Studium archeologie
(v Brně)






Chce to odhodlání

Pokud vás archeologie nadchla a chtěli byste se jí věnovat profesionálně, pak vám asi nezbývá nic jiného, než se pustit do jejího studia. Jestli je náročné nebo ne, to bude muset posoudit každý sám za sebe. Všeobecně jistě platí pravidlo, že "čím větší odhodlání, tím snadnější dobývání".

Rozhodně nedoporučuji vrhnout se do studia takového oboru, pokud máte jen ty nejmenší pochybnosti a volíte mezi tím a oním oborem. Perspektiva do budoucna vlastně skoro neexistuje, nemíníte-li se ponořit do archeologie opravdu celí a beze zbytku. A ani v takovém případě, že věnujete své zamilované vědě všechno, nemáte v kapse ani tu nejmenší jistotu, že se archeologii budete v budoucnu věnovat. Zvláště v posledních letech se řady odborníků nebezpečně zvětšují, zatímco míst, kde by pracovali, přibývá mnohem mnohem pomaleji.

"Archeologie je řehole", tak se to u nás tvrdilo, a já s tím naprosto souhlasím. Pokud si tuto vědu nezamilujete, pokud jí nedáte k dispozici všechen svůj čas, pak se můžete rozloučit se slibnou kariérou i vytouženou prací. Budete tak dobří archeologové, jak moc své vědě obětujete.

Vlastní studium
Studium každé vysoké školy je pravděpodobně jedním z nejkrásnějších období v lidském životě. Zvláště v počátečních fázích, kdy nikoho nestraší blížící se závěrečné zkoušky nebo diplomové práce. Ten, kdo si archeologii opravdu zamiloval, může tohoto času využít k získávání prospěšných kontaktů a samozřejmě také nějakých těch vědomostí. Ale pozor: povinné přednášky nejsou jediným zdrojem informací, a pokud se spokojíte jen s nimi, pak nebudete ve svém oboru růst. Takže - stejně jako kdekoli jinde - neměli byste zůstat jen u formálního plnění předepsaného a daného rozvrhu, ale porozhlédnout se kolem.

Začínající prváček nikoho moc nezajímá. Zatímco se tedy v prvním ročníku snažíte trochu zorientovat a poznat své kolegy, vaši starší spolužáci na chodbách zatím řeší problematiku nějaké - pro vás absolutně neznámé - pravěké kultury! Tu a tam dokonce zahlédnete, jak porovnávají jakési kusy střepů, jak se o nich baví, jak je chronologicky zařazují.
Čím dřív mezi své starší zapálené kolegy proniknete, tím lépe pro vaši orientaci (v archeologii i na katedře)!
Pokud máte tedy opravdu zájem prohloubit své vědomosti a neplnit jen dané úkoly, skládat zkoušky a psát zadané referáty, je velmi žádoucí dát svůj zájem najevo a nechat se od svých starších zkušenějších kolegů poučit. Ti vás brzy mohou zasvětit do tajů praktické archeologie.
Je dobré vyrazit s nimi mezi přednáškami :-) nebo o jiném volném čase někam na lokalitu, hledat tam nějaký ten keramický materiál a učit se střepy rozpoznávat a datovat. Jsem si jista, že se během podobných výletů dozvíte všechny doplňující informace k těm, které jsou vám poskytovány na přednáškách.
Meziročníkové vztahy je potřeba pěstovat také v okamžicích, kdy nesedíte ani na přednášce ani ve vlaku cestou na nějakou tu lokalitu. Studenti všech oborů se - jak známo - nejčastěji sejdou v hospodě a archeologové nejsou samozřejmě žádnou výjimkou. Spíš naopak. Koneckonců prohlubování přátelství a navazování nových známostí se děje nejlépe s půllitrem v ruce.

Známosti
Dalším důležitým bodem studia je navazování známostí na poli vědecké elity. Pokud chcete ve své kariéře pokračovat dál, nesmíte ustrnout na známostech jen se svými staršími kolegy. Měli byste se seznámit s archeology, o nichž se zatím jen učíte na přednáškách. To se děje pomocí mimoškolních výzkumů, záchranných výzkumů, navštěvováním těchto vědců na jejich pracovištích.
Když navážete kontakty s vedoucími výzkumů a spřátelíte se s nimi, pak není problém za nimi kdykoli přijít poradit se, požádat je o pomoc...a tak získávat další cenné zkušenosti ve svém oboru. A jako vedlejší produkt si vás tito věhlasní vědci brzy zapamatují  a není zcela nemožné, abyste se stali jejich pomocníky na příštím výzkumu nebo při zpracování nějaké problematiky.

