Světové archeologické lokality

Olduvajská rokle Altamira Gíza Abusír Údolí králů Sakkára Teotihuacan Fórum Romanum Stonehenge Knóssos Trója
Catal Hüyük

egypt



Olduvajská rokle (Tanzanie)

Olduvajská rokle se nachází v Tanzanii a je významná především tím, že zde byly nalezeny pozůstatky našich nejstarších předků z rodu Homo - přesněji řečeno druh Homo Habilis. Toto jméno dal nalezenému druhu britský archeolog Louis Leakey (1903-1972). Jeho syn Richard pak v roce 1972 nalezl kosti stejného druhu také u jezera Turkana, v Keni, a spolu s nimi také první jednoduché kamenné nástroje.

- 3mil. – 1mil.

 Homo habilis

  Lebka nalezená v Olduvajské rokli

 

 


Altamira (Španělsko)

Jeskyně Altamira u Santanderu je označována za „Sixtinskou kapli“ pleistocénního člověka. Stěny jeskyně jsou plné monumentálních maleb znázorňujících tehdejší zvěř, která se zřejmě většinou stávala úlovkem místních lidí. Lokalita je známa od roku 1875, kdy ji objevil Marcelin de Santuola. Teprve až začátkem 20.století však bylo uznáno její pleistocénní stáří.

Malby Altamiry jsou unikátní v mnoha směrech. Obsahují někdy až tři odstíny barev na jednom zvířeti, a vykazují tak vyspělou zkušenost v práci s barvou. Technická zdatnost je podporována opravdovostí, s jakou jsou zobrazeny proporce zvířat. Malíř využíval drobné nerovnosti jeskyně, aby tak malbě dodal nový rozměr.
Jeskynní malby v Altamiře se zaměřují především na téma bizonů. Bizoni byli pro pravěkého člověka významní hlavně jako zdroj potravy a vedlejších produktů jako kůže, kostí a tuku. Nástropní malby zobrazují patnáct velkých bizonů, na postranních zdech jsou však mimo bizonů také skupiny jelenů, divokých prasat a dalších zvířat. Barvy užité na stěnách jeskyně jsou z přírodních pigmentů jako okr a oxidy zinku a manganu.

- cca 12000 BP


Altamira Altamira Altamira Altamira
Altamira Altamira Altamira Altamira


Çatal Hüyük

Catal Huyuk můžeme s trochou nadsázky označit jako první město v Turecku a možná na světě. Na jihoanatolské náhorní planině vzniklo před zhruba 8 500 lety v době, kdy kolem první zemědělci asi půl tisíciletí už pěstovali pšenici, ječmen, hrách a vikev, chovali kozy, ovce a psy, tkali vlněné látky, ale neznali ještě keramiku. Sídliště nemělo žádné hradby a také žádné ulice, jeho domy byly postaveny ze sušených cihel a natěsnány jeden na druhém (viz obrázek nahoře), takže se do nich vstupovalo pouze ze střechy po žebřících. V každém byla zásobárna a  alespoň dvě vyvýšené plošiny, na kterých se spalo, a pod něž se ukládaly kosti předků. Některé domy sloužily jako svatyně, byly vyzdobeny nástěnnými malbami (viz dva leopardi dole) a reliéfy, uctívala se tu bohyně Matka, jako symbol plodnosti.  Město se rozkládalo na ploše 12,5 ha a žilo v něm asi 10 000 obyvatel, kteří také těžili v blízkých lomech obsidián, černé sopečné sklo - velmi ceněnou surovinu na nástroje a zbraně i šperky, a zdatně s ním obchodovali. Zaniklo asi po 11 stoletích existence, to už se tam delší čas vyráběla keramika a dokonce začínala zpracovávat měď. Nástupcem Çatal Hüyüku se stalo sídliště vzdálené pár set kilometrů na západ, ale stále ještě v Anatolii, Hacilar. 

