Technologie výroby keramiky

 

Technologie: nauka o zpracování různých látek na artefakty

-         technologie mechanická: mění se pouze tvar původní látky a hotového artefaktu

-         technologie chemická: mění se chemické složení původní látky a artefaktu

Technologický princip:

-         je definován technologickou metodou (způsob, jakým dochází k přeměnám vlastností zpracovávaného materiálu a v jakém vztahu jsou jednotlivé kroky) a technologickou strukturou

 

Rozvoj a stav studia

-         Bobrinsky – doplnil teoretická studia experimenty

-         Sajko – zmapoval technologické procesy od neolitu do 15.st.

-         U nás: Bareš, Lička, Růžičková, Malina (80.léta)

 

Experimenty

-         zhotovování kamenných, keramických a kovových artefaktů, rekonstrukce sídlišť (Biskupin, Polsko)

-         vznik keramiky: vytvářecí směs, zhotovení tvaru, výpal (slinování)

-         experiment:

-         cílevědomý, plánovaný a kontrolovaný pokus, při němž v důsledku působení na proces získáváme nové poznatky

-         metoda, kdy docilujeme fixace a kontroly stavu objektu, který se mění vlivem změn některých faktor způsobených experimentátorem

-         prostředek poznání a zvláštní forma praxe (materialistické představy)

-         kritérium pravdivosti v mezích samotného vědění (idealistické představy)

Model poznání: složen z principů, kategorií a zákonů

Metodický experiment: tři složky

-         subjekt, objekt,děj (+ cílevědomá činnost)

-         dělíme ho na výrobní a vědecký

-         kritériem pravdy je opakovatelnost

1.      experiment je součástí praxe

2.      experiment je prostředek zkoumání příčin a důsledků

3.      experiment upřesňuje fakta

4.      experiment slouží k vypracovávání metod

 


Keramické suroviny

-         silikáty (oxidy Si)

-         maltovina, keramika, sklo, smalt…

A.     suroviny střepové (tvoří vlastní střep – po přidání vody, tvoří těsto)

B.     suroviny pomocné (netvoří střep, ale jsou nutné k technologii – po přidání vody těsto netvoří)

1.      tvárlivé (plastické): kaolíny, jíly

-         po přidání vody tvoří tvárné těsto sloužící ke zpevnění výpalem (během výpalu se mění kvantita i kvalita těsta)

-         jílovité suroviny jsou sypké (jíly, slíny) nebo zpevněné (jílovce, slínovce)

-         Jílovitá zemina: hodně minerálních zrn

-         dělení dle obsahu minerálů

-         dělení dle zpevnění

-         dělení dle disperze (podíl obsahu určitého rozměru) –

-         jílovina (zrna menší než 2mm), prachovina (zrna větší než 2mm) – podle toho další dělení:

-         jíly (nad 50% jíloviny)

-         hlíny (20 - 50% jíloviny, zbytek prachovina a pískovina)

-         prachy (nad 30% prachoviny, pod 20% jíloviny)

-         písky (pod 20% jíloviny, zbytek prachovina a pískovina)

2.      netvárlivé (neplastické): upravují chování směsi během výpalu, ovlivňují strukturu, sušení…

-         po přidání vody netvoří tvárné těsto

-         ostřiva – upevňují tvárlivost, vliv na chování při výpalu a sušení

-         uvědoměle přidaná přísada, která snižuje plastičnost surovin

-         při nízkých teplotách tvoří nosnou kostru nádoby, při vyšších teplotách se taví a zpevňuje střep (při výpalu kolem 900°C se tvoří glazura)

-         mohou to být písky (jemnozrnné), drcené střepy (mají podobné složení jako těsto)

-         čím větší ostřiva, tím větší vaznost, ale při překročení určité meze se to projeví negativně

-         zkracují dobu sušení

-         taviva – tavicím účinkem přispívají ke slinování

-         nižší bod tání než ostřiva

-         za surova působí jako ostřiva

-         při výpalu tmelí oxidy hořčíku, živce a uhličitan vápenatý

-         lehčiva – po vyhoření snižují objem střepu a zvětšují póry

-         organické přísady (plevy, rašelina, seno, sláma)

-         po vyhoření po nich zůstávají dutiny – snižující pevnost

Pozn. plastifikátory: slouží ke snížení nebo zvýšení plasticity (tuk, olej, želatina, líh nebo kaolíny na Znojemsku)

-         ke zhotovení keramiky – keramická zemina

-         v cihlářství – cihlářská zemina


Keramická surovina v pravěku

-         zpracování sprašových hlín (sídliště se vážou na spraš – stavební činnost a výroba keramiky)

