěrchátko, neumělá plastika

nárust sakrálních předmětů až s příchodem slezské kultury (HB1)

 

Bronzové předměty:

nástroje:

srpy – 1. nožovité s výčnělkem bez rukojeti, 2. půlkruhové srpy s jazykovitou rukojetí, 3. trácký typ s obloukovou čepelí s hákovitou rukojetí (Karpatská kotlina)

nože – typ Dašice (s jazykovitou rukojetí ukončenou kroužkem)

břitvy – 1. jednobřitá sekáčkovitá (lichoběžníkovitý tvar s rukojetí), 2. dvoubřité lunuly

sekery – 1.se schůdkem, 2.s lalokem (nejprve laloky uprostřed, později u týlu), 3.s tulejí a ouškem (mnoho typů)

zbraně:

meče – liptovské, Riegsee, s jazykovitou rukojetí

dýky – s jazykovitou rukojetí (typ Peschiera)

hroty – kopí a oštěpů (hroty s křidélky)

spinadla:

jehlice – s kulovitou hlavicí, s bohatě profilovanou hlavicí, s dvojkónickou hlavicí, s hřebíkovitou hlavicí, s kuželovitou…

spony– dvojdílné se štítkem (štítek přechází po spirále do jehly) – vlivy z Dunaje = typ Přestavlky, růžicové spony,

náramky, nápažníky, prsteny, náušnice, brýlovité ozdoby (růžice spojené smyčkou), koflíky, čelenky, závěsky (kolečkovité, lunicovité, s prohnutými stěnami – napodobenina řeckého oltáře, mečíkovité)

 


Lužická kultura na SLOVENSKU

 

Dějiny poznání:

pol. 19.st. – nálezy většinou v Budapešti

A. Kmeť, Mikuláš, Kubíni, V. Budinský-Krička, K. Andel, J. Mádl (vliv Böhma, Filipa, Červinky)

novodobé výzkumy – Z. Pivovarová-Benkovsky (stř. Pováží – pohřebiště Divjaky, Mikušovce, Trenčianské Teplice), J. Porubský, L. Veljačik, P. Čaplovič

Zvolenská skupina LK – J. Bátora, , V.Uhlár (liptovské meče), P. Novák (dýky, meče), M. Novotná (bronzové depoty)

LK je na Slovensku chápána jako lužická i slezská (po konci slezské kultury je na Slovensku zmatek – málo plátěnické kultury)

Rozšíření:

tři skupiny: střední Pováží, Turjecká kotlina, Liptov

střední a horní tok Váhu, Nitry a Hronu, až na Spiš a do Košické kotliny

Vznik:

maďarovská kultura + vliv otomanské + vliv SDMK a KMK

Periodizace:

BB2 (Liptovský Michal) – BC (starolužická kultura)

Sídliště:

nížinná (Pobedim u Trenčína – kovolitecká neopevněná osada, Studeníková-Poulík: „Osada z doby bronzové v Pobedime“), výšinná (nehrazená), jeskyní

Hradisko u Pobedimi – čtyři horizonty, A – nejstarší, časná fáze popelnicových polí (čakanské vlivy, od západu pronikání velatické kultury), B – fáze po zániku moci velatických náčelníků (Divjalky II), C – vrchol produkce (lužicko-slezské, slezské období) – vznik kultovního místa – kolem mísovité obětní jámy do trojúhelníku kultovní jámy, D – studna (1,5m) s výdřevou, čtverhranné kůlové stavby nevelkých rozměrů (260x290cm), zemnice nebo polozemnice, srubové domy…

Hradiště:

Veljačik (AR, 1993)

v severských oblastech jich je víc (v HB – slezské období)

ostrožné, miniaturní útočiště, větší opevněné areály

Lískovec, Mikušovce, Malé Krštěnovy – mohly vzniknout už v HA

 

 

Pohřebiště:

Martin, Mikušovce, Trenčianské Teplice, Divjaky, Zvolen, Dolní Kubín – mladší a zasahuje až do halštatu

žárové popelnicové hroby, jámové hroby, kenotafy

vlivy z J – kamenné konstrukce na pohřebištích

Keramika:

podobná moravské

 


Lužická kultura v ČECHÁCH

 

Rozšíření

Východní Čechy – Pardubice, Hradec Králové (V. Vokolek)

