PALEOLIT

 

DĚJINY BADÁNÍ

 

1541 – V.Hájek z Libočan (hroby obrů z Tetína u Berouna)

1551 – Jan Blahoslav (kosti obrů z Předmostí u Přerova)

17.st. – Osvald Krolmus (nálezy jednorožců z jeskyní)

 

Počátky

 

Morava:

J.Wankel

dělení paleolitu dle zvířat ( navázal na E. Lartéta a Vibraie)

poznámka: R.Lartét vytvořil první periodizaci paleolitu, objevil Cromagnon

markýz de Vibraie:

1. vrstva medvěda

2. vrstva soba a koně

3. vrstva žijících zvířat

1864, Wankelova periodizace:

Údobí jeskynního medvěda (stř.P)

Údobí mamuta (mladý P)

Údobí soba (magdalénien)

Údobí tura (přechodné období mezi mezolitem a neolitem)

poprvé zjistil koexistenci člověka a jeskynního medvěda (Býčí skála)

zkoumal Pekárnu, Kůlnu, Předmostí (sídliště na spraši)

díla: „Prehistorický lov na Moravě.“; „První stopy lidské na Moravě.“

 

Gabriel de Mortilet

dělení dle tvarů kamenných nástrojů, které se mění (dle eponymních lokalit) – přijal to K.J.Maška

1869, periodizace:

cheuléen

acheuléen (San Acheulen)

mousterien (Dardaň)

solutréen

magdalénien (La Magdalenien)

turasien

Henry Breul

1912 vytvořil stupeň aurignacien

 

Karel Jaroslav Maška

Čertova díra, Šipka u Štramberka (70.-80.léta)

Šipka:

3 vrstvy (nejstarší mousterienská)

1880 – nález dětské čelisti Neandrtálce

Předmostí:

navázal na Wankela – objev hromadného hrobu 20ti jedinců

jeho nálezy v Antroposu

JUDr. Martin Kříž

působil ve Ždánicích

věnoval se jeskyním Moravského krasu – Pekárna, Kůlna, Býčí skála, Předmostí

 

 

 

 

Jan Knies

zkoumal: Balcarku, Kůlnu, Verunčinu jeskyni

„Přehled moravského paleolitu“ – nahradil terminologii českými názvy

periodizace:

stupeň šipecký (mousterien)

stupeň věstonický (počátek mladého paleolitu)

stupeň mladečský (aurignacien)

stupeň předmostecký (solutréen)

stupeň pekárenský (magdalénien)

neujalo se to

 

Josef Sombathy

1888 – založil prehistorické oddělení Naturhistorisches Muzea

zkoumal na Moravě: Jeskyni Žitného a Mladečské jeskyně u Litovle (lidské pohřby) a v Rakousku: sprašová souvrství ve Wilendorfu a mohylníky z doby bronzové v Halstattu

 

Richard Trampler

Adlerova a Křížova jeskyně na Říčkách

 

Alexander Makovský

profesor na německé technice (geolog, paleontolog)

1871 – hrob šamana na Francouzské ulici (13 vyhlazených kotoučků, 200 lastur kelnatky, plastika z muže z mamutího klu…)

 

Anton Rzehak

profesor na německé technice

uveřejnil tzv. ochozskou čelist Neandrtálce

 

Fr.Černý, Václav Čapek, Josef Voldřich (objevil paleolit na Stránské skále)

 

Čechy :(slabší)

Jan Nepomuk Woldřich

profesor paleontologie a geologie

Jenerálka u Prahy (vrstvy s diluviální faunou), Sudslavice

Lit. „Tábořiště diluviálního člověka v Jenerálce u Prahy.“

 

Jan Kušta, Ludvík Schneider

Lubná u Rakovníka

 

Jan Vratislav Želízko

geolog a paleontolog

zkoumal pleistocenní faunu

 


Slovensko:

Samuel Roth

profesor v Levoči (zájem o geologii)

1874 – 79 – zkoumal Aksamitku u Prešova (nález hrotu), Lužinskou jaskyňu

 

Emil Hoemit

Skalka u Púchova

Pováží – kolekce opracovaných sobích parohů

 

Štefan Andreanský

Šahi na Ipelu

 

Jönnö Hildebrandt

Dzeravá Skala v Bílých Karpatech

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Do druhé světové války

Morava:

 

Karel Absolon

koupil Křížovu a Maškobu sbírku

1928 založil Antropos

po výzkumech v Šipce vytvořil stupeň šipkien (preaurignacien)

výzkumy v Dolních Věstonicích (mamutek z vypálené hlíny, 1925 objev Věstonické Venuše), Pekárně, Býčí skále, Předmostí

sběry z Ondratic, Otaslavic

snažil se o typologii nástrojů

 

Rudolf Czizek

Pekárna (po Absolonově pověření), Býčí skála

 

Karl Schirmeisen

drobné práce o Stránské skále

 

Franz Čupík

megalitické artefakty u Ondratic

Býčí skála, Pekárna, Žitného jeskyně

 

Hans Mohr

shromáždil sporné předměty z brněnských teras = pseudoartefakty

 

Josef Skutil

jediný Absolonův žák (vedoucí archeologického oddělení MZM, působil ve Vlastivědném muzeu v Olomouci a v AÚ ČS AV Brno)

zabýval se vším

lit.: „Přehled českého paleolitika a mezolitika.“, „Paleolitikum bývalého Československa.“

 

Alois Stehlík

paleontolog v MZM, osteolog (kosterní pozůstatky pleistocení zvěře)

 

Karel Zapletal

geolog, profesor Brněnské univerzity

zkoumal profily v Předmostí„Stratigrafie.“

 

František Vitásek

zkoumal stopy zalednění našich hor (Tatry)

 

Josef Pelíšek

zabýval se sprašemi na všech významných lokalitách (Věstonice, Předmostí, Pavlov…)

 


Čechy:

 

Jaroslav Böhm

Lubná u Rakovníka, zakladatel ČS AV

 

Jaroslav Petrbok

znalec malakofauny („blázen do měkkýšů“)

zkoumal v jeskyních Českého krasu (od Kokiho koupil výlitek mozkovny Neandrtálce z Gánovců)

lit.: „Pračlověk.“

 

Leonhart Franz

profesor na Německé univerzitě v Praze

zkoumal jižní a jihozápadní Čechy

 

Jindřich Matiega

antropolog na KU (spolupracoval s Niederlem)

zpracovával Předmostí a nález kouzelníka z Francouzské ulice

vydával časopis Antropologie

 

Slovensko:

 

Jan Eisner

Zamarovce u Trenčína

1933 – „Slovensko v pravěku“.

 

Štefan Janšák

obsidiánová industrie

objevil paleolit na východním Slovensku – Cejkov, Kašov

 

Václav Vlk

zkoumal v okolí Moravan nad Váhom

 

Doba okupace

 

Hermann Schwabedisen

sondy v Ondraticích a Býčí skále

 

Lothar Zotz

sondy v jeskyni Nad Káčátkem (MK)

Moravany-Dlhá – rozsáhlé soubory nálezů (listovité hroty)

Gizela Neudová – jeho žákyně (Předmostí)

 

Assien Bohmers

esesák, kopal Dolní Věstonice

 


Poválečné období

Čechy:

 

František Prošek

Český kras ale i východní Slovensko

první nálezy tzv. „uměleckých rytin“

 

Vojen Ložek

zabýval se malakofaunou, prováděl rekonstrukci podnebí

 

Jan Fridrich

zkoumal Přezletice

vedoucí pravěkého oddělení AÚ

 

Emanuel Vlček – antropolog

Karel Žebera, Quido Záruba, František Mazálek (Ražice u Písku), Slavomír Vencl, Karel Sklenář

 

Morava:

 

Bohuslav Klíma

zkoumal Dolní Věstonice, publikoval ŠI z Předmostí, výzkumy v Kůlně, Pavlově

 

Karel Valoch

zpracoval průběh celé doby kamenné

zkoumal sprašové lokality v Krumlovském lese (Vedrovice) a v okolí Brna

 

Jan Jelínek

bývalý ředitel MZM

založil nový pavilon v Antroposu

expedice do Austrálie a Afriky

 