-         jeskynní hlína (okolí Brna) – kvalitní

-         jíly – Těšetice, Tvořihráz, Unanov

-         kaoliny – zjištěny v LnK, MMK

 

Přísady do keramiky

-         Bobrinsky: anorganické látky, popel, skořápky z vajec, kosti, srst

-         Kurčická-Lucievičová: křemen, písek, slída (jako ostřiva v LnK)

-         Cortušová: v pozdním neolitu v egejské oblasti – střepy cizích nádob (kultovní důvody – symbol návaznosti)

-         starý neolit: železná ruda (limonit, hematit) - LnK – přídavek barviva způsobuje větší pevnost (Neustupný)

-         střední neolit: keramika z plavené hlíny

-         mladý neolit: materiál s přídavkem ostřiva (lengyelské vlivy – zlepšení výpalu)

-         KNP – drcené mušle – větší bělost

-         minerální barviva:

-         užití již v paleolitu (tuha, hematit) – červené barvivo z mousterienu - Francie

-         estetické nebo kultovní důvody – barviva znamenají bohatství – jsou uchovávána (arnhémské země)

-         Maďarsko: doly na okr a hematit – K. Žebera – užití těchto dolů pro Podunají

-         zbroušená surovina – pisátka sloužící k jeskynním malbám

-         železné rudy z Lehen Dyl: surovina s kovovým leskem – Dolní Věstonice

-         užití v pavlovienu (Drahenhöhle, Trskoviňa) a magdalénienu (Český Kras)

-         tuha a krevel: výzkum v Těšeticích – 21kg žluté, 24kg červené, 80kg bílé (Vildomec, Paliardi)

-         MMK – hematit a limonit vybroušen do jehlanů – leštil a barvil se jimi povrch v mladším stupni – Paliardi

 

ROZBORY

-         petrografické rozbory suroviny – určují místo původu (buštěhradská antropomorfní nádobka – lengyelské tvrary, ale surovina domácího původu; nejde o import. ZvP doprovodná keramika – černý džbánek s páskovým uchem. Nikde na Moravě se nevyskytuje. Je vyroben z materiálu, který se vyskytuje jen v Karpatské kotlině – vlivy z karpatské kotliny prokázány)

-         Gravimetrická termální analýza: při výpalu dochází ke změně hmotnosti v závislosti na teplotách. Nejvíce změn při teplotě výpalu 500 – 1000°C

-         Bilatometrická termální analýza: změna velikosti (dálka zkušebního tělíska) v závislosti na teplotách. Slídové minerály při teplotě 600 – 900°C zastavuje smršťování. Kaolin + křemen – do teploty 600°C dochází k rozpínání, ale za touto teplotní hranicí dochází ke smršťování.

Absorbce barviv

-         jílový materiál obsahující basická barviva při výpalu tato barviva absorbuje

-         velikost absorbce je přímo úměrná množství jílů v suspenzi

-         Atomová absorbční spektrofotometrie: látka nejvíce absorbuje to záření, které sama emituje


Technologie vytváření pravěké keramiky

-         vytváření = zhotovování „polotovarů“

-         vytvářecí směs je upravována na surovinovou směs a ta získává požadovaný tvar

-         směsi mohou být suché, vlhké, zavlhlé

-         tvar může vznikat tažením, vytáčením, litím (40% vody), modelováním (figurální plastika)

-         první nádoby byly vymačkávány (bez techniky nálepu)

 

technika nálepu: technika splétání košů (prstence keramické směsi na sebe kladené)

-         technologické postupy:

-         omazávání kosti (kost v peci vyhoří)

-         formování z volné ruky

-         formování z volné ruky s tzv. vytloukáním

-         formování z válečků, pásů, bloků

-         na otočné desce

-         techniky:

-         vytloukání (ručně nebo pomocí nástroje)

-         formování (s modelovacím jádrem – stejné keramické tvary na sídlišti – maďarovská kultura; Bulharsko – dřevěné nebo keramické formy - Karanovo)

-         modelování (z jednotlivých kusů, kruhovitých či spirálovitých válečků)

-         nejčastěji ale dochází ke kombinacím různých technik:

-         sestavování vymodelovaných částí = zónové tvarování

-         vytloukání při čemž okraj je modelován

-         spodní část vyformována, horní je modelována

-         modelování nádob ve formě

-         Müllr, Kostřevsky, Angern – zabývali se technikou nálepu

-         Angern – artebelská kultura = šikmé okraje jak u KNP (úhel 45°) – užití techniky nálepu

Shrnutí:

-         technika nálepu užívána i u 1 – 1,5mm silných stěn

-         stírání keramické hmoty zvnitřku nahoru nebo z vnější strany dolů

-         u dna zesilování stěn

 