Catal Huyuk rekonstrukce Magna Mater
Magna Mater

Hacilar

 Tak se dnes nazývá toto naleziště, je asi o tisíciletí mladší. Bylo už obehnáno hradbami, domy ze sušených cihel měly dřevěné nástavby a chodilo se do nich dveřmi ! Jeho obyvatelé své mrtvé pochovávali na dvorku. Jinak stále hlavně pěstovali obilí, jen jídelníček si rozšířili o hovězí. Sídliště bylo několikrát zničeno a po 500 letech zaniklo úplně.

Hacilar Hacilar Hacilar
Keramika z Hacilaru



Gíza (Egypt)

Chufuova neboli Cheopsova pyramida

Stavba vysoká 138 metrů (původní výška byla dokonce 147 m) ohromuje návštěvníky již několik tisíc let a překonává lidské chápání. Vznikla bez jeřábů, jen vlastními silami. Egypťané v té době neznali ani koně, ani kolo. Těžká stavba celkem vážící přes 6 miliónů tun mohla být vybudována jen s pomocí ramp, soustav pák, válců a saní tažených voly. Celá stavba byla obložena bílým, leštěným vápencem a díky tomu nádherně zářila v poledním slunci. Složitý systém místností v podzemní i nadzemní části patří k vrcholným dílům staroegyptského, ale i starověkého umění. Králova komora, v níž byl faraón pravděpodobně pohřben, byla celá postavena z červené žuly. Až na několik drobných trhlin její strop přečkal více než čtyři a půl tisíciletí bez vážnějších problémů
    Cheopsova pyramida
Cheopsova pyramida

Chefrénova (Rachefova) pyramida

Tato pyramida je vzdálená asi 160 metrů od Cheopsovy pyramidy, má výšku 136,6 metrů a na špičce je ještě vidět zbytek původního povrchu. Při pohledu z dálky vypadá prostřední z gízských pyramid jako nejvyšší i když byla původně o 3 metry nižší než Cheopsova. Stojí však na výše položeném místě, má o něco strmější sklon a lépe dochovaný vrcholek. Její původní jméno znělo – Velký je Rachef. Pyramida je postavena na skalnatém výběžku, který zvyšuje stabilitu jádra. Po Rachefových ostatcích či zbytcích pohřební výbavy se nedochovaly ani stopy. Umístění i poměrně jednoduchá konstrukce napovídá, že stavitelé se chtěli vyhnout komplikacím provázející stavbu technicky náročného systému v Cheopsově pyramidě.

Chefrénova pyramida
Chefrénova pyramida

Menkaureova pyramida

Leží 200 metrů od Chefrénovy pyramidy. Je 62 metrů vysoká a délka její strany činí 108 metrů. Pyramida je postavená nejdále od nilského údolí. Svými rozměry a částečnou nedokonalostí jako by předznamenávala blížící se konec 4. dynastie. V souvislosti s panovníkovou předčasnou smrtí zůstala nedokončena. Z velké části byla narychlo dokončena ze sušených cihel.

Sfinga

 Představuje kolosální sochu ležícího lva s hlavou muže. Je jistě na celém světě nejznámějším egyptským monumentem, nalézá se vedle Cheopsovy pyramidy a pozorně střeží město mrtvých. Nechal ji prý postavit faraón Chefrén a pravděpodobně její hlava je jeho portrétem. Byla vytesána z úlomku skály a je 21 metrů vysoká a 74 metrů dlouhá. Původně byla zřejmě pokrytá sádrou a pomalována. Tělo bylo pomalováno načervenalou okrovou barvou, jejíž zbytky jsou také patrné na pokrývce hlavy. Nos se jí však postupem času částečně odlomil a vousy ztratila úplně. Povětšinou byla ve starověku zasypána pískem, přesto je poškozena jak povětrnostními vlivy, tak vandalizmem lidí, neboť v minulosti sloužila dokonce za cíl dělostřelcům.

