Archeologie pro romantiky

Mnozí z těch, kteří se zajímají o archeologii a zájem je u nich tak veliký, že se odhodlají tuto vědu studovat, představují si archeologii jako něco velmi romantického.
Doufají, že se z nich stanou hrdinní zachránci vzácných památek, že budou bojovat proti vykradačům hrobů (že by došlo i na přestřelku?) a každý den ulehat poblíž nějaké té fascinující mystické lokality, prolézat egyptské pyramidy nebo hledat ztracená města v džungli.
Tato představa je jistě způsobena nejrůznějšími filmy, v nichž to tak zcela zákonitě prostě je. Povolání archeologa je tu popisováno dramaticky a dobrodružně - vlastně jako jedno z nejnebezpečnějších povolání, která existují.


Indy Indy
Lara Lara

A jaká je pravda?
Má-li někdo opravdu štěstí a sežene-li nějaké sponzory, pak se jistě na všechna ta romantická místa, o nichž sní, může podívat.
Ovšem dobrodružství i romantika se dají zažít stejně dobře také doma, na našich lokalitách.
"Vykradači hrobů" skutečně existují. Chodí po polích, v jedné ruce mají detektor kovu, v druhé rýč, v autě pak schované další vymoženosti techniky. Obvykle na ně narazíte na lokalitách z doby bronzové až doby stěhování národů. Hledají cenné kovy, pokud možno zlato, ale jistě nepohrdnou ani nějakým tím nálezem z bronzu. Když je pak detektor upozorní na něco, co by mohlo vypadat jako dobrý úlovek, bez rozpaků v těch místech vykopou jámu a daný předmět z ní vytáhnou, strčí do kapsy a později výhodně prodají nějakému sběrateli (nejlépe do zahraničí).
Takové chování je v rozporu se zákonem a samozřejmě také s vědeckou etikou. Vykopaná jáma totálně naruší nálezové okolnosti předmětu a zabrání archeologům v opravdovém poznání.
Na příklad kdysi v pravěku se konal velký pohřeb. Tehdejší lidé pochovávali svého vládce a položili ho do hrobu spolu se zlatou jehlicí, která patřila mrtvému. Přivezl si ji z dalekých cest, zřejmě ji vyměnil za obrovské množství kožešin. Jehlice byla drahá a naprosto unikátní. Nikdo v okruhu stovek kilometrů nikdy nic podobného neviděl a nikdo nic podobného neuměl vyrobit. Jehlice spíná oděv mrtvého vládce. Kolem jeho těla je pak naskládána všemožná keramika, aby měl mrtvý po smrti z čeho jíst a pít. Potom je hrobová jáma zasypána.
Kdyby ji archeologové o cca 4000 let později objevili neporušenou, zjistili by, že dotyčný zemřelý muž byl někdo významný (podle počtu nádob a drahé jehlice), navíc by měli v rukou doklad toho, že dotyčná osada udržovala jisté obchodní styky s vyspělejšími kulturami, neboť ona zlatá jehlice rozhodně není místní provenience... 
Ovšem, přijde-li na lokalitu "vykradač hrobů", neodborně - ba barbarsky - naruší hrobový celek, při čemž rozbije nádoby, přeháže kosti mrtvého a nalezenou jehlici strčí do kapsy, takže ji už nikdy žádný odborník neuvidí, dojde k nenahraditelným škodám. A i v případě, že by se zase ukradený nález někde objevil a byl snad i dodán archeologům k zaznamenání, stěží spolu s tímto nálezem dorazí k vědci správné jméno lokality, natož snad přesná poloha. Takový nález je již pro archeologii docela bezcenný.

Podívejme se na známý případ z nedávných let:
NEBRA, bronzový kotouč:
Bronzový disk o průměru dvaatřicet centimetrů vykopali před sedmi lety amatérští hledači pokladů poblíž vesnice Nebra nedaleko Lipska v Německu. Na kotouči s typickou modrozelenou patinou jsou ve zlatě zobrazeny Slunce, Měsíc a dvaatřicet hvězd. Při výpočtech drah nebeských těles došel neznámý tvůrce ke stejným závěrům jako Babyloňané.