Malá Bělá (v 8 hrobech ze 30 jsou zoomorfní nádobky), Jaroměř, Pouchov, Opatovice nad Labem

mohylníky – Bělovice (na okraji urnového pohřebiště je 40timetrová mohyla = centrální pohřeb muže a v plášti urnové hroby)

Severní Čechy – Ústecko (průnik ze Saska a Lužice)

v BD

sídliště – výšinná (nezkoumají se)

Chebsko (E. Plesl)

přišli z Fochtlandu (za Krušnými Horami)

izolovaná skupina

HA - HB

Dějiny bádání:

J. Hralová (Pojizeří) – zpracovala starší výzkumy

Čechy byly osídleny LK až druhotně – příchod ze severu a pronikání na JZ (Kolínsko) = velimská skupina památek (Skalka u Velimi)

nešlo o expanzi LK – šířila se jen lokálně (až do středního Německa – unstrecká kultura je ale nepustila dál k severu – přemístili se tedy na Ústecko a Chebsko

Periodizace

I (BD), II (HA), III (HB)

Sídliště:

neopevněná (někdy výšinná)

Opatovice nad Labem, Pouchov – půdorysy domů nadzemní kůlové konstrukce a srubové domy

dvojjizbový dům obdelníkového půdorysu (10x7m)

ohniště a pece v domě i venku

nálezy v jeskyních, pod převisy…

Hradec Králové – 12ha, zachovaná hradba, val měl šířku 6 metrů s dřevěnou konstrukcí

Dobruška-Mělčany


VELATICKÁ KULTURA

 

původně velatický typ, nyní – velatická fáze středodunajských popelnicových polí (VKSPP)

J. Böhm (propagoval velatický typ)

1924 – rekonstrukce velmožského žárového pohřbu (dr. Říhovský): čtvercová komora s nedokonale spálenými kostmi (spálen na místě) – 200x150cm a hloubkou 150cm. V hrobě bronzové kopí, 3 amforovité zásobnice a okřín, ostatní nádoby byly v rozích (picí servis), šálky velmi kvalitní (tenkostěnné – Jenišovice, Fridrichscuhe) – 13 šálků (typické vysoké střechovitě hráněné ucho); zlomky meče (dreiwulstschwerter)

v Rakousku objevil Pitioni keramiku typu Baierdorf (8 žárových hrobů) – dnes už se jí neříká typ, ale stupeň Baierdorf

Vznik:

dříve – převrstvením lužického lidu (hloupost)

dnes – součást středodunajských popelnicových polí (starší fáze)

Dva typy velatické kultury – lednický typ (žárové pohřby, A.Rzehak); Velatický typ (V.Hrubý)

Rozšíření:

střední Podunají (Brněnsko, Znojemsko, Břeclavsko…), Rakousko kolem Neziderského jezera, Slovensko kolem dolního Pováží, mezi Váhem a Iplem.

Brněnsko (Velatice, Blučina, Lovčičky, Jiříkovice)

Lednicko (Lednice, Klentnice, Uherčice)

Znojemsko (méně lokalit)

Periodizace:

BD -                  časná (mohylovo-velatická) fáze – Blučina-Kopčany

BD -                  starší fáze – Lednice-Baierdorf

HA1 -                střední fáze – Velatice-Očkov

HA2 -                mladší fáze – Oblekovice

HA/HB - pozdní (velaticko-podolská) fáze – Klentnice I

Sídliště – Hradiska:

Cezavy u Blučiny – posvátná hora (nálezy bronzových depotů)

Réna u Ivančic, Leskoun u Olbramovic, Sv. Martin u Lulče, Hradisko u Znojma

Z. Slovensko – Plavecké podhradí (trať Pohanská) – hradba s dřevěnou konstrukcí vyplněnou kamením, pod hradbou oběť nohy psa

Moravany nad Váhom – nejstarší hradisko na Slovensku (nález zbytků bronzového pancíře)

Sídliště:

Lovčičky – kůlové stavby sestavené do dvorců, kultovní jáma se čtyřmi lebkami

Brno-Medlánky, Slatina – půdorysy kůlových domů, Pohořelice (1994) – série domů s obvodovým žlabem

omítky (zřejmě kultovních) domů zdobeny plastickými ornamenty

Pohřebiště:

velmožské mohyly

hrob bojovníka na smetišti (Ivančice, F.Matějka) – meč typu Riegsee

Unterradel (meč dreiwulstschwerter)