Tyto tři pyramidy jsou součástí komplexu, který obsahuje několik chrámů a menší pyramidy, které byly pravděpodobně určeny pro ženy králů a jsou nedostavěné. Podivné je však, že se v žádné z těchto pyramid nikdy nenašla žádná těla zemřelých. Když v 9. století vstoupila do Cheopsovy pyramidy výprava zorganizovaná arabským chalífou a za největších obtíží prozkoumala královu hrobku, našla velkou kamennou rakev prázdnou, aniž na ní byly známky předchozího porušení.

sfinga
Sfinga


 

Abusír (Egypt)

Abusír se nachází v Egyptě, na západním břehu Nilu asi 20 km jihozápadně od Káhiry. Jižně od Abúsíru se vyskytuje neméně známá lokalita – Sakkára. Od počátku 60.let 20.st. zde zkoumá Český egyptologický ústav.
Lokalita sloužila jako královské pohřebiště v období 5.dynastie. Mladší hroby už mají jen soukromý ráz.
První královskou hrobkou v Abúsíru byla hrobka Sahurea. Jeho pyramidový komplex je charakterizován novým architektonickým i kultovním konceptem, který se stal standardizovaným typem pozdějších staveb.
V zádušních chrámech Sahureova nástupce Neferirkarea, Neferirkareovy manželky královny Chentkaus II. a jejich krátce vládnoucího syna panovníka Neferefrea (jméno lze číst také Raneferef) byly nalezeny pozůstatky papyrových chrámových archivů (označované jako Abúsírský archiv I, II a III) obsahující dokumenty především hospodářského a administrativních charakteru.
V okolí pyramid vznikly soudobé hřbitovy s hrobkami významných osob spojených s dynastií, nejvýznamnější z nich je mastaba Ptahšepsese, zetě a vezíra panovníka Niuserrea. Na vzdálenějším místě v poušti byl objeven hřbitov s velkými šachtovými hroby z 26. a 27. dynastie, z nichž jeden (pro pohřeb pravděpodobně nikdy nepoužitý) patřil vezírovi z doby perské vlády nad Egyptem Udžahorresnetovi.
- 2465 - 2323 BC (5.dynastie)

Ptahšepsova mastaba

Ptahšepsova mastaba



Údolí králů (Egypt)

Údolí králů (arabsky وادي الملوك wádí al-mulúk) je údolí v Egyptě, které sloužilo jako pohřebiště faraónů Nové říše, od osmnácté do dvacáté dynastie. Nachází se na západním břehu Nilu naproti Luxoru (postaven na místě starověkých Théb) pod vrcholkem hory El-Quorn a je rozděleno na Východní údolí a Západní údolí. V Západním je veřejnosti zpřístupněn pouze jeden hrob - velekněze Aje, následníka Tutanchamóna. Většina nejdůležitějších hrobek se nachází ve Východním údolí. To je přístupné veřejnosti. Pouze pro návštěvu Tutanchamónovy hrobky je potřeba zvláštní povolení.
Tradici pohřbívat panovníky zde zavedl nejspíše Ahmose, první panovník 18. dynastie. Poslední hrob patří Ramesseovi XI. Ahmosova hrobka, ani hrobka jeho syna Amenhotepa I. zatím nebyla nalezena. Prvním faraonem, o kterém lze s určitostí říci, že je tu pochován, je Thutmose I. Nejvýznamnější je Ramesse II. Nejznámější pak Tutanchamon, jehož hrob byl objeven v roce 1922 (Howard Carter). Celkem zde zatím bylo objeveno přes 62 hrobek (pouze 24 z nich je královských), některé vyhloubeny až 100 m hluboko uvnitř skal.
Stěny hrobek v Údolí králů jsou zdobené hieroglyfickými nápisy a barevnými polychromiemi. Texty jsou převzaty z mytických knih „Knihy podsvětí“ a „Knihy bran“.

- 1515 - 1070 BC

Údolí králů Údolí králů Údolí králů Údolí králů Údolí králů
Údolí králů Údolí králů Údolí králů Údolí králů Údolí králů
Interiéry hrobek v Údolí králů


Sakkára (Egypt)

 Nachází se na západním břehu Nilu na okraji libyjské náhorní plošiny přibližně 30 km jižně od Káhiry na ploše cca 7 x 1,5 km. Sloužila jako nekropole egyptského hlavního města Mennoferu od počátku egyptské historie až do konce starověku. Název lokality je odvozován od jména staroegyptského boha Sokara. Na severu zdejší pyramidová pole sousedí s lokalitou Abúsír, na vzdálenějším jihu s lokalitou Dahšúr.