Martin Oliva

výzkumy v Milovicích, Vedrovicích

 

Jiří Svoboda

pracovník AÚ

Dolní Věstonice, Brno-Stránská skála, Předmostí, Pekárna

 

J.Pelíšek, M.Pokorný, J.Krejčí, J.Demek, E.Opravil, R.Musil, A.Přichystal

 

Slovensko:

 

F.Prošek, V.Ložek, J.Bárta, J.Bánes, L.Kaminská

 


GEOLOGIE  PLEISTOCÉNU

 

 

Zalednění

 

Penk-Brückner („Die Alpen in Eiszeitalter, 1984.“):

zkoumali zalednění v Alpách a došli k tomu, že existovaly 4 doby ledové (GÜNZ, MINDEL, RISS, WÜRM) – alpské zalednění

Soergel+Zeuner rozčlenili glaciály na interglaciály

Severoevropské zalednění – ELSTER, SAALE, WISLA (hlavní glaciály, ale bylo jich mnohem víc)

rozsah ledovců: Polsko, severní Německo, Litva, Lotyšsko, Krkonoše, Jeseníky, Beskydy

 

2.1.1.Příčiny vzniku glaciálů:

terestrická teorie – posuny pólů

astronomická teorie – změna ekliptiky (sklon osy)

solární teorie – změny slunečního záření, skvrny na Slunci

 

2.1.2..Glaciály

 

GÜNZ (3mil. – 900.000)

glaciál

před ní glaciály: BIBER, DONAU, VILAFRANK

starý pleistocén, raný paleolit

severoevropské zalednění: BRÜGGEN, TEGELEN, EBURON, WAAL, MENAP

východní Evropa: DAUMANTA I, KALVARIJA

 

GÜNZ/MINDEL (900.000 – 600.000)

interglaciál

počátek středního pleistocénu, počátek starého paleolitu

severoevropské zalednění: CROMER

východní Evropa: TURGELIA

 

MINDEL (600.000 – 500.000)

glaciál

střední pleistocén, starý paleolit

severoevropské zalednění: ELSTER

východní Evropa: OKA

 

MINDEL/RISS (500.000 – 400.000)

interglaciál

střední část středního pleistocénu, konec starého paleolitu

severoevropské zalednění: HOLSTEIN

východní Evropa: LICHVIN

 

RISS (400.000 – 150.000)

glaciál

mladší období středního pleistocénu, střední paleolit

R I:

400.000 – 300.000

severoevropské zalednění: SAALE

východní Evropa: DNĚPR

 

R II/III:

300.000 – 200.000

severoevropské zalednění: GERDAU (TREENE)

východní Evropa: ODINCOVO

R III:

200.000 – 150.000

severoevropské zalednění: WARTHE

východní Evropa: MOSKVA

 

RISS/WÜRM (150.000 – 70.000)

interglaciál

počátek svrchního pleistocénu, střední paleolit

severoevropské zalednění: EEM

východní Evropa: MIKULINO

 

WÜRM (70.000 – 10.000)

glaciál

svrchní pleistocén, mladý paleolit

W I (Pleniglacial A)

70.000 – 40.000

severoevropské zalednění: WISLA (AMERSFORD, BRÖRUP, ODDERADE, MOERSHOOFDT)

východní Evropa: časný VALDAI

W II (Interpleniglacial)

40.000 – 22.000

severoevropské zalednění: WISLA (HENGELO, DENEKAMP, TURSAC)

východní Evropa: vrcholný VALDAI

W III (Pleniglacial B)

22.000 – 10.000

severoevropské zalednění: WISLA (DRIAS I, BÖLLING, DRIAS II, ALLERÖD, DRAS III)

východní Evropa: pozdní VALDAI

 

2.1.3. Pohyby hladiny moří

mořské transgrese:

zvyšování hladiny (tající ledovce v interglaciálech)

mořské regrese:

snižování hladiny (zamrzání v glaciálech)

poznámka: Středozemní moře ve Würmu kleslo o 120 metrů – vznik mořských teras. V interglaciálu se hladina zvýšila o 180 metrů

 

Typy sedimentů

 

Glacigenní sedimenty

Spraše – obsahují CaCO3 a dobře se v ní uchovávají lidské i zvířecí kosti. Tvoří souvrství po celém kontinentu. Tvorba úrodných půd v mladších dobách. Vznikají mrazem

Morény – vzniklé posunem ledovců

Písky – méně vhodné pro zachování kostí… (dva druhy: eolický, vodní)

Travertin – kvartérní vápenec (minerální vývěry) – Sv. Jan Pod skalou, Přerov, Gánovce

Jeskynní uloženiny – autochtoní, alochtoní, antropogenní

 

Vodní sedimenty

Fluviální – naplaveniny tekoucích vod

Lakustriní – usazeniny stojatých vod

Rašeliny – organické usazeniny v jezerech (uchovány pylová zrna)

 

Mrazové sedimenty

Mrazové hřiby – zamrzlá půda v horní vrstvě tlačí na měkkou půdu ve spodních vrstvách

Mrazové pukliny – prochází mnoha vrstvami (artefakty do nich zapadají)

 

Vulkanické sedimenty

popel, jemné písky, láva

Venušina sopka u Bruntálu

 

VÝVOJ PODNEBÍ

 

Konec pleistocénu – stepní až tundrový ráz, končí pleistocén a doba ledová (mladý DRYAS)

10.000př.n.l.

 

Holocén – zalesnění krajiny

preboreál:

doznívají epipaleolitické kultury

zpočátku ještě chladné podnebí (o 5°C méně než dnes), pak ale oteplování a zvlhčování

boreál:

teplota se zvyšuje rychleji než vlhkost a podnebí dostává kontinentální ráz

mezolit

atlantik:

teplota o 3°C vyšší než dnes a vlhkost o 60-70% vyšší než dnes, podnebí má oceánský ráz

konec mezolitu, neolit

 

 

 

3.1.Rostliny a živočichové

 

glaciály:

nosorožci, mamuti, sobi, medvěd, liška, zajíc

kosodřeviny, zakrslé břízy (nálezy z ohnišť, otisky v travertinu)

interglaciál:

nosorožci, sloni, jeleni

smíšené lesy, stepní rostliny

 


ANTROPOGENEZE

 

Zařazení člověka

Řád: primáti

Podřád: Antropoidea

Nadčeleď: Hominidi

Čeleď: Homonidae

Rod: Homo (1758)

Druh: Homo Sapiens Sapiens

Poddruh:   Homo Habilis

Homo Erectus

Homo Sapiens

 

4.2.Třetihory

 

Paleocén (70 – 60mil.):

praprimáti

Eocén (60 – 40mil.):

primáti (poloopice)

vyšší primáti (opice) –  Amphipithecus Pondaungia

Oligocén (40 – 25mil.):

Propliopithecus, Aegyptopithecus

Miocén (25 – 12mil.):

Proconsul africanus, Dendropithecus, Limnopithecus

ve středním a svrchním mizí hominidi z Afriky a objevuje se euroasijští hominidi: Ramapithecus, Gigantopithecus (Asie), Dryopithecus (Evropa), Bodvapitrhecus (Děvínská Nová Ves)

vývoj mozku a předních končetin

převážně vegetariáni žijící v tlupách, využívali větví i kamenů…

Pliocén (12 – 3mil.):

pokračuje vývoj Sivapitheca (začal na rozhraní M/P)

Australopithecus (Hadar v Etiopii, Laetolie v Tanzanii)

Australopithecus afarensis (Lucy), Australopithecus africanus (taungské děcko), Australopithecus aetiopicus (černá lebka), A.  robustus, A. boisei (široké přední zuby, louskáček), Zinjatropus (člověk z červánků)

pohlavní dimorfismus (samci jednou tak větší než samice)

velikostní rozdíly i mezi druhy: malá forma – 1m, 30kg, velká forma – 1,80m, 65kg

vzpřímená chůze, všežravci, příležitostné nástroje ze dřeva a kamení

mozkovna – 420-660cm

 


4.3.Čtvrtohory

 

Pleistocén:

časný a starý paleolit:

archantropini

Homo habilis (Günz)

Homo erectus (G/M)

střední paleolit:

paleantropini

Homo sapiens steinheimensis

Homo sapiens ehringsdorfiensis (protosapient)

Homo sapiens neandertalensis

mladý paleolit:

neantropini

Homo sapiens sapiens (Würm)

 

 

 

4.3.1.HOMO HABILIS

raný paleolit

1961 – Luic LeakyOlduvaiské rokli v Tanzanii objevil H.h.