Klentnice (velaticko-podolské období) – anténový meč s jazykovitou rukojetí

Slovensko: bohaté mohyly mimo pohřebiště – Očkov (Točík, Poulík, SlA 1962) – kruhový půdorys o průměru 35m, uprostřed kamenný plášť a pohřeb velmože do jámy o hloubce 7,5m, fragmenty mísy se šikmo žlábkovaným okrajem + stopy zlaté výzdoby

Čachtice, Janíky (urnový pohřební ritus)

Bronzové depoty:

Drslavice, Polešovice, Cezavy (malé kultovní depotky), Klentnice, Znojmo-Hradiště, Zastávka u Brna, Mušov

Keramické depoty:

Moravský Písek (Palátová-Salaš) – 40 nádob – talířovité mísy s drsněným povrchem, mísa na duté nožce s perforovaným okrajem = zvláštní!

Těšetice – servis velatických koflíků vyrobených hrubě (snad zbytek rituální hostiny), talířovité mísy, amforovité nádobky

Thürenthal (1888) – 21 koflíků, mísy, hrnce

Grossmeiseldorf – 9 šálků, mísa na nožce

Keramika:

dvouuchá amforka (tendence vinutí hrdla), okříny

výzdoba – hřebenování spodních částí amfor

lahvovité tvary s velmi nízkým hrdlem – horizont Klentnice (výzdoba rytá – linie koleček) – později se z toho vyvinuly podolské amforky s jedním hrotitým uchem a cibulovitou výdutí

pohárky s attinskou výzdobou (ryté linie lemované šikmými rýžkami) – typické pro podolskou k.

velatické koflíky – střechovitě hráněné ucho (napodobují kovové nádoby)

džbánky – podobají se typu Herzogenburg – zalomení hrdla na výduti

zásobnice – zalomené okraje

terina – bezuchý velký tvar

často nožkovité zakončení a podsazení výdutě

mísy – lalůčkovité výtažky z okraje, talířovité misky, kónické mísy, mísy se zataženým okrajem…

sloupkovitá popelnice – přes hrdlo má čtyři sloupkovitá tordovaná ucha (Leuchelurne)

velké amforovité zásobnice (nejstarší – hrdlo nálevkovití (Lednice), později hrdlo válcovité a ještě později kuželovité = počátek halštatské profilace)

kultovní nádoby – v podobě lidské boty, plechová zlatá nádoba (import z Mykén), nádoby na lidské noze nebo botě

Cezavy – džbánek s vrubořezem (import ze Z – protokelti)


ČAKANSKÁ KULTURA

 

J. Poulík

název podle mohyly Čaka

Rozšíření:

mezi Váhem a Ipelem (Panonie až k řece Drávě)

Původní název:

Východní větev velatické kultury

Vznik:

z karpatského podloží + vlivy z jihu (Wattin) + vlivy z východu (předgávský horizont)

Periodizace:

- BC-D:             předčakanský horizont

- BD-HA1:         vlastní čakanský horizont (odchod válečnické vrstvy směrem na jih) – prostor se ale nevylidnil úplně.

Sídliště:

nížinná opevněná – Ipelský Sokolec, Šahi, Chlapa

domy kůlové nadzemní i polozemnice

žádné stopy po metalurgické činnosti – odchod válečnické skupiny za zdroji kovů (expanze)

Pohřebiště:

žárový neurnový ritus – kremace je na úrovni terénu a nad tím je mohyla (Očkov)

knížecí mohylyČaka, Lužany, Čápor, Dědinka – největší mohyly v pravěku – vznikly etapovitým nanášením pláště

mrtvý spálen přímo v mohyle

nejsou součástí pohřebiště a stojí poblíž mateřského sídliště, jsou odděleny potokem (pravidlo Y)

prostá – mohylníky s menšími náhrobky, kamenné obložení nebo plochá pohřebiště bez mohyl

poznámka: mohyly často vyloupeny (pohřben většinou velmož a nějaké ženy). Mohyly se podle Poulíka shodují s Homérskými eposy – čakanské vlivy na Řecko

Čaka (50x5m) – Točík, Poulík

výzkum v 50.letech

ústřední hrob vyloupen, nalezen fragment pancíře, zlomky meče, hroty kopí, sekery se středovými laloky, dláto, břitva, zlomek spony, keramika