Zónové tvarování

-         jen u velkých nebo složených tvarů (mísa na nožce – nejřív vytvořeno dno a na něj nalepen spodek mísy) – zevnitř a zboku otisky prstů

1.      stěna mísy nasazena z boku a z vnitřku dna současně

2.      stěna mísy nasazena pouze z boku + místo slepení zesíleno páskem

3.      stěna mísy nasazena na vnitřní obvod dna a stěna částečně vytažena ze dna

 

-         dna – z jednoho kusu keramického těsta (kolkování dna – nejde o záměr – stěny tlačí na dno a ono se vyduje)

-         nálezy hrud keramického těsta – Nitranský Hrádok, Těšetice, Výčapy

-         otisky dlaní, nářadí, textilu…

 

Zvláštní keramické tvary

-         bádenská kultura – kubické tvary (Budakalášt – symbolický vozík s uchy)

Plastiky

-         v ruce vyrobené části – ty potom pomocí čepu, dřevěného spojovacího kolíku nebi vrás spojeny

Duté modelování

-         v dutých nádobkách mohlo být obilí (kultovní) nebo aby byly lehčí

Hliněné rohy – eneolit (Německo)

 

Podložky

-         vyváženost tvarů – užití podložky (nejprve bezosá, později na ose)

-         Podborský, Schlette – bernburská kultura měla vyhlazená dna nádob – hladká podložka

-         otisky na dnech nádob – Maršovice, Targoviská (podložka z rákosu nebo hrubé slámy), Zeděvarkoň (otisky listů), Komjatice, Přešť Kujavsky (otisk rohože)

-         jako podložky mohly sloužit diskovité kameny – ty se mohly otáčet

 

Technologie výčnělku a uch

-         lepší uchycení nádob, výzdoba

-         způsob upevnění:

-         zdrsněním povrchu zaštípnutím (nehtový vryp) a na něj ouško

-         zaštípnutím a vytažením (někdy tordováno)

-         zdrsněním povrchu (otisky nářadí)

-         zdrsnění povrchu ostrým předmětem, který vyčnívá z keramiky (kamínek)

-         zdrsněním povrchu ucha

-         upevnění v otvorech tzv. čepem

-         uchycením v důlkových prohloubeninách

-         vytažením ucha ze stěny

-         ucho:

-         válené

-         tažené (jeden konec se přitlačí na stěnu a táhne se)

 

Úpravy povrchu

vyhlazování:

-         stěrkami – po povrchu putují částice vody a způsobují lesk

-         LnK – povrch upraven tuhou

-         Nepravá terra nigra, terra sigillata – nedochází k odlupování vrstvičky

-         engoba – jakási poleva litá na suchou nádobu

-         musí mít menší smrštění než střep

-         políváno řídkým kalem z keramické hmoty

-         otisky papilárních linií – Lička, Musil – nedokázali rozpoznat pohlaví (Dolní Věstonice – chata šamana)

-         otisky travin – pšenice, hrách, čočka, list švestky (Vedrovice)

 

Reparace pravěké keramiky

-         po opravě mohla být nádoba užívána ke stejnému nebo k jinému účelu

-         reparace:

-         pomocí reparačních otvorů

-         pomocí reparačního nálepového pásku (na puklinkách)

-         zabroušením, zarovnáním lomu (potom už jiná funkce nádoby)

 

Napodobeniny kovových nádob

-         hlavně z drahých kovů – typ Vafio z Minhagenu

-         velatické šálky – napodobují předlohy z Mykén

-         napodobení puklicového stylu


Zvláštní nádoby

Čatal-Hüyük – nejprve organické nádoby, později přibývalo keramických

-         části nádob z kůry

Gánovce u Popradu – nádoby z kůry (otomanská klutura)

LnK – loďkovité nádoby

-         modely tašek (Střelice, Vedrovice) – znázornění švu

 

Nástroje k úpravě keramiky

-         hladidla, kostěné škrabáky, ozubené čepele

-         hladidla: z plochých kostí

-         ploché stěrky (podélně roztříštěná žebra)

-         úštěpové stěrky (z úštěpů dlouhých kostí)

-         kombinované nástroje

-         stěrka s hrotem

-         od neolitu do bronzu

-         Vědrovice (LnK), Šarovce

-         kamenné vyhlazovače

-         Zengévárkoň, Karanovo V, Mušov, MMK

-         kombinované nástroje

-         Vedrovice, Hradisko u Kramolína, Starý Zámek u Jevišovic

-         kostěné vyhlazovače

-         konkávně zbroušené až na spongiózu (z jedné nebo více stran)