1972 – objev u Rudolfova jezera (jezero Turkana) v Keni – velká kapacita mozkovny

1987 – Olduvaiská rokle – objev kostry – „trpasličí žena“ – 99cm

dva varianty Homo habilis:

starší (3mil – 1,5mil)

mladší (1,7mil – 1,5mil)

nálezy nejstarších nástrojů (Keňa) – 2,6mil. let. – olduvan

kapacita mozkovny: 650 – 800 ccm

masitá strava, lidské rysy, snad se již dorozumívali „řečí“

 

 

 

 

4.3.2.HOMO ERECTUS

1,8mil – 1mil – starý paleolit

nálezy ve východní Africe (Koobi Fora u jezera Turkana, Nariokotome v Keni), nálezy v jižní Africe (Gomboré v Etiopii, Ternifine)

1,3mil - 1,1mil – se H.e. dostal do Asie:

Jáva –  Trinil, Sangiran (Pithecantropus erectus)

Čína – Čou-Chou-tien, Lan-tchien (Sinanthropus pekinensis)

Evropa:

Mauer u Heidelbergu (H.heidelbergensis), Bilzingsleben, Petralona (Řecko), Přezletice (zub, ale může jít o medvěda)

180cm, 80kg, ubíhající čelo, vyvinuté svalstvo

mozkovna – 900-1100ccm

lovci, zpracovávali zvířecí kůže, nálezy kostí zvířat na sídlištích, udržovali oheň

hmotná kultura: valounová, pěstní klíny (acheuléen)

 


4.3.3.HOMO SAPIENS

mozkovna – 945-1325ccm

levalloiská technika, moustérien

značné rozšíření, polycentriký vývoj (kořeny na všech kontinentech)

Homo sapiens steinheimensisSwanscombe (Anglie), Mountmarin (Frnacie), jeskyně Arago, Quinzano (Itálie), Broken Hill (Afrika)

Homo sapiens ehrindorfensis – Palestina, Uzbekistán, Krym; Krapina v Chorvatsku, Šala nad Váhom, Šipka, Kůlna, Ochoz

Homo sapiens neandertalensis (130.000 – 40.000) – vedlejší větev přizpůsobená na extrémní chladné podmínky posledního glaciálu

žili v západní a střední Evropě, ale v 80.000 pronikli na Blízký Východ – jeskyně Tabún a Kébara v Izraeli, Shanidar v Íráku, kde koexistovali s Homo sapiens sapiens

stará forma: Gibraltar,  Saccopastore, Taubach, Gánovce

mladá forma: Neandertal, Spy, La Chapelle, La Quina, Le Moustier

robustní konstrukce, krátké končetiny, asi 150cm vysocí, výrazné nadočnicové valy, obloukovitá páteř

rituální pohřby:

La Ferrassie (Francie) – pohřeb muže a novorozeněte

Tešik-Taš (Uzbekistán) – pohřben chlapec, Kiik Koba na Krymu

Shanidar – pohřbeno 9 neandrtálců (jeden muž s bohatými květinovými dary – chrpa, bodlák, řebříček, slez…; skelet člověka, který přežil mnohačetná zranění)

 

 

 

4.3.4.HOMO SAPIENS SAPIENS

nálezy v jižní Africe, Etiopii, Keni, Maroku

druh Homo sapiens sapiens se šířil z Afriky na všechny kontinenty – společný předek je z Afriky

starší vrstva neantropinů: Homo předmostensis (hromadný hrob 20 jedinců), Předmostí u Přerova, Brno, mladečské jeskyně

mladší vrstva neantropinů: Dolní Věstonice, Pavlov

esovitě zahnutá páteř, symetrická postava, mizí nadočnicové valy, zdůraznění čelisti (řečové schopnosti)

mozkovna – 1500ccm

několik fyzických typů:

mongoloidní

australoidní

negroidní

 


5.Základní terminologie paleolitu

5.1.Morfologie a typologie

 

Typologické systémy:

Francois Bordes, George Laplace, Mortier

Jan Fridrich, Kossinsky, Klíma

Typologie = dle typických znaků určitého morfologického typu (př. hrot) lze určit kulturu (př.mousterský hrot)

Morfologie = nauka o tvarech nástrojů (typ není vázán na morfologický prvek = tvar nástroje

typologické názvy:

dle způsobu opracování (zoubkovaný artefakt, artefakt s vruby)

dle místa nálezu (mladečské hroty)

dle kultury (mousterský hrot)

dle tvaru (listovitý hrot, hrot s řapem)

Francois Bordes se svou manželkou se snažili o sjednocení typologie a morfologie artefaktů – sjednotili střední paleolit (62 typů)

Paraut, Bordesová – zpracovali mladý paleolit (92 typů) – jejich stať přeložil B.Klíma v PA (50.léta)

typologicko-metrická metoda (Laplace) – existují soubory typů, které lze doplňovat (Suleymanov pro Uzbekistán)

morfologicko-metrická metoda (Asien Borners) – u typů nástrojů zjištěny rozměry, úhly, retuše… vypracovány indexy, s nimiž lze porovnávat nové artefakty (podle tabulek)

 

5.2.Technologie:

výrobní (výroba nástrojů)

funkční (užití nástrojů)

názvy tvarů (typů) nemusí odpovídat funkci artefaktu (jen domnělé)

 

5.3.Funkce artefaktu

stanovení funkce:

experimentálně

etnografickou analogií

přímým pozorováním pracovních stop (= traseologie)

díky nálezu ve funkční souvislosti (hrot zaražený do žebra) - vzácně

 
5.4.Kamenné suroviny

užívány silicity křemičitých hornin (nedrolí se, lasturnatý lom)

těžba jader a z nich úštěpy

Rohovec:

jurský, Stránská skála, Krumlovský les, křídový (spongolit)

Žilné křemeny

Křemence (drahanské, Bečov, Skršín, Tušimice)

Záhnědy

Křišťály

Radiolarity

Baltický pazourek (oblast Moravské brány)

Obsidián (přinesen, východní Slovensko, Maďarsko)

Čechy:

buližníky, vápence, jílovce, porcelanity

Českomoravská vrchovina:

opály, křišťály

Poznámka: Suchohrdly (nález klínku z vltavínu)


6.Zpracování kamenných surovin

 

6.1.Metody zpracování:

 
6.1.1.Úštěpová technika

starší a střední paleolit

technika zbíjení úštěpů:

tvrdá metoda (kámen o kámen)

měkká metoda (tvrdé dřevo, kosti)

zprostředkovaná metoda (úder zprostředkován ostrým dřevem nebo kostí na předem určené místo)

 

6.1.2.Clactonská sbíjecí technika

starý paleolit

tvrdou technikou (kámen o kámen)

patka s vnitřní štěpnou plochou svírá úhel 140°

 

 

6.1.3.Levalloiská technika

odbíjení s předem upravených jader (diskovitý nebo štítový tvar), čímž výsledný úštěp získává stanovený tvar

vznik levalloiských hrotů – z hranolových jader (nejsou retušované)

střední paleolit (M, M/R)

 

 

6.1.4.Čepelová technika

štípání menších kamenných čepelí tzv. měkkým úderem (nepřímým)

ze získaných čepelí se získávaly úpravou hotové artefakty (vrtáky, rydla, hroty…)

 

6.2. Čepel a jádro

 

6.2.1.Čepel

zvláštní případ úštěpu, kdy délka ku šířce je 2:1

složení:

spodní bazální část (proximální) = místo úderu (nesloužila k práci)

terminální část (distální):

ventrální (hladká)

dorzální (s žebrem)

žebro (střed)

bulbus (úderový kužel – hrbolek a od něj vějířovité lamely – na ventrální straně) kontrabulbus – na dorzální straně