Kolta u Nových Zámků (50x14m)

výzkum v roce 1955

ústřední hrob vyloupen

Dědinka (24x5m)

na trati „kopec“

podle pravidla Y

ústřední hrob byl druhotně rituálně porušen

vedlejší hrob –  II/74 – spálena dívka s bohatou výbavou (žároviště 240x130cm), kremace výjimečně uložena do hrobové jámy! (jindy to bývá na úrovni terénu!), 99 kusů bronzových předmětů, 6 keramických nádob + 2 nad hrobem…křemenná čepel, kapka cínu, nákrčník (průměr 10m), náramky… - „princezna z Dědinky“ , „patří mezi 11 nejbohatších žen své doby“

 

v HA1 náhlý zánik a převrstvení velatickou kulturou (velatická ovlivněna čakanskou)

Keramika:

svérázná profilace, podsazení spodků, nožky u menších nádob, laloky z mís, ostrá šikmá kanelace výdutí

 

 


 

Čakanská kultura v Rakousku

Burgenland: Sommerei (1984) – skříňkový hrob (kamenné plotny dobře opracovány bronzovými sekerami o šířce ostří 5cm, dlátem provedena další výzdoba – soustředné kruhy a obraz srdcovitého štítku)

Ilmitz – hrobová stéla

Siegendorf – 5 mohyl – kamenné pravoúhlé skříňky a jedna prázdná (původně asi vystaven mrtvý)

2 ženské hroby a v každém 14 nádob (odlišná keramická produkce – snad „ženy keramičky“)


KNOVÍZSKÁ KULTURA

 

podle osady Knovíz u Slanného

původně „knovízský typ“ – později knovízská kultura (K. Buchtela)

J. Neustupný navrhl název – hornodunajská popelnicová pole

Vznik:

1. K.Buchtela: lužická expanze pronikla do středních Čech a smíšením s mohylovým lidem vznikla KK (J. Schránil, J. Böhm, J.Filip)

2. Dnes: podložím vzniku byla SDMK + vlivy z jihu a jihozápadu (horizont Riegsee)

Periodizace:

starší stupeň (relikty pozdně mohylové kultury – dvouuché amfory s vysokým válcovým hrdlem, Modřany), střední stupeň – HA1 (kontakty s LK, plochá žárová pohřebiště, vznik osudí, „ štítarská fáze“), mladší stupeň (expanze do Pojizeří, dožívají okříny, objevují se sloupkovité urny se čtyřmi tordovanými uchy)

Rozsah:

střední Čechy, severozápadní Čechy (Mostecko), jižní Čechy (kolem Vltavy a Lužnice)

Sídliště:

prostá rovinná: mohou být ohrazená (Praha-Bubeneč – omítky s bílým nátěrem, Čakovice – vedle osady byl rondelík)

hradiště: Slánská Hora, Rubín, Hradišťany u Bíliny, Závist u Zbraslavi

Čakovice – kůlové domy, velké centrální domy

existence zemnic a srubů

Pohřebiště:

žárová urnová (Vykletice)

skelety na sídlištích – rituálně i nerituálně uloženi v hrobových jámách, v odpadních jámách – ukládány úplné skelety

neúplné skelety jsou uloženy nerituálně (pohřbíváni vsedě, kostry žen jsou bez hlav, končetiny rozdrcené, vyvrácené z kloubů…) = několik způsobů interpretací: 1.J.Schránil – usmrcovali tak podmaněný lid, 2.Böhm-Neustupný – složité rituály s antropofágií (náboženský výklad), 3.E.Neustupný – zabíjeli tak otroky a podřízené osoby (ekonomicko-sociální výklad), 4.J.Hrala – usmrcování osob za trest (morálně právní výklad)

Depoty bronzů

BD/HA1             – starší horizont – Plzeň-Jíkalka (Lažany u Chomutova, Suchdol…) – depoty zlomků

HA2      – střední horizont (Středokluky) – cedník, koflík, tyrolská zápona

HA2/HB1           – mladší horizont (Jenišovice) – soupravy plechových šálků typu Jenišovice-Kirkendrub, dvě štítové spony, brýlovitá spona, 7 tordovaných nákrčníků, spirálové nápažníky, kroužky, knoflíky,…

Depoty keramické

Čakovice (jednodušší misky), Praha-Modřany, Droužkovice (mísy s tordovaným okrajem)