Vzácný nález z roku 1999 se beze stopy z očí odborné i laické veřejnosti na dlouhé roky ztratil. Teprve před čtyřmi lety se podařilo švýcarské policii zatknout překupníky, kteří se pokoušeli bronzovou destičku prodat na černém trhu. Další mravenčí práce pak čekala na německé vědce. „Až dosud jsme pravěké národy výrazně podceňovali," prohlásil ředitel Muzea prehistorie Harald Meller.
V rozhovoru pro novináře z britského deníku The Times Meller dodal, že nebeský kotouč představuje nejstarší známé znázornění vesmíru. Na bronzovém disku typickou modrozelenou patinou jsou ve zlaté zobrazeny Slunce, Měsíc a dvaatřicet hvězd. Dalších sedm bodů znázorňuje souhvězdí Plejád.


Mezi samotnými detektoráři panují velmi nepřátelské vztahy. Když se někde objeví bohatá lokalita, všichni se tam seběhnou a snaží se každý urvat co nejvíc (pozor, někdy může opravdu dojít na tu střílečku). Archeologové jsou bezbranní, přestože stojí na straně zákona, zatímco lupiči nikoli. Bohužel není v silách archeologických ústavů, aby se všechny lokality prozkoumaly a materiál z nich byl uložen v muzeu.
Významná lokalita jako Závist musela být zavezena zeminou, aby se zabránilo dalšímu rabování a loupení, na jiných lokalitách - zvláště při jejich odkrývání - musí sami archeologové držet stráž a odhánět zloděje.
Zajímavým a pro detektoráře nelibým opatřením je, rozháže-li se v okolí nálezu množství bezcenných kovových předmětů, které hledajícího zloděje dokonale odvedou od skutečných historických nálezů.

Vykrádání v Egyptě.

Hodnota Chargy (římská pevnost v Egyptě) tkví především v jejím umístění. "Je fascinující, jak v pouštních podmínkách zůstanou zvířata, rostliny, textil i dřevo dokonale zachovány. Ve srovnání s údolím Nilu, kde vlhkost způsobila zkázu mnoha materiálů, zde máme mnoho co zkoumat." říká doktor Wilfong. Bohužel v současné době přichází jiný typ zkázy než jen přírodní procesy - zvyšuje se počet ničitelů památek. "Nelegální černý trh s památkami je zde bohužel velmi rozšířený, a neodradí je ani odlehlost tohoto místa."
Asi tak před dvaceti lety zloději dokonce použili buldozer, aby se nabourali do kastela v Umm el-Dabadib. Podle legendy je totiž v oltáři zapečetěný poklad již od dob vysvěcení kostela. Před tímto nájezdem zlodějů byl kostel pravděpodobně zachován téměř v nedotčeném stavu.
 Zloději také zničili hřbitovy a rozmetali mumie na kousky, protože hledali zlato a amulety, které se dávají k mrtvým, aby je doprovázely na cestu do země mrtvých. Možná byly ty mumie římského původu, domnívá se profesorka Ikramová. Podle římského způsobu mumifikace jejich hlavy stále obsahují mozek. Nasolená a vysušená těla vladařů byla napuštěna olejem a ovinutá pruhy látky barvenými přírodními barvami (růžovou, červenou a žlutou). Vědcům se dokonce podařilo identifikovat římskou mumifikační masku podle fragmentů sádrových imitací kadeří a obočí. Ale všechny starověké památky jsou velmi křehké. Skupiny turistů a návštěvníků stále častěji používají k prohlídce Chargy terénní auta. A vykradači hrobů jsou vybaveni bohužel stejně.

Upozornění pro všechny nadšence!
Archeologické výzkumy na území České republiky mohou provádět, podle zákona č.20/1987 Sb. ve znění zákona 242/92 Sb., pouze Archeologický ústav AV ČR a další oprávněné odborné organizace, které mají k této činnosti povolení od Ministerstva kultury ČR a dohodu s Akademií věd ČR. Pouze tyto organizace mohou také provádět vyhledávání archeologických movitých památek pomocí detektorů kovů, jiných detekčních přístrojů a metod. Ostatní fyzické a právnické osoby, zájmová sdružení a jiné skupiny detekční činnost, sledující výskyt kovových předmětů na území s archeologickými nálezy, provozovat nemohou.

Z výše uvedeného vyplývá, že archeologie opravdu může být poněkud dobrodružné povolání, setkáte-li se s nějakými těmi "vykradači" a snažíte-li se jim zabránit v rabování.

A romantika?
Zkuste zajet na archeologický výzkum a uvidíte sami...