6.2.2.Jádro

výchozí forma pro ŠI je valoun, hlíza, úlomek, plotna

patka = upravená část úderové plochy jádra, do jejíhož boku je veden úder

osa vzniku nástroje – osa vedoucí ve směru působení síly úderu na patku

osa užití – funkční osa rovnoběžná s pracovní osou nástroje

úderová plocha jádra = podstava (jednopodstavové jádro, vícepodstavové jádro)

 

 

 

6.3.Opracování nástrojů

technologie (čím je úštěp oddělen od jádra nebo hlízy…)

tvrdým otloukačem (výrazný bulbus, starý, střední paleolit)

měkkým otloukačem (téměř neznatelné bulby, mladý paleolit)

tlakem (dlouhé rovné čepele)

 

technika (úderu):

přímá (rovnou do materiálu)

nepřímá (přes prostředníka)

úštěpy jsou polotovary, jejich terminální část je retušovaná (záměrně mírně otupení hrany pilkovitým olámáním – tato část je pracovní a stává se trvanlivější)

6.3.1.Retuš

okrajová (drobná, strmá, pilkovitá)

plošná (cílené úštěpy na nepracovní ploše)

vznik tvrdou, měkkou nebo zprostředkovanou technikou nebo tlakem

experimenty (Bordes, Semjanov, Neruda)

6.3.2.Hlazení

v mladém paleolitu (jen výjimečně)

vyhlazené terče – Brno-Francouzská, Grubsgraben (pavlovien)

6.3.3.Broušení

předcházelo vyhlazení

broušeny kousky barviva – Vedrovice, Červený Kopec

6.3.4.Vrtání

vrtané kousky krevele (Dolní Věstonice), břidlice, slínovce

 

6.4.POVRCHOVÝ VZHLED

 

6.4.1.Povrchový vzhled – patina

výsledek pozvolného zvětrávání povrchu horniny změnou kyseliny křemičité, úbytek molekul vody

silicity mění zvětráváním barvu vlivem chemismem půdy a časem (smetanová, béžová, šedá…

je důležité, zda byl artefakt na povrchu nebo ve spraši (někdy mívají patinu i neolitické nástroje)

6.4.2.Povrchový vzhled – obrus

větrný obrus, pokud artefakt ležel v pleistocénu na povrchu a vítr ho obrušoval zrníčky písku a spraše – plochy vystavené proti větru jsou vyhlazeny a mají příznačný lesk

obrus vodou – nástroje zaobleny

 

6.5.Pseudoartefakty

z ledovcových morén: tlak ledovce obrušuje pazourek a vytváří se tvar podobný artefaktům

činnost řek: v říčním proudu se pohybují valouny a naráží do sebe (vznikají clactonské pseudoartefakty)

kryoturbační procesy: pohyby ve zmrzlé půdě ( při oteplování a mrznutí se půda roztahuje a smršťuje – dochází k deformaci suroviny)

teplotní změny: voda ve skalách při extrémních změnách teplot odštěpuje pseudoartefakty

cesty, lomy:

kostěné pseudoartefakty: jeskyně v alpských oblastech, působení chemismu jeskynních půd, kryoturbace, obrus vodou…

 

7.Morfologie třídění ŠI

 

Jádra

podle podstavy:

jednopodstavová

dvoupodstavová

se změněnou orientací

dle tvaru jádra:

hranolové

kuželové

tužkové (obsidián)

kýlovité
TYPOLOGIE

 

Starý a nejstarší paleolit:

sekáč:

jednolící (chopper)

dvoulící (choppingtool)

pěstní klín (vznik osekáním dvoulícího sekáče)

bohémien, přezleticien, ckactonien (severozápadní Evropa), acheuléen (klínová industrie)

Střední paleolit:

hroty:

levalloiský (bez retuše) - 18

mousterský (s retuší) - 3

listovitý (retušovaný, čočkovitý průřez) – i v ml.P - 8

pěstní klín (micoquien) - 6

škrabadla - 4

drasadla:

vypouklé (hrana je vkleslá)

mousterské

příčné (úštěp je širší než delší) - 5

zakřivené – 7

acheuléen, micoquien, tabachien (drobné úštěpy), krumlovien, mousterien

Mladý paleolit:

škrabadla:

čepelová (terminál vějířovitě opracován) - 9

úštěpová (gravetien) - 10

brýlovitá, vysoká (aurignacien)

rydla:

kýlové - 11

klínové - 12

hranové - 13

vrtáky:

krčkovitý - 15

špičkovitý - 14

nástroje s otupeným bokem:

hroty -17

čepelky (gravetien, pavlovien) -16

hroty:

la Gravet - 19

Chatelperon - 20

hoblíky (extrémně vysoká škrabadla)

kombinované nástroje:

mikrolity (trojúhelníčky, trapézy…) - 21

kostěné hroty:

mladečského typu - 22, s čočkovým průřezem, s oválným průřezem, s rozštěpenou bazí…

parohové hole (magdalénien)

parohové kopáče (pavlovien) – kolíky k uchycení kůží (Grubgraben)

lopatkovité nástroje

lžícovité nástroje (magdalénien)

nástroje ze žeber (gravetien)

 

Starý paleolit (1mil. – 250/300.000)

 

sídliště často vznikají u zdrojů suroviny, osídlení jeskyň vzácná

obydlí u nás žádná (Olduvai – půlkruhové chaty?), Rósželetan, Bilzingsleben (kruhové chaty Homo Erecta), Vemza

ozdoby žádné

nástroje:

dřevěné (zachovány v Schöningenu – dlouhé oštěpy se špičkou na jednom konci, krátké se špičkou na obou koncích)

záhadné věci:

obratel slona s rýžkami (Stránská skála)

obrazce na kostech z Bilzingslebenu

 

Čechy

40.léta 20.st. – první sběry K.Žebery – Letky u Prahy, Mlazice u Mělníka

Mlazice u Mělníka (K.Žebera)

artefakty z chopperů sbíjená clactonskou technikou, jádra diskovitá a hrubá

silný eolický obrus artefaktů

na plošině (nejvyšší říční terasa) – nálezy řadil do bohemienu (hodně sekáčů

„1969 – Die älteste Denkmälern der Menschlichen Arbeit“

Sedlec u Prahy (K.Žebera)

úštěpy z období Rissu – ukázalo se ale, že jsou už z Mindelu

valounové nástroje, sekáče a úštěpy (odpad)

nálezy pěstních klínů:

Křešice u Litoměřic (Skutil) – acheuléen

Chlum u Srbska (Prošek)- abbivilien

Lužná-Hlaváčov (Friedrich) – valounový sekáč

Ražice u Písku – zlomek pěstního klínu

Putim – pěstní klín mimo sídliště (asi mezolit)

Písečný Vrh u Loun (Friedrich) – acheuléen – úštěpy sbíjeny clactonskou technikou!! (jindy levalloiskou)

Přezletice (J.Friedrich, Fr.Prošek)

buližníkové a křemenové artefakty z G/M

vyhlazený kostěný nástroj, část stoličky Homo erecta (spíš ale zvířecí zub), drobnotvará industrie!!