Rýžování zlata

J.Kudrnáč (Pootaví – v Lučinách a na Močidlech) – objevy sejpů

knovízské střepy u Otavy

Keramika:

tendence do šířky (barokizuje se)

zdůraznění přirozeného „lesku“ hlíny, hřebenování, prstování, tordování, attinské ornamenty, bez vypnulin

jemnější nádoby potaženy černou hlínou (když se setře – barevný efekt)

ucha šálků moc nepřesahují okraje

mísy – variabilní, nízké s nožkovým dnem, větší mísy s tordovaným okrajem…

amforky, okříny, etážovité amforky, květináče…

kultovních předmětů málo – zlomky měsíčkovitého závěsku s idolem


MILAVEČSKÁ KULTURA

název navrhl J.Eisner (1921)

hlavní badatelé – J.L.Píč, F.X.Franz, Jar.Schránil, Osvald Menghin, I.L.Červinka, D.Dubský, J.Filip, Jar.Böhm, Věra Šaldová, Alena Rybová, Olga Kytlicová

podle lokality Milavče u Domažlic (velmožská mohyla+mohylník – J.Smolík, F.Lang: meč typu Ricksee, vozík s kotlíkem, zlomek břitvy, jehlice, pancíř, nůž, koflíčky, keramika…)

Rozšíření:

povodí Radbuzy, Úhlavy, Úslavy, Mže, horní povodí Berounky, Plzeňská kotlina

Periodizace:

BD – HA/HB (Böhm, Schránil, Filip)

starší stupeň, střední stupeň, mladší stupeň, nynická skupina (bavorský lid)

Pohřebiště:

mohylníky – udržují se dlouho v DPP

Milavče, Hájek u Šťáhlavic, Svářeč, Vrhaveč, Předenice

Vznikají ve vztahu k sídlišti – Kokotsko u Ejpovic

plochá pohřebiště – Plzeň-Doubravka, Vrážné, Dýšina

Sídliště:

skoro vůbec neznáme

snad Okrouhlé Hradiště (Šaldová – HB2-HB3), Plzeň-Doubravka

Depoty:

Domažlice, Bušovice

Plzeň-Jíkalka (BC/BD) – depoty zlomů (dvoudílné jehlice s terčovitou hlavicí, jehlice s hřebíkovitou hlavicí, s vřetenovitou, zlomek lunuly, srpy s výstupkem, sekery se schůdkem, s laloky…) + celokovový štít (nevíme, zda souvisí s depotem. Analogie k němu jsou až z HB)

meč Ricksee, koflík Friedrichsruhe, nože Bayersdorf, šikmé žebrované náramky

mladší horizont: meče liptovského typu, meče s jazykovitou rukojetí a více nýty, břitvy, lunuly, jehlice s kuželovitou bohatě profilovanou hlavicí…

Keramika:

podobná knovízské, ale méně kvalitní

amforky typu Modřany (později etážovité nádobky)

dvojkónické nádoby (okříny)

amforovité zásobnice, pohárky attinského typu (pruhy souvislých šikmých rýžek)


SEVEROTYROLSKÁ SKUPINA PP

 

HÖTTINGSKÁ KULTURA

podle pohřebiště v Höttingu

výzkum v 19.st. , 49 hrobů, není to prozkoumáno kompletně

„Nordtirol urnenfelder( K.H.Wagner)

KULTURA MORZG

podle pohřebiště u Salcburku

menší lokalita

výzkum ve 30.letech 20.st.

Rozšíření:

severní Tyrolsko (v Horním Rakousku a Salcbursku)

součást jihoněmeckých popelnicových polí a hornodunajských popelnicových polí (pohřebiště Gusen – doklad propojení kultur, silný vliv z V – Velatice, Bayerdorf, Karpatská kotlina)

Pohřebiště:

žárová - Insbruck, Brixen, Kitzbühl, Baumkirchen

urnové hroby v kamenných skříňkách

Sídliště:

v blízkosti metalurgických oblastí (nálezy tavicích pícek – Kitzbühl)

těžba mědi v dolech (Alpy – Karbhölzer) – dřevěné hůlky se zářezy = zřejmě organizace těžby

Keramika:

sloupková popelnice se 4 uchy přes hrdlo

džbán s vysokým hrdlem a velkým páskovým uchem

výzdoba: šrafované visuté trojúhelníčky, attinský ornament, vrubořez (hluboké zářezy)

velké amforovité zásobnice, okříny, misky na nožce,

Oberrawelsbach – vliv ze Z, attinské pohárky, attinská výzdoba

Laugen-Melaun – bohatá plast. výzdoba, původ Popádí, žárové skříňkové hroby s nespálenými milodary

