Umění Skythů

Skythové byli národem, který holdoval boji a válečným tažením a kterého se obávali všichni jeho sousedé. Opanovali severní Černomoří a odtam podnikali válečná výpravy na jih. Zmiňují se o nich i židovští proroci. Na příklad Jeremiáš využívá podobu jejich tažení k obrazu proroctví o budoucí zkáze.

Skythové žili v častých střetech se svými sousedy a násilná smrt u nich proto byla běžnou praxí. Měli dokonce povinnost přinést hlavu zabitého nepřítele, aby měli právo na válečnou kořist. Kdo hlavu nedonese, nic nedostane.

Z lebek nepřátel pak vyráběli poháry a tělesné pozůstatky svých mrtvých nepřátel zužitkovávali vlastně celkově. Odřezávali skalpy a zdobili si jimi uzdy koní, z lidské kůže vyráběli pláště a toulce na šípy.

Většina památek na tento bojovný národ pochází z hrobů skytských králů a náčelníků. O průběhu takové pohřbu se dozvídáme od historika Hérodota, který detailně popisuje, jak se s mrtvým nakládalo. K zesnulému se obvykle přidávaly četné oběti „…jednu souložnici, dále číšníka, kuchaře, podkoního, sluhu, posla, koně, prvotiny ze všech plodů a zlaté číše…“ Po roce se podle Hérodota vedle mohyly rozestavěly ještě oběti koňské. Všechno tohle dosvědčují také archeologické nálezy na lokalitách Kostromskaja na Kubáni, Kelermes, Tolstaja mogila a další.

Aby ale nevypadalo, že Skythové byli jen jakýmsi krutým barbarským národem bez estetického vnímání a bez smyslu pro krásu, je třeba se zmínit o tzv.zvěrném stylu v jejich umění.

 

Zvěrný styl

Toto skytské umění se začíná objevovat v 7.století a zřejmě vychází z dřevořezby a řezby do kosti a parohu. Zachovává se však především na drahých kovech (zlato, stříbro) a na bronzu. Jde o většinou drobné předměty, které měly sloužit k přenášení (jak by se asi u neusedlého národu dalo čekat) a často šlo o ozdobu zbroje, koňského postroje nebo standarty. Výzdobný prvek představovaly přírodní motivy, předně lovná zvěř.

Zatímco se tedy u usedlého lidu ztvárňují spíše zvířata domestikovaná, u Skythů jde především o jelena, kočkovité šelmy, kance, medvěda, vlka, orla…

Nejdůležitějším prvkem tohoto zvěrného umění je však vyjádření pohybu. Zvířata na těchto ozdobách staticky nestojí, ale jsou znázorněna buď přímo v pohybu nebo se na něj nějakým způsobem chystají. Mohou se dokonce objevit scény, při nichž dravá zvěř přepadává a požírá zvěř býložravou nebo spolu zápasí.

Tyto ozdoby měly zřejmě i magický charakter, neboť se objevují na zbroji významnějších jedinců. Zřejmě je tedy tato zvířata měla chránit nebo určitým způsobem posilovat.

Skytské zvěrné umění nám ale nepředstavuje jen podoby známých zvířat; mohou se totiž vyskytnout také různé typy gryfů s tělem lva nebo orla.

Nejčastěji znázorňovaným zvířetem byl ale jelen. Zřejmě to souviselo s všeobecnou zálibou Skythů v lovu.

V 5.-6.stol.př.Kr. se ve zvěrném stylu začínají projevovat řecké vlivy. Umění už ztrácí svou dramatičnost a původní realistický vzhled se schematizuje a vyvíjí se do umění sarmatského.

 

Původ

Původ tohoto zvěrného stylu je zasazován na příklad do sibiřské oblasti, kde se projevovaly vlivy Číny. V těchto místech se kolem roku 1000 př.Kr. rozvinula kultura karasucká, která na dýkách a nožích ztvárňovala zvířecí hlavičky.

Druhou oblastí možného vzniku tohoto umění mohla být oblast kavkazského umění, o čemž svědčí nalezený poklad ze Ziwije, který spojuje prvky asyrské, urartské a mannejské a blíží se tak ranému stylu skytskému.

Analogie k tomuto druhu umění máme pak také z oblasti Horního Altaje, kde byly ve věčně zmrzlé půdě zachovány i předměty z organických materiálů nebo u kultury tagarské v oblasti Minusinska.

Analogie k pozdním variantám zvěrného stylu pak pochází z jižní Sibiře a patří sem známé bronzy z Mongolska a bronzy z ordoské provincie.

 

 

Skytské hrobky

Největší skytské památky, jak už bylo řečeno, pocházejí z hrobů králů a náčelníků. Ty jsou většinou ukryty pod mohylami a často mívají veliké rozměry. Milodary pak obvykle tvoří jak vlastní skytské umění, tak také umění ve stylu Předního východu. Později se pak objevují výrobky řecké nebo výrobky řeckých řemeslníků zhotovené podle skytských zakázek.