Lubná u Rakovníka (K.Žebera)

Pseudoartefakt

Letčice pod Řípem (K.Žebera) – heidelbergien – Alfred Rust z Hamburgu našel ve štěrkovně v Heidelbergu (valouny sbíjené dvěma údery vedeny křížem na vrchol valounu)

Běčov u Mostu – úlomková industrie

 

Morava

Efenbergerovy sběry na terasách Jihlavy a Dyje: křemencové, křemenové a rohovcové artefakty staré asi 1mil let, valouny velikosti asi jedné nebo dvou pěstí, většinou bílé (Přibice, Pavlov, Mušov-Pasohlávky, Mušov-Ivaň…)

nálezy pěstních klínů:

Kadov u Moravského Krasu – pěstní klín z křemence

Leskoun – pseudoartefakt

Předmostí – acheuléen

Brno-Červený kopec – clactonské úštěpy (konec starého paleolitu)

Ivaň – starší než bohémien

Mušov, Přibice, Ivaň – jedno i dvoulící sekáče, úštěpy, pěstní klíny…

Moravské Bránice, Dolní Kounice (Antonín Otta)

Stránská Skála:

1960/61 – R.Musil nalezl opracované kusy jurského rohovce, u nich cromerská fauna (starší než 600.000)

Woldřich tam nalezl nejstarší doklad duchovní činnosti u nás – obratel slona se sedmi rýhami

jedna kost opálená, spálený úštěp (doklad znalosti a udržování ohně), kůň, slon, bobr, vlk

dočasné sídliště a útočiště

Brno-Husovice, Brno-Židenice

Moravský Krumlov – clactonské úštěpy

Sedlešovice, Valtice

 

Slovensko

Marešice u Nového Města nad Váhom (Bárta)

clactonoidní úštěpy, dle Kukly a Hložka datování M/R

Seňa u Košic (Prošek)

radiolaritový úštěp clactonského charakteru, úštěpy velmi malé a retušované – cromerien (G/M)

 

Německo

Bilzingsleben

drobnotvará industrie, dřevěné nástroje

400.000 – 350.000

úštěpy z tibie s rýhami (radiální, dvě skupiny rýh, ale úštěp je poškozen; možná tam byly tři skupiny)

doklady obydlí u Homo erecta (kruhové chaty s vchodem z jihu, doklady ohně)

sídlištní plocha vysypána kamením a kostmi (úprava terénu)

 

 

Poznámka:

Devallonette – jedna z nejstarších lokalit

raný paleolit

fauna z období wilafrancienu


Střední paleolit (250/300.000 – 40.000)

 

prof. Absolon jej odmítal (drásadlo označoval jako acheuleoid nebo mousteroid)

1946 – Josef Pelíšek nalezl diskovitá jádra = střední paleolit

ekonomika:

specializace (Šipka – mladí medvědi, Kůlna – sob, Alpy – medvědi, Ehrinsdorf – mladí nosorožci)

doklady rybaření (u nás ne)

lovecké oštěpy- Löhringen (2m-dlouhý s upáleným hrotem)

sídliště:

značný nárůst (hlavně jeskyně)

sídlištní objekty – Nice (chýše opřená o stěnu jeskyně), Bečov, Molodov, Ripiceni

těžko přístupné polohy – Horthus

nástroje:

cílem není jádro kamene (bifas, chopper), ale úštěpy, které se dále upravují (retuš)

koncem středního paleolitu – štoly na těžbu silicitů (Nazleth-Kater)

levalloiská výrobní technika

rozkvět KPI (kopáče, zahrocená žebra…) – flétna se třemi otvory – Divie-Babe (Slovinsko)

dřevo – Krapina (oštěp)

pohřby:

přidávání okru, milodary (Shanidar)

Monte Circeo (lidská lebka spodkem nahoru, kolem kosti do kruhu)

antropofágie:

Horthus, Krapina (štípání lidských kostí)

 

Čechy

Jeskyně v pískovcových skalách u Turnova

Jislova jeskyně – kostěná retušovaná podložka, úštěpy, jádra (křemenec, jaspis, rohovec)

Slánská Hora – artefakty tam byly přemístěny soliflukcí

Lobkovice u Brandýsa nad Labem (Žebera, Hložek, Mazálek)

buližníková skalka Kamýk – artefakty v mrazových puklinkách – R/W = Eem (asi mousterien)

Radim u Kolína (Žebera)

diskovité úštěpy, oboustranně opracované disky (křemen)

Horky nad Jizerou

křemenové valouny opracované na jednoduché nástroje

Riss, Eem

Písečný Vrch u Bečova (Žebera, Friedrich)

návrší z křemence

4 vrstvy (v nejstarší objekt in situu – tzv. sedací kámen, doklady barviva („spodobnění lidských hlaviček“)

inetrriss (RI/RII) – Smolíková

 

Druhy nálezů:

levalloiská technikaBečov (R I/R II = starý úsek středního paleolitu, 300.000 – 200.000)

taubachien – mladší polovina interglaciálu R/W (110.000 – 70.000) – drobnotvará industrie (Prepošská jeskyně, Jislova jeskyně…)

clactonská technika – okolí Moravského Krumlova (R/W)

micoquienKůlna (starší fáze W – 45.000)

Morava

Šipka – dolní čelist dítěte neandrtálce – zoubkovaná industrie (opracováno erozí = pseudoartefakty)

Švédův Stůl u Ochozu – čelist neandrtálců (Rzehack, Klíma)

dvě polohy artefaktů: 1.horizont – interglaciál, 2.horizont – interstadiál

zub a lebeční kost člověka

Předmostí

dva pěstní klíny, mousterienské drásadlo

Předmostí II – Skalka (Žebera, Mazálek)

nález nástrojů podobných nálezům z Čechy (diskovitá jádra, úštěpy, škrabadlo)

nejvýznamnější sídliště pod širým nebem

Kůlna (K.Absolon – 20.léta)

1960-76 prof. Valoch objevil 14 vrstev, přičemž 10 poloh ze starého W

starý cyklus:

starý úsek (vrstva 14) – starší polovina R/W, levalloiská technika

mladší úsek – mladší polovina R/W – drobnotvará industrie (viz. Spiš), drásadla, zoubkované nástroje, nástroje s vruby = taubachien (vrstva 11)

listovitý hrot starší než 45.000!! – výjimka (vyrůstání mladého paleolitu ze středního)

mladý cyklus:

vrstvy 7a – c, 6a, 45.000, konec W = konec středního paleolitu

micoquienská industrie: drobné pěstní klínky (micoquienské – oboustranně opracované) z rohovců: žlutočervený r., jurský r., jeden i z křišťálu

nože s tlustým hřebetem(bochstein), oboustranně opracovaná škarbadla (zakřivená, hrotitá, okrouhlá), přes polovinu drasadel

čelist neandrtálce se šesti zuby, temenní kost, zuby (2 mléčné)

Brno-Maloměřice – první moravská lokalita datovaná uhlíkovou metodou C14 (48.000), nález ohniště na říční terase

Moravský Krumlov-cihelna – dr.Dvořák, nálezy úštěpů (clactonská jádra)

Vedrovice, Zábrdovice

Maršice – drásadla, úštěpy (krumlovien)

Moravské bránice, Znojmo, Konice, Jevišovice, Karolín (mandlovitý klínek – Oliva) – jen sběry

 

Slovensko

Spiš (Pelíšek) – travertiny

Gánovce

výlitek mozkovny Neandrtálce (E.Vlček), lýtková kost Neandrtálce

4 různé polohy (R/W= Eem) – uhlíky, kosti, nástroje…

industrie z křemene, radiolaritu (drobnotvarý mousterien)

v okolí hojné osídlení (nezamrzala tam voda a půda)

ŠI: úštěpy, drásadla, diskovitá jádra

Horka-Ondrej

travertinová kupa se 7 vrstvami (R/W) – cyklický návrat člověka

Behárovce, Hranomica – travertinová terasa (R/W); ohniště, spálené zvířecí kosti, úštěpy, drásadlo (L.Bánes)

Pyšné-Ružbachy – travertin (Bánes)

Kežmarok-Shnilé lúky – úštěpy, pěstní klíny, valounový sekáč (micoquien – 50.000) – pokročilý tvar pěstních klínů (sběry P.Vavreky)

Polov u Košic – úštěpový klínek (B.Klíma)

Kechnec I u Košic – úštěpy, pěstní klíny

 

Jihozápadní Slovensko (J.Bárta)

Bojnice III – travertin, v hradním příkopu zvířecí kosti, rohovec, radiolarit – listovitý hrot (R/W)

Piešťany nad Váhom – sprašové souvrství, radiolaritové jádro (R/W)

Čertova Pec u Radošiny (dr.Bárta, 50.léta) – R/W

Bojnice I – Prepošská jeskyně (Eisner, Prošek, Hložek)

konec starého W

diskovitá jádra, hrot (podobný levalloiskému), drásadlo, kostěné retušované podložky s jizvou a záseky (Fr.Prošek)

křemeny, křemence, andezit, radiolarit

Vlčkovce (dr.Bárta, starý W)

Mnešice-cihelna – střední paleolit

Šala nad Váhom – 1961 – čelní kost Neandrtálce (E.Vlček)

 

Charentien – drasadla typu Küna (vrstva v Bečově I)