V Sakkáře jsou v současné době známy pyramidové komplexy několika králů a královen 3., 5., 6. dynastie, mezi nimi zejména Džosera, Tetiho, Pepiho I. a II., a také pyramidy panovníků 8. dynastie Ibiho a 13. dynastie Chendžera.

Vedle královských pohřbů v pyramidách se v Sakkáře ovšem nacházejí také královské mastaby. Mimo mastabu panovníka Šepseskafa ze závěru 4. dynastie jde o hroby panovníků 1. dynastie a jen těžko identifikovatelné nečetné hrobky 2. dynastie, na nichž stopy plenění a pálení poukazují na možnost úmyslné devastace některých z nich.
Z pozůstatků dalších staveb se v Sakkáře nacházejí hroby významných soukromých osob z celého období starověkých dějin (mastaba Cejova, Ptahhotepova, Mererukova a Kagemniho z doby 5. dynastie, hrobka Haremhebova z doby, kdy byl ještě soukromou osobou), pohřebiště posvátných býků Serapeum a řada jiných.

- 2920 - 1640 BC

Sakkara
Džoserova pyramida




Teotihuacan (Mexiko)

Jde o pozůstatky starověkého město, které kdysi sloužilo jako centrum středoamerické civilizace. Dnes se nachází asi 40 km severovýchodně od Mexiko City. Jméno Teotihuacan lze přeložit jako „Místo zrození bohů“, což je ale pozdější název (aztécký). Původní jméno tohoto města neznáme.

Město přetíná hlavní třída zvaná „Cesta mrtvých“ (Miccaotli), která spojuje dvě pyramidy: Pyramidu Slunce a Pyramidu Měsíce. Cesta mrtvých byla lemována chrámy, paláci a obytnými budovami. V době největšího rozkvětu okolo roku 500 činila rozloha celé městské zástavby asi 22 km2 a měla 125 000–200 000 obyvatel. Na jižním konci cesty byla dvě ohrazená místa. První sloužilo pravděpodobně jako tržiště, druhé, zvané dnes Ciutadela, bylo snad nejdůležitější v Teotihuacánu. V jeho středu ležel chrám Opeřeného hada, bohatě zdobený hadími božstvy.

Předměty kultury Teotihuacanu byly nalezeny na velmi vzdálených místech v Mexiku a Guatemale, což svědčí nejen o čilém obchodu ale i o politickém vlivu, jaký tato kultura měla na velkou část Střední Ameriky.

Teotihuacán existoval asi 700 let. Někdy roku 500 vstoupil z nejasných důvodů do konečné fáze a okolo roku 750 se Město bohů zhroutilo. Teotihuacán byl vypálen a rozbořen. Jeho konec připomíná dobře známý mezoamerický cyklus rozkvětů a pádů civilizací a pravděpodobně byl předzvěstí širšího kolapsu ostatních klasických kultur Střední Ameriky.

Archeologické výzkumy

Drobné archeologické výzkumy započaly už v 19.st., ale hlavní výzkumný projekt začal v roce 1905 pod vedením archeologa Leopolda Batrese. Pyramida Slunce byla zrekonstruována pro oslavu Mexické nezávislosti už v roce 1910. Hlavní výzkumné a restaurátorské práce se pak udály v letech 1960-65 a 1980-82.

- 100 – 750 AD

Teotihuacan

Pyramida Slunce


Fórum Romanum

Jedná se o zbytky starověkého náměstí mezi pahorky Kapitolem, Palatinem, Esquilinem a Quirinalem. Fórum Romanum se v době republiky stalo centrem náboženského, politického a obchodního života. Od 2. stol. př. Kr. zde vznikaly nejrůznější sakrální i profánní stavby: Vestin chrám, Juliova bazilika, Bazilika Aemiliana, Kurie, Saturnův chrám se státní pokladnou (aerarium), Augustův chrám, chrám Castora a Poluxe, chrám Antonia Pia a Faustiny, triumfální oblouk Septima Severa, Konstantina, Tita...