Konstrukce mohyl je obvykle složitá a skládá se z různých kůlů a trámů.

V lokalitě v Kostromskaji bylo právě v takové pohřební komoře nalzeno množství milodarů včetně železného pancíře s měděnými šupinami na rameno, okrouhlého železného štítu ozdobeného zlatou destičkou s jelenem, dvou kožených toulců, několika bronzových šipek, měděného a železného udidla, rozbité keramika…

Protože šlo buď o kenotaf nebo se prostě tělo náčelníka nepodařilo zachránit, nemáme zprávy o bezprostřední výzbroji mrtvého.

V mohyle v Kelermesu už ale měli archeologové štěstí víc. Náčelník měl na hlavě přilbu ozdobenou dvěma zlatými diadémy, dýku se zlatou rukojetí a zlatou pochvou (zdobena bájnými zvířaty a démony a na postraním výběžku figurkou jelena). Ležela tu i železná sekyra, jejíž držadlo bylo ozdobeno reliéfem s démony a zvířaty. Byl tu také nalezen zlatý panter, jehož oči, uši i nozdry vyplnili skytští umělci skleněnou pastou..

Bohatý byl také inventář na lokalitě Tolstaja Mogila u Ordžonikidze. Hlavní komora byla sice vykradena, ale vedlejší pohřeb ženy a dítěte obsahoval množství milodarů a lidských obětí. Ve vykradeném hrobě se zachovaly jen zbytky železných zbraní, bronzové kotle a hliněné nádoby. Ve vstupním koridoru, který lupiči nenarušili, byl nalezen meč ve zlaté pochvě ozdobené reliéfy sfingy, dvou zápasících kohoutů, gryfa napadajícího jelena… Pozoruhodný je také nález zlatého nákrčníku s bohatou dekorací. Na jeho koncích byly ztvárněné lví hlavy a v jednom z vlysů rostlinné motivy. V dalších vlysech se setkáváme s motivy ze života Skythů (dojení zvířat, dva muži si prohlížejí kabátec, vedle nich leží toulec a šípy…) Toto mistrovské dílo je zřejmě prací některého řeckého klenotníka, který nákrčník vyrobil na zakázku pro skytského náčelníka.

 

Východně od řeky Dněpru sídlili Skythové, kteří se zabývali zemědělstvím. Také o umění těchto Skythů se však dozvídáme především z hrobových celků. Za zmínku stojí na příklad Gajtanova mohyla u vsi Balki. Vlastní hrob byl vykraden, ale i přesto se v něm (v tajném úkrytu) našlo několik zlatých a stříbrných nádob. Nejzajímavějším nálezem byla ale především zlatá tiára zdobená výjevy ze života. Hlavní scénka znázorňuje rozhovor dvou předních náčelníků a na vedlejších sledujeme skytské bojovníky při popíjení vína.

Další zajímavý nález pochází z lokality u obce Archangelskaja Svoboda. Mohyla obsahovala zlatý nákrčník ozdobený hlavami lvů a zbytky toulce. Jeho plechové zlaté kování obsahuje scény s klečícím mladíkem, lvem trhajícím laň, panterem ohryzávajícím lidskou hlavu.

Jeden z nejdůležitějších nálezů byl učiněn na lokalitě v Čertomlyku.  Hlavní komora byla bohužel vykradena a zůstaly v ní jen zbytky červeně a modře malované rakve. V jihovýchodní komoře už byly nálezy bohatší (kotel, nože, šípy, zlaté destičky a pásky, železné háky ve stropě na zavěšení látek). V severovýchodní komoře stálo 6 amfor, bronzové zrcadlo, na kostře byl umístěn bronzový nákrčník, zlaté prsteny, rukojeť biče ze zlata a slonoviny, zlaté pásky s figurami zvířat a bájných bytostí…dokonce vyobrazení řeckých mytologických scén.

V jihozápadní komoře byl nalezen zlatý nákrčník s dvanácti lvy, zlaté destičky ve tvaru gryfů, zbytky tiáry, zlaté a stříbrné nádoby…

V severozápadní komoře ležela na modře pomalovaných márách ženská kostra s bohatým vybavením (náušnice, zlaté destičky na purpurovém rouchu) a vedle ní kostra mužská s náramky a noži. V této komoře byla nalezena amfora s vlysem na němž jsou zachycení Skythové při sedlání koně a stříbrný talíř zdobený akantovými listy a postavou ženy.

Poslední mohyla, o níž bych se chtěla zmínit je na lokalitě Solocha, kde byl nalezen zlatý hřeben s vyobrazením souboje tří Skythů, z nichž jeden jede na koni.

 

Ve většině případů z pozdější doby jde o výrobky řecké. Ovšem protože Skythové neradi přejímali cizí umění nebo způsobe života, museli se řečtí umělci přizpůsobovat skytskému vkusu.

 

 

Použitá literatura:

J.Bouzek, R.Hošek, 1978: Antické Černomoří, Praha.