Krumlovien – hrubotvaré, nelevalloiské, špatně datovatelné

MousterienBečov, Bojnice III, Šipka

Taubachien (Eem) – drobnotvará nelevalloiská, ze zajímavých surovin (Předmostí II, Kůlna – vrstva 11, Bojnice III)

Micoquien (starý Würm) – Kůlna-vrstva 9-6, Pekárna, Švédův stůl, Zamarovce – plošná retuš, listovité hroty, pěstní klíny…

 


Mladý peleolit (40.000 – 10.000)

čepelová technika sbíjení

Homo sapines sapien

podnebí:

s různými výkyvy (Würm střední, mladý) – interstadiály: WI – denakmp, hengelo, tursac, WII – dryas I, böhling, dryas II, Aleröd, dryas III

studená období: mamut, sob, liška polární, zajíc polární, rosomák, pižmoň

teplá období: jeleni, bobr, kůň, vlk, medvěd

ekonomika:

lov koně, soba, velká role lovu mamuta

lovecké zbraně:

ve starší době listovité hroty (později kostěné), ve střední fázi kopí z narovnaných klů, kamenné hroty s otupeným bokem, harpuny se zpětnými zuby, kamenné hroty se stopkou a vrubem

sídliště a pohřebiště:

ve starší fázi

 u nás skoro neznámá, nevznikají v závislosti na vodě ale na zdroji surovin

sídelní objekty nejasné (Barca, Seňa, Tibava)

pohřby jen vzácně – Mladečské jeskyně (kult lebek)

ve střední fázi

lovci mamutů žijí výhradně u řek, obrovská sídliště s velkými popelišti (v jednom nalezená Věstonická venuše)

pohřby – Předmostí, Dolní Věstonice, Pavlov, Brno-Francouzská… (skrčená i natažená, sypané okrem, milodary…)

v mladší fázi

hlavně v jeskyních – výjimečně pod širým nebem – Maloměřice, Hostim (stanové přístřešky)

pohřby u nás nejsou, v Polsku (Maczická jeskyně) – rozsekané kosti třiceti lidí

umění:

v bohunicienu, szeletienu a chatelperonienu nic; z aurignacienu už vyspělé rytiny, malby; pavlovien – abstraktní ornamenty, žezba, plastika, v mladší fázi převládají rytiny (Pekárna, Býčí skála), chybí plastiky zvířat

 

Bohunicien

eponym.lokalita – Brno-Bohunice (Valoch) – používána ještě levalloiská technika, rohovec Stránská skála (celé hlízy) 41.000, 1m-1,5m pod povrchem

vyspělá levalloiská technika (úštěpy z bipolárních jader, trohúhelníkové hroty, nízká škrabadla, zoubkované a vrubované artefakty, rydla, vrtáky, čepele s retušovaným koncem, drásadla zhotovena na tenkých levalloiských polotovarech – převládají škrabadla

szeletienské prvky:

listovité hroty, mousterská drasadla, klínky (jemný rohovec Krumlovský les, rohovec SS)

Stránská Skála III (bez listových hrotů)

Brno-Líšeň (trať čtvrtě) – Svoboda – částečně jednostranně nebo oboustranně opracované hroty

Podolí (Oliva) – z levalloiských jader, rohovec Stránská skála

Vedrovice V – valouny srdcovitého tvaru se zbytky červeného barviva

Bohunice – dílenské objekty (odpad, polotovary, retušované nástroje), ohniště, žádné nálezy kostí zvířat ani lidí

Chatelperron – ovlivněno mousteriénem a aurignacienem (nález neandrtálce?)

Duchovní život:

nález valounu se souběžnými rýžkami

hlíza srdcovitého tvaru s červeným barvivem a tuhou (Vedrovice V)

 

Szeletien

eponym. lokalita Szeleta (jeskyně) v severním Maďarsku (Lothar Zotz, František Prošek)

vznik:

směs starých mousterských prvků s mladopaleolitickými aurignacienskými prvky (Prošek)

z micoquienu (Broindová)

rozšíření:

Krakovsko, jižní Polsko, Slezsko, Morava, Slovensko, severní Maďarsko

datování:

W2/W3 (stillfiried B) – L.Zotz

vůdčí typ v hmotné kultuře: listovitý hrot (1916 – Szeleta)

 

Morava

Valoch, Oliva, Svoboda

Rozšíření:

Krumlovský les, Dolní Kounice, Ořechov, Mohelno, Tišnovsko, Ivančicko – jižní Morava

Ondratice – mezi Prostějovem a Vyškovem

Otice, Opava – Slezsko

Periodizace:

Valoch vyčlenil dvě fascie – levalloiská = bohunicien, nelevalloiská = szeletien

chronologické fáze szeletienu (Valoch):

1. Starší (nízký podíl mladopaleolitických typů) – Pod Hradem (list.hrot), Jezeřany I, II (soubory nástrojů)

2. Střední (30% mladopaleolitických typů) – Ořechov, Rytířská jeskyně, Neslovice, Ondratice I

3. Mladší (více než 30%) – Rozdrojovice, Ondratice III-V, Křížová jeskyně (mladý list.hrot), Vedrovice V, Maršovice, Dolní Kounice, Mělčany, Bratčice, Modřice, Pobobraví, Mohelno, Čebín

Hmotná kultura:

ŠI:

zpracovávány rohovce typu Krumlovský les, Stránská skála (Neslovice – škrabadlo z obsidiánu, Ondratice – listovitý hrot z porfyru)

mousterienské prvky (mousteriénská jádra, jednosměrná jádra, drásadla mousterienských tvarů)

listovité hroty, micoquienské klínky, klínkovité nože (Jezeřany, Vedrovice V)

aurignacienské prvky (škrabadla, rydla, vrtáky, nástroje s vrubem)

KPI:

nedochováno (agresivní půdy)

Vedrovice V:

nálezy z würmského interstadiálu Hengelo; nálezy rozptýlené po sídlišti – osidlováno cyklicky, dle Valocha nebyly dílenské objekty ve Vedrovicích současné)

 

Jerzmanovicien

listovité hroty na čepelích

jeskyně Oicowského krasu (Krakovsko)

nálezy od Moravské brány do Hornomoravského úvalu (Ondratice)

 

Slovensko

hroty trojúhelníkového tvaru se zaoblenou bází, 90%nástrojů z radiolaritu

ŠI:

škrabadla, drásadla, listovité hroty se zaoblenou bází – moravanský podtyp

Nové Město nad Váhom-Mešice (listovité hroty), Vlčkovce nad Váhom – středowürmský interstadiál

Moravany-Dlhá – hrot ve tvaru topolového listu

Čertova pec (Bárta) – interstadiál (38.tis)

Trenčín IV – cihelna (J.Bárta) – szeletien bez listových hrotů!

Velký Šarýš

szeletien ovlivňuje aurignacien

 

Aurignacien (40.000 – 27.000)

Rozšíření:

1. Západní část: čepele bez listovitých hrotů (velmi starobylé prvky, tenké)

2. Oblast Levanty – preaurignacien (ještě ve středopaleolitických vrstvách)

východ: Balkán, Přední Východ

ŠI:

škrabadla (větší brýlovitá), kýlovitá rydla, čepele s boční retuší

KPI:

hroty s rozštěpenou bazí, hroty mladečského typu

 

Olševien

J.Bayer vytvořil ve 20.letech

dle masivu Olševa u slovinsko-rakouských hranic

mladečské hroty (analogie k jeskynním lokalitám v Alpách)

 

 

 

Slovensko

F.ProšekBarca u Košic, Seňa-Cintoria

Rozšíření: celé Slovensko

Datace: Prošek (stratigrafie podle uhlíků)

Starší (Barca II) – uhlíky z listnáčů – středowürmský interstadiál

Mladší (Barca I) – čepele s otupeným bokem, kombinované nástroje

2 skupiny aurugnacienu:

údolí Hornádu:

typologický vývoj od spodního aurignacienu (Barca II) přes střední fázi (Seňa, Kechnec) až do mladší fáze (Barca I )

oblast Víhorlatu

Tibava (ve starší fázi převažují mousteroidní hroty a v mladší fázi přibývají gravetské prvky)