Rozhodně byste se - zvláště ve vyšších ročnících - neměli stranit veřejnému životu archeologické obce. Účast na večírcích, rautech, konferencích a jiných akcích je velmi žádoucí a také velmi prospěšná. Právě na takových místech se můžete nachomýtnout k nějaké skvělé práci, o niž usilujete. Rozhodně se takovým akcím nevyhýbejte, mohli byste si zbytečně komplikovat svůj kariérní růst.

Netvrdím, že dobrý archeolog musí jít cestou, kterou jsem popsala. Možná že existují i zcela mimořádné cestičky, které se někomu zdají schůdnější a které vedou k vytouženým cílům. Přesto si ale myslím, že zmiňovaná cesta je poměrně přirozená a schůdná. Ovšem, vyžaduje - jak už jsem psala výše - abychom naší zamilované vědě dali všechen svůj čas a byli vždy připaveni, pokročit o krůček dál.


  
literatura




Předměty studia
Ať už se připravujete na jakoukoli zkoušku, vždycky se podívejte na "literaturu". To je kámen úrazu každé zkoušky. Je velmi nutné, abyste se naučili, kdo z vědců o jednotlivých problematikách psal a pokud možno, co o nich psal, jak se monografie jmenovala atd. Pokud mohu doporučit, je vždycky mnohem lepší (a věřte že to při zkouškách zúročíte) základní monografie přečíst nebo aspoň důsledně prolistovat. Pamatuji si, jak u naší zkoušky z doby bronzové velká část studentů pohořela na otázce, kdo a o čem napsal knihu "Základy halštatské periody"? :-)
Je také dobré znát jména lokalit a jména těch, kteří na nich vedli výzkumy.
Z praktických otázek je nutné, abyste neváhali v určování hmotné kultury... Měli byste podle obrázku dokázat určit, do jakého stupně té které kultury určitý artefakt zařadit. Vzhledem k tomu, že se u zkoušek obvykle používají obrázky ze skript a z nejdostupnějších knih, je to snadnější. Ovšem garantuji vám, že v reálu je poznávání a chronologické zařazení nálezu mnohem obtížnější!

V rámci povinných předmětů se setkáte také s praktiky - hlavně tedy v laboratoři či přímo na výzkumu, případně se budete učit, jak nakreslit artefakty, jak používat geodetické přístroje. Studium archeologie je velmi pestré zvláště proto, že tato věda stojí na pomezí přírodovědných a humanitních oborů. 


Společenství archeologů
Archeologové jsou téměř rodinným společenstvím, o čemž svědčí velmi blízké osobní vztahy mezi studenty. Je to kolektiv lidí, který se pro svůj (dříve) malý počet dobře zná a v mnohých ohledech si je oporou. Tato sounáležitost se neprojevuje jen při setkání nad vínem, ale také vzájemnou pomocí při výzkumech a zkouškách. Tím nechci navodit idealistický obraz vzájemné lásky mezi studenty archeologie. Na katedrách samozřejmě existují konflikty, hádky, boje, ostré diskuse...ale na druhou stranu se tam můžete setkat i s hlubokou vzájemnou pomocí, která se mezi větším počtem studentů na jiných oborech těžko hledá.
Před zkouškami se tam velmi snadno setkáte s lidmi, kteří povzbuzují nebo posléze utěšují ty, kteří se mají toho dnes co dočinění s nějakou tou prověrkou svých znalostí a z vlastní zkušenosti musím říct, že je to velmi přijemné.
Venuse
Společná práce studentů AE na dvoře FF MU v Brně (aneb jak archeologové využívají volný čas)

Dokladem o tom, že jsou archeologové mezi sebou docela spjati, je koneckonců každoroční tradiční akce "Pasování" nových studentů.  Dřív se konalo v Těšeticích, potom na Pohansku, pak se opět vrátilo do Těšetic a pak zase na Pohansko.
Jedná se o přijetí prváků mezi ostřílené archeology a obvykle je to akce velmi monumentální a působivá - zvláště pro ty prváky. Právě při pasování začíná život studenta nabývat onen nutný společenský ráz a je tedy velmi důležité, aby se prvák této akce zúčastnil. Je to sice pro člověka, který téměř nikoho nezná ani ve svém ročníku celkem náročné, ale je to startovní čára pro budování nových vztahů a přátelství.
Pří pasování se sejde velká část všech studentů na katedře a přidají se i někteří profesoři a archeologové z nejrůznějších vědeckých pracovišť. Vřele doporučuji účast!

Tesetice
Těšetice 2004

Pokud chcete vidět víc, máte možnost na adrese: www.phil.muni.cz/archeo/uam/htm/index.html