Bronzy:

jehlices vázičkovitou hlavicí zdobenou horizontálním rýhováním nebo žlábkováním, s kulovitou hlavicí

pásová zápona s dlouhým jazýčkem

lunuly

drátovité spony, spony se štítkem

meče dreiwulstschwerter, meč typu Mettrei


GÁVSKÁ KULTURA

 

sousedí s KSPP, KLPP, PK (je na východ od nich)

J.Eisner, V.Budinský-Krička, Amalie Možoličová uvedli typ Gava

Dr. Miloš Folle myslel tzv. protowilanskými prvky typ gávské amfory s vysokým klenutým hrdlem

J.Poulík, Tibor Kementzey, Smirnovová

Vznik:

východní Slovensko, Sedmihradsko, v Potisí (kde se necházela OK a přežívala Succciu de Sus)

expanzivní tendence: počátkem HA, všemi směry

západ – zabrala V část areálu piliňské kultury a na zbytek areálu působila, takže se tam vytvořila kyjatická kultura

sever – údolím řek na Slovensko, severně od Karpat a na území Krakowa (Malopolsko) – vlivy na LK

Periodizace:

- BC                 předgávský horizont

- HA-HB1          vlastní gávská kultura (doba expanzí a rozkvětu)

- HB2               somotorský typ (hradiště na Somotorské hoře, V Slovensko, V.Budinský-Krička to označil jako předkuštanovický horizont)

- HB3    vytvoření komplexu Mezöczát

Sídliště:

opevněné nížinné osady s polozemnicemi a zemnicemi, někdy i hradiště

Somotorská Hora (hradiště) – depot šálků Jenišovice-Kirkendrub

Velký Šaríš, Lysá Stráž v Terni, Šarišské Sokolovce

metalurgická centra – zdroje blízko, mnoho velkých depot (Sedmihradsko – až 800kg materiálu)

Pohřebiště:

menší popelnicová

jen málo nalezeno

Dvorníky, Kechnec, Vojnatina

Keramika:

gávská amfora (vysoké klenuté hrdlo)

hmota červená, na vrchu černá hlazená vrstvička

výzdoba: žlábkování, plastické výčnělky, kolkování, zalomené hrany okrajů, vlnice, girlandy, cípovité výtažky z okrajů

vejčité hrnce


KYJATICKÁ KULTURA

 

V.Budinský-Krička – výzkum u Podrečova – podrečovský typ (neujalo se)

J.Filip po výzkumu v Kyjaticích navrhl kyjatický typ

J.Poulík – kyjatická kultura

vliv Gavy a z oblasti popelnicových polí (slezská kultura) – v HA/HB se vytvořila kyjatická kultura

na konci HB dochází k převrstvení nomády z komplexu Mezöczát

Pohřebiště:

Podrečany, Kyjatice

navazují na piliňská pohřebiště – Šafárikovo, Radzovce

Sídliště:

Radzovce (monografie V.Furmánka) – doklady metalurgie

Horné Plachtnice (Veljačik, Furmánek, Ramsauer – soupis jeskyní) – největší fortifikace na Slovensku (hradisko)

Jeskyně: Majda-Hraškova, Silická, Jasovská, jeskyně u obce SilicaJuraj Bárta objevil masky z obličejových částí lidských skeletů a jeleních,Sokolí jeskyně

kultovní rituály

Keramika:

kyjatická amfora (vliv gávské)

kotlíky

jinak běžné tvary


PODOLSKÁ KULTURA

 

podle Podolí u Brna (Červinka, Alois Procházka, Fr.Černý, Červinka, Eduard Synek vytvořili podolský typ), později název podolská kultura

dnes podolská fáze středodunajských popelnicových polí

Rozšíření:

osídlení v pozdní době bronzové je relativně řídké (odchod čakanské a velatické kultury do S Itálie)

J Morava – koncentrace na Brněnsku a Znojemsku

Dolní Rakousko – stillfriedský typ (kulovité tvary výdutí)

HB – expanze na jih (Panonie – kultura Val I. – na úrovni velatické, kultura Val II. – na úrovni podolské)

Slovensko – hlavně kolem Bratislavy, Chotín

Pohřebiště:

urnový pohřební ritus, plochá pohřebiště bez označení

mohylky (výjimečně) – Obřany – hrob bojovníka (bronzová figurka koníka)

Klentnice (Říhovský), Brno-ObřanyJ.Hladík, F.Adámek, Červinka, J. Říhovský, pohřebiště a hradisko, od velatické fáze až do 8.st.