Barca

zahloubené objekty (Prošek), jámy se zbytky ohnišť a uhlíky

Barca I – 1300 kusů silexů, škrabadla, rydla, čepelky s otupeným bokem

Barca II – zahloubeniny oválného tvaru (asi jurtové přístřešky – přístřešky aurignacienského typu) – zoubkované úštěpy, drásadla, diskovitá jádra, rydla (obsidián, radiolarit, žilný křemen, rohovec)

Kechnec I – vrstvy uhlíků, na návrší

kýlová škrabadla, mousteriodní škrabdla, plošná retuš nástroje

Bošovce, Kežmarok, jeskyně Aksamitka
Seňa

dílna s osmi skupinami nálezů

kýlová a čepelová škrabdla

Tibava

dvě ohniště, čtyři dílny na ŠI, sklad krevele (6kg)

kýlová a čepelová škrabadla, rydla

Dzeravá skala – hrot mladečského typu

 

 

Morava

Mladečské jeskyně (Sombathy) – nález až 19cm dlouhých kostěných hrotů, málo ŠI

Knies tam nalezl lidské pozůstatky (4 hroby) – nejstarší moderní člověk v Evropě)

ohniště ( sídliště + pohřebiště) – olševien

Jeskyně Pod Hradem (33.000) – interstadiální hlíny, sídliště, retušované čepele, rydlo

 

Starší a střední stupeň aurignacienu

Brněnsko:

Klíma, Valoch

mousterienské prvky = starý stupeň: Maloměřice, Křepice; střední stupeň: Stránská skála, Brno-Podstránská (úštěpy jader, hroty, kýlová rydla, retušované čepele, levalloiská technika); mladý stupeň: Maloměřice-BorkyII (čepelky Defour – oválný průřez), Tvarožná (ubývá škrabadel, rydla); nejmladší stupeň: Kohoutovice, Určice (jen rydla příčná, kýlová…, hojně čepelová škrabadla, chybí nástroje s otupeným bokem)

Střední Pomoraví:

Napajedelská brána, Nová dědinka-Kostelisko (čepelky Defour), Bělov, Záposečí – štípané křišťály (kýlová škrabdla a rydla)

Pozdní aurignacien

Moravskokrumlovsko:

Vedrovice, Pojihlaví, jihozápadní Morava

 

Čechy

Bečov (Friedrich) – kýlová a vyčnělá škrabdla

Holedně u Loun (J.Petrbok)

Zlatý kůň u Koněprus – málo silexů, mladečské hroty

Nesuchyně

Gravetien

industrie s otupeným bokem

kořeny ze západu (u nás v mladší fázi mladého paleolitu)

B.Klíma po druhé světové válce vymezil pojem pavlovien

Rozšíření:

západní okruh (Francie, Itálie, Belgie, Španělsko)

středoevropský okruh (Německo, Čechy, Morava, Rakousko, jižní Polsko)

východní okruh (Rumunsko, Ukrajina, povodí Donu)

Datování:

mladý Würm (28.000 – 24.000)

stillfried B

 

Pavlovien

podle sprašových podloží (Pálava, Wilendorf, Moravany nad Váhom)

typická hmotná kultura: úzké čepele, nástroje s otupeným bokem, hranolová jádra

mikrolitizace (drobné pilečky s otupeným bokem, drobnotvaré retušované hroty)

hroty s vrubem nebo s řapem (Dolní Věstonice) hroty s vrubem V-en typu (=vrub do 2/3 délky nástroje), hroty s vrubem Z-en typu (vrub krátký)

stíradla (Předmostí)

téměř chybí vrtáky

 

Předmostí u Přerova

C14 datování – 25.800

1971 – B.Klíma zjistil stratigrafii: vrstvy středního paleolitu, na nich aurignacien a nad tím pavlovien

Gizela Neudová – zpracovávala silexy (40tis.silexů) – zničeno v Mikulově

Absolon – zpracoval veškeré nástroje

nález čelisti vlků se znaky domestikace (nejstarší doklad)

ŠI:

rydla, škrabadla, hroty s řapem a vrubem, hroty a čepele s otupeným bokem, listovité hroty (12)

KP:

velké lopatkovité nástroje, tyčinkovité hroty s kruhovým průřezem, žebra se shlazenými konci (stíradla), drtiče (roztěrače) z řezaných klů, provrtané kostěné předměty (náčelnické hole)

umění:

rytina ženy na kuse mamutoviny, soška mamutka z mamutoviny, ženská plastika z mamutoviny, sedící (těhotná?) žena z metapodií mamuta, lopatka s motivem rybí kosti, zdobená žebra, provrtané zuby a ulity

keramika: hliněná soška rosomáka, vypálené hrudky (Klíma)

pohřby:

hromadný hrob 20ti lidí (1896, K.J.Maška), malá jáma, z části obloženo mamutími lopatkami, některé kosti přikryty lopatkami s rýhami – snad pohřeb rodové skupiny (pohřebeni relativně současně) – Matějga dělal antropologický rozbor (lebka č.3 měla výrazné nadočnicové valy)

 


Dolní Věstonice

1924 – Hans Freising nalezl sošku mamuta

1924-38 – K.Absolon – výzkum (neucelený obraz sídliště), 1945 – K.Žebera, 1948-52 - Klíma

1925 – objev Venuše

několik areálů, chýše I a II (šamanská)

chýše I:

objekt obložen mamutími lopatkami

chýše II:

stranou, kruhový půdorys, vzadu více zahloubená, otvory po kůlech, ohniště, 2300 hrudek hlíny – některé záměrně deformované (otisky dlaní a prstů) – lovecký rituál?

ŠI:

rydla, škrabadla, hroty La Gravette, čepelky s otupeným bokem, pilečky, archaická drásadla, sekáče

KPI:

nevhodné podmínky pro uchování – kostěná píšťala, žebra s ohlazenými konci, tyčinkové hroty z mamutoviny, kopáče z parohu (konec ostrý)

umění:

portrét z mamutových destiček (velmi realistické)

plastika ženy s vysokým účesem, levá polovina obličeje je povislá = hrob ženy ve Věstonicích III, která neměla vyvinutý levý kloub u čelisti, uložena pod mamutí lopatkou (vysoké postavení)

ornament rybí kosti na mamutovině

pohřby:

17 koster (méně zahloubená hrobová jáma do svahu, hlava hloub než nohy)

Dolní Věstonice III – 40tiletá žena, červené barvivo, dvě mamutí lopatky pokryté rýhami na spodní straně (in situ)

Dolní Věstonice XIII-XV (1986) – trojhrob, natažená poloha, dva mladí muži na krajích uprostřed žena? (lebka ženská, pánem má znaky mužské) muž vlevo od ženy? ležel na břiše, muž vpravo měl ruce v pánvi prostředního jedince, v pánvi prostředního jedince rohovcová čepel, hlavy měly posypány okrem; na lopatkách měli výrůstky (dědičné – příbuzní)

 

Pavlov

1953-60 výzkum (Klíma)

stillfried B (24.800)

sídlištní objekt + skládka mamutích kostí

ŠI:

nástroje s otupeným bokem, trapezoid, pilky, hrůtky, škrabadla, mikrolity, hroty s řapem typu lingly, kamenné podložky

KPI:

lopatovité nástroje, dlouhé hroty, tyčinkovité hroty s kruhovým průřezem nebo mírně zploštělé, tyčinky s příčně oddělenými vývalky, roztěrače z mamutích klů, parohové sekery, ohlazená žebra, kosti se zbroušenými konci, kosti nosorožců, parohy s provrty, retušované podložky, tibia = píšťala

umění:

torzo ženské plastiky + 4 zlomky, ženská plastika z mamutoviny, 25 zlomků nožek, zvířecí hlavička, dva zoomorfní sošky, hrudky hlíny s otisky textilu, soška kočkovité šelmy ve skoku z mamutoviny (8cm), prsovité závěsky, destičky s motivem větévky lemované rýhami, destičky z mamutoviny s provrtanými konci (dlouhé úzké = čelenky, ozdoby; široké krátké)

prsteny s očkem z tenké mamutoviny, vrtané zuby, vrtané ulity

pohřby:

muž ve skrčené poloze, druhý hrob poškozen soliflukcí

volně nalezené fragmenty čelistí

 

Petřkovice

ing.Folprecht (20.léta), 1953-56 – výzkum (Klíma)

kosti málo zachované (jen obrysy mamutích stoliček)

5 sídelních objektů

ŠI: drobné nástroje s otupeným bokem, hroty typu Kostěnki

umění: torzo ženy z krevelu – štíhlá dívka (= symbol lásky)

 

BrnoII

Francouzská ulice (A.Makovský)

muž + kosti mamuta, soba, nosorožce (žádná ŠI)

soška z mamutoviny: hlava, trup, končetiny

12 kotoučků z různého materiálu (kosti, mamutovina, parohy, horniny…) – vznik nové technologie (broušení a hlazení) – u jednoho kotoučku radiální rýhy po okrajích

800 – 900 dentálií (nášivky na oděv?)