Se soustavnými výkopy a dadáním se započalo vlastně teprve po První světové válce. Až Mussolini dal podnět k rozsáhlejšímu  výzkumu a rekonstrukci antických památek na celém území města Říma.

sorum romanum
Fórum Romanum




Stonehenge

Stonehenge je komplex menhirů (osamoceně stojících kamenů zapuštěných do země) a kamenných kruhů, nacházející se na Salisburské pláni asi 13 km severně od městečka Salisbury v Jižní Anglii.
První fáze stavby počala okolo roku 1900 př. n. l. Byl vystavěn kruh s průměrem 100 m z vnější strany tvořený příkopem a z vnitřní strany valem. Val byl jen 0,5 m vysoký, příkop 2 m hluboký.
Druhá fáze nastala roku 1750 př. n., kdy byly vystavěny dva kruhy vztyčených kamenů uprostřed kruhu příkopu. Kameny vnějšího kruhu byly necelých pět metrů vysoké a téměř dva metry silné. Na těchto kamenech ležela souvislá řada kamenů vodorovných, které byly na těch vertikálních uchycené pomocí výstupků na vrcholu. Mnoho z nich však spadlo dolů. Kameny vnitřního kruhu byly podstatně menší, jen 2m vysoké.
Třetí a poslední fáze počala okolo roku 1650 př. n. l. Byly vystavěny dvě podkovy. Vnější byla tvořena pěti „Trilitony“. Triliton je soustava tří kamenů, kde jsou dva kolmé a jeden vodorovný, přičemž ten vodorovný na nich leží. Největší z těchto trilitonů je 8,5 m vysoký. Kameny vnitřní podkovy jsou velikostí podobné kamenům vnitřního kruhu, tedy asi 2 m vysoké. Celý komplex byl dokončen okolo roku 1400 př. n. l.

V lednu 2007 archeologové objevili v blízkosti  Stonehenge pravěkou vesnici. Na tiskové konferenci pořádané National Geographic Society archeologové popsali odkrytí osmi domů, vzdálených od Stonehenge asi 3 km
Během vykopávek nalezli i kostěné nástroje, zvířecí kosti a hroty šípů. Podle datování metodou 14C (s využitím radioaktivního uhlíku) byly domy postaveny kolem roku 2600 př. n. l. Ve stejné době měl vznikat i samotný kamenný kruh Stonehenge. Dva z domků byly oddělené od ostatních a zřejmě sloužily jako obydlí vůdců komunity nebo snad sloužily jako kultovní stavby, kde se konaly náboženské rituály. V těchto stavbách nebyl žádný odpad či běžné domácí smetí jako v okolních domcích.
Archeologové spekulují o tom, že vesnice mohla sloužit běžnému životu a Stonehenge fungovalo jako pohřebiště a památné místo.
- ? - 1400 BC

stonehenge
Stonehenge







Knóssos

Palác v Knóssu se nacházel uprostřed města a jeho centrem byl velký obdélný dvůr, kde se patrně odbývaly státní ceremonie a sna i hry s býky, zobrazené na krétských freskách. Dlážděný dvůr byl na všech čtyřech stranách obklopen spletí chodeb, schodišť, místností a světlíků v několika podlažích nad sebou. Vnitřní vybavení paláce mělo vysokou technickou i uměleckou úroveň. Chodby a místnosti byly omítnuty a zdobeny prostou malbou nebo freskami, dešťová voda byla svedena se střech do kanalizace, která vedla pod dlážděním dvora, v koupelnách byly hliněné vany...
- 1900 - 1375 BC


Knosso
Knóssos


Trója

Starověké město v Malé Asii (dnešní Turecko), které se proslavilo především díky eposu Íliada, v němž Homér popisuje tzv. trojskou válku.. H.Schliemann se toto legendární město vydal hledat a na jeho pozůstatky narazil na 15 mvysokém kopci Hisarliku, v severozápadním Turecku. Postupným odkrýváním a zkoumáním se ukázalo, že se na lokalitě nachází mnohem více než jen ona bájná trojská vrstva. Dnes známe dokonce 9 archeologických vrstev:

Hisarlik
Hisarlik, Trója