Podolí – hroby v HC, Lovčice

Sídliště – Hradiska

hlavně v HB

Staré Zámky u Líšně – osídlení slezsko-podolské, Šance na Plavče (Znojemsko), Leskoun u Olbramovic – fortifikace věteřovská i podolská, Hradisko u Křepic (J.Palliardi, už eneolitické osídlení) půdorysy chat, Kramolín, Mohelno, Suchohrdly u Znojma, Znojmo-Hrad

Obřany - 42 ha, i osídlení pozdně laténské

na S od hradiska pohřebiště

hradba 2km, až 8m vysoká

souvislá čelní dřevěná stěna, komorová konstrukce – vyplněný pískem, štěrkem, hlínou

Adámek – 75 objektů

při záchranném výzkumu – 200objektů

obdelníkové domy se zapuštěnou podlahou

sklípky, sila, železářské pece+železářská metalurgie

na ploše hradiska: lidské a zvířecí skelety, na bázi hradby a poblíž:lidské oběti

barevná metalurgie:struska, kadluby

závaží (tkal.stroje)

kostěné artefakty, šipky, zdobená prstencovitá zděř

kamenářství: brousky, zrnotěrky

pohřebiště: 5 ha

263 hrobů evidováno

dokumentováno roku 1960 (přes 2000 hrobů)

celé nádoby, 234, kultovní a kovové předměty

4 sídlištní horizonty na hradisku (velatický, velaticko-podolský – kolkovaná výzdoba, nízké nádobky) podolský - podolská miska (1 ucho, žlábkování, jednoduchá; osudí se žlábkem;miska se zataženým šikmo rýhovaným okrajem) horákovský horizont

bronzový koník

zádkovité hliněné předměty, amulet v podobě lidské dlaně, fragment štěrchátka se zvířecí podobou

přeslen s rytinou, nádoba sací

dvojité nádobky (souvislá kanelace)

měsícovité idoly – někdy zoomorfní

hliněné kuličky

miska podolského typu (na hrdle vyryté znaky – lineární písmo A,B)

Keramika:

amforka (cibulovitá výduť s jedním uchem), podolského typu (analogie na V)

osudí slezského typu

amforovité zásobnice, hrdlo válcovité, HC – ostrá profilace

misky podolského typu

šálky s vysokým uchem (málo)

soudkovité nádoby (květináče) – girlandy, půloblouky

dvojité nádobky, pohárky

zvláštní předměty: pyraumos

čtyři podstavce k rožni na pečení

Bronzové předměty:

jehlice

spony (oblouková – Balkán, Řecko, východní Evropa, na S Dunaje by být neměla)

chránič jehly

srpy (široké s jazykovitou rukojetí, typ Saskovice)

kopí, sekerky

náramky

 

Obřany:

spony typ Přestavlky

hákovitá spona, koník

jehlice a náramky

Podolí:

železná spona vidlovitá

železné nožíky, náramky, brousky

 

Konec podolské kultury:

1.tradiční – plynulý vývoj do horákovské kultury, přechodná fáze prostých hrobů horákovských

2.v mladší fázi se rozptýlili (odešli), destrukce podolského areálu, halštatské osídlení přichází ze západu


STILFRIEDSKÝ TYP

 

lokální varianta ml.fáze středodunajských PP

název podle hradiska Stilfried – 4 fáze fortifikace (dobýváno Kimerijci – kimerijské psálie s koňskými hlavičkami, otvory v jedné rodině, zatímco středoevropské křížem)

Sídliště:

hradisko Stilfried: ve dvou sídlištních jamách 7+15lidských skeletů (sedmičlenná rodina vhozena do jámy v komatu, 15 koster se stopami násilí)

Burgstahl von Schilern, Gars am Karp, Oberleiserberg, Kühnberg – těžba mědi, terasovité úpravy kopce

Pohřebiště:

Stilfried, St. Andrä – žárová pohřebiště – opracovaný kámen s vyrytými značkami

Keramika:

podolská (kromě misky podolského typu)

kulovité tělo nádob (Znojmo-hradiště)

Bronzové předměty:

nože nákolního typu, rovná harfovitá spona,  tordované nákrčníky, šálek typu Hostomice-Stilfried