Oliva to interpretoval jako hrob šamana

 

Slovensko

Moravany nad Váhom

viz Pavlov (stillfried B)

4 trati (výzkum: Fr.Vlk, K.Absolon, L.Zotz, Prošek, Bárta,Hhromada)

1. Žakovská (čtyřboký sídelní objekt – čepelky s otupeným bokem, mikrolity, vyčnělá a kýlová škrabadla, tyčinky z mamutoviny)

2. Podkovica (hrot typu Kostěnki s vrubem, torzo z mamutoviny)

3. Lopata (půdorys + skládka kostí, hrot typu La Gravete, tyčinky z mamutoviny, keramický zlomek ženské sošky)

4. Nosiny (hroty s vrubem)

Dzeravá skala (F.Prošek)

ve čtvrté vrstvě koncentrace nálezů při stěně, čepelky s otupeným bokem

Nitra-Čermáň

běžné typy nástrojů (škrabadla, rydla, hroty s vrubem, čepelky s otup.bokem)

Němšová-cihelna

analogie k Dolním Věstonicím (28.500)

čepelky s otupeným bokem, otloukače, jádra

Cejkov

Bánec – tři úrovně (v horní bohaté nálezy)

antropomorfní idol z kamene, čepelky s otupeným bokem, hrot s vrubem

Kašov

pod holocéním souvrstvím, škrabadla, rydla, kombinované nástroje (Š.Janšák)

Zlínovec

zlomek ženské sošky, plastika ženy z mamutoviny (30-40cm) – dnes neexistuje


Čechy

Pražská kotlina, Rakovnicko, Český kras

Lubná u Rakovníka (Skutil, Böhm, Žebera)

50.léta – Prošek vyčlenil mladopaleolitický objekt

čepelky s otupeným bokem s retuší na obou stranách, obloukovité hroty typu La Gravette, hroty s vrubem

Jenerálka u Prahy (Friedrich)

Friedrich ji řadil do aurignacienu, ale nalezla se tam čepelka s otupeným bokem a cylindrický hrot z mamutoviny = pavlovien

hroty s vnější retuší

Řevnovice u Prahy

škrabadla, čepelky

Turské Maštale

cylindrický hrot, žebro s rytinou ryby

 

Epigravetien (20.000 – 14.000)

různorodá industrie, ale úzký chronologický význam

změna podnebí, migrace z Podunají k jihu (změna osidlování)

vyšší stupeň nobility

vznik na území Velké uherské nížiny, transilvánie

podnebí

vrchol W3 (oscilace Lascau) – pleniglaciál IIB

expanze ledovce na jih, rozšíření alpských ledovců – periglaciální klima (vznik würmských spraší), tvorba jezer

změna oceánských proudů, pokles mořské hladiny o 100-150m

situace zachycena v Dolních Věstonicích, Pavlově, Velkých Pavlovicích

Höhlengravetien (Klíma) – na základě maďarských výzkumů (50.-60.léta)

Epigravetien – vyčlenil ho v roce 1986 M.Oliva (zahrnoval industrie s aurignacienskými tradicemi)

epigravetien buď vycházel z aurignacienu nebo z tradic pozdního gravetienu

 

SlovenskoNitra III (Bárta)

Moravany (18.220)

 

Morava

Stránská skála IV (18.220 +- 120)

Pavlovice (14.460)

Brno-Vídeňská (14.450)

Jaroslavice (19.340 – vzorek byl dlouho v muzeu)

Grubgraben (18.960, 18.400, 18.170)

epigravetien se na Moravě vyvíjel v době magdalénienské expanze

 

Sídliště

Vyškovsko-prostějovská oblast

Drnovice, Račice, Pistovice (pazourek, křemenec, křídový rohovec, radiolarit, křemen)

Zelená Hora u Pustiměře (rohovec SS, jurské a turanské rohovce; čepelky s otupeným bokem)

Otaslavice (čepelky a mikročepelky, hranový rydla)

Čechovice-Domamyslice (čepelky a mikročepelky, hranová rydla)


Brněnsko

sídliště nízko nad nivou Svratky – Vídeňská ulice 19-26 (severozápadní úpatí Červeného kopce, 10m nad hladinou) – červené barvivo, kosti mamuta, soba, koně (na ohništi), ŠI: rohovec, silicity modravého zbarvení

Brno-Kamenná ulice č.4 – sídliště 200m od Vídeňské – mamutí kosti s popelem, 150 kusů epigravetienských nástrojů, 1 kus magdaénienský

Brno-Jundrov – jihovýchodní svah Holedné, 30m nad řekou, rohovec Krumlovský les, jurské rohovce, 39% radiolaritu, pazourek, rohovec SS (M.Oliva – gravetienské  a aurignacienské kultura)

Brno-Stránská skála IV – sezónní stanoviště k lovu koní, dvě nahromadění ŠI a kostí – rohovec SS, spongolity (70%), jurské rohovce, radiolarit, porcelanit, obsidián, rohovec Troubky

Brno-Líšeň (Čtvrtě) – Petr Škrdla – slabší patina a mikrolity (čsob), suroviny jako na Stránské skále IV

Dolní Rakousko

Podpálaví

Velké Pavlovice-cihelna – uhlíky, nástroje, opracovaný mamutí kel (14.460

Pomoraví

Ostrožská Nová ves-Padělky – ŠI: severské silicity a radiolarit, čepelky s otupeným bokem, úzké čepelky, aurinakoidní škrabadlo, hrot s ventroterminální retuší

Lužice – aurinakoidná škrabadlo, čepelky s otupeným bokem, křemenec

Zlín-Louky (Klíma) – popelovitá zemina, ohniště ohrazené pískovcem a kostmi mamuta, ŠI: severské silicity, radiolarit, jurský rohovec, křemen

 

Magdalénien

16-11.000let B.P.

lov menší stádní zvěře (sob, kůň) – snad stopy domestikace

tábořili v jeskyních (Děravá jeskyně v Českém Krasu, Žitného jeskyně, Ochoz, Kůlna)

sídliště:

Brno-Maloměřice, Hranice na Moravě; Hostim, Kvíc u Slaného, Bečov

Kůlna – antropologický nález (jinak nikde)

Hostim na Berounsku – věncovitý půdorys obydlí o průměru 4m zbudovaný z kamenných desek a kůže, několik ohnišť; mnoho ŠI a kamenné misky, červené barvivo, kosti zvířat… (sob, nosorožec, zajíc)

ŠI: čepelky s otupeným bokem, hranová a klínová rydla, čepelová škrabadla, vrtáčky s dlouhým krčkem, mikrolity (vedle tradiční suroviny taky křišťály, obsidián a jantar – Kůlna, Pekárna)

KPI: harpuny, hroty s krevní rýhou, dlouhé hroty, jehly, náčelnické hole, kopáče, tzv.počítací hůlky (lopatkovité předměty opatřené rýžkami), píšťaly

Umění: hlavně ryté – rytiny na koňských žebrech z Pekárny (boj bizonů) a pasoucí se koně), Venuše s pahýlovitým trupem a zbytnělou pánví, ženská soška typu Gönnersdorf Ražice u Písku – břidlicové destičky s pokusy o ryté umění; Býčí skála – ve zněti rýh dvě postavy typu Gönnersdorf