-         Baner, Semjanov

-         škrabáky

-         podélně rozštípnuté kančí kly

-         nástroje s ozubenou čepelí

-         z lopatek nebo čelistí zvířat – s rukojetí

-         pozdní eneolit až starý bronz

-         Šatov, Točík

 

Vysoušení pravěké keramiky

-         výsledkem je výsušek – 2%vlhkosti (pokud je vlhčí, pára odchází při výpalu nerovnoměrně)

-         sušicí proces (proces snižování vlhkosti):

-         1.dynamika sušení:

-         změna vlhkosti v závislosti na čase a podmínkách = vlastnosti látek ovlivňující dobu sušení

-         přenos tepla mezi látkou a vzduchem

-         2.statika sušení:

-         vztahy mezi veličinami

-         3.technologie sušení:

-         stanoví vlastnosti látky a jejich změny

-         smršťování – jen pod dobu 70 hodin (může dojít k napětí a trhlinám), pak už minimální změny (smršťování je menší při vyšších teplotách a rychlém sušení)

-         zpevňování – po 70 hodinách

-         sušení je nejintenzivnější na povrchu

Trhliny a deformace

-         na počátku nejčastější – vznik smršťovacích trhlin nebo vznik texturních trhlin (ty vznikají po delší době sušení)


-         léto není k sušení vhodné (teplý vzduch způsobuje trhliny)

LnK v Polsku: na dnech uvnitř – otisky klacků – nádoby byly dnem vzhůru, aby vzduch proudil dovnitř

 

VÝPAL

Tvorba střepu při výpalu

0.      vysoušení

1.      dousoušení

2.      odštěpování vody z jílových látek

3.      okysličování uhlíkem a železem

4.      vznik nových látek rozkladem uhličitanů

5.      slinování

6.      chlazení

-         při redukčním výpalu – rychlejší při nižších teplotách (šetření palivem)

-         stálost tvaru, barva, pevnost

-         keramika jílovinová (hodně Si a Al) a ostatní keramika (bez jílů)

-         dělení dle vlastností keramického střepu:

-         jemná (zrna menší než 0,2mm) = užitková

-         hrubá (zrna větší) = technická

-         dělení dle pórovitosti střepu (nasákavosti):

-         pórovitá (násak až 14%)

-         polohutná

-         hutná

Kroky při pálení

-         přežah, přepal (do 1000°C), druhý výpal, dožah

Slinování

-         přítomnost tuhé i tekuté formy

-         nejdůležitější je pochod, který probíhá pří teplotě 900°C

 

-         na výpal má největší vliv tloušťka stěny, pórovistost, vlastnosti hlíny

-         objemové změny způsobují napětí – pokud je výsušek dobře vysušen, do teploty 800°C nehrozí nebezpečí poškození

-         575°C – křemen mění tvar krystalu, 600-900°C – uvolňuje se vázaná krystalická voda (zpevnění), 1000°C – rozpadají se některé minerály a vznikají křemičitany (úplné zpevnění, užíváno až od laténu)

-         v pravěku teplota kolem 550-650°C

Výpal na otevřeném ohništi

-         oxidační (světlé) nebo redukční (tmavé)

-         od neolitu už ale pece (LnK,VK) = víceúčelová zařízení (Hradisko u Kramolína, Hlinsko)

Typy pecí:

a)      jednoduché – kuželovitá jáma (topeniště a peciště dohromady)

-         neměly ve stěně otvor (kromě Tartarie)

-         teplota nízká

b)      vícekomorové – vlastní pec + přívodný kanál (topeniště a peciště bylo zvlášť)

-         uvnitř byl středový můstek dělící pec na dvě části

-         teplota ovládána, nádoby vypalovány stejnoměrně

-         Kramolín (nepravá terra nigra, sifillata)


Typy vypalovacích zařízení:

1.      zařízení pro přepalování keramiky

2.      polní ohniště

-         ploché, zahloubené nebo mírně vyvýšené

3.      milíře

-         plochá, zahloubené

4.      jednoprostorová pec

-         cylindricky zahloubená

-         mladý neolit, Karpatská Kotlina

-         a) nízkoklenbové (kuchyně), -  b) s vyšší klenbou (keramika)

5.      dvouprostorové pece

a)      zahloubené (vertikální)

b)      nadzemní (horizontální, vertikální)

c)      orientální ( s dlouhými topnými kanály)

 

Teploty výpalu

LnK: 500-600°C, 700°C – Polsko, 900°C – Německo (Halle, Eisleben – Kaufamnn)

VK: 900°C (Vinča-Dodesi)

MMK: 900°C (Těšetice)

KNP: 900°C

LK: teplota výpalu klesá – 550 – 650°C

Latén a doba římská: opětný nárůst teplot – 800 – 900°C

Středověk: 850-950°Cn