Významní světoví archeologové




Jean Francois Champollion
Henri Breuil
Arthur Evans
Paul Reinecke
Heinrich Schliemann
Gordon Childe
Oscar Montelius
Howard Carter
Miroslav Verner




















JEAN FRANCOIS CHAMPOLLION (1790 – 1832)

Narodil se ve Figeacu v jihofrancouzské provincii Dauphine v chudé rodině knihkupce. Zájem o Egypt v něm vzbudil matematik Jean-Baptista Fourier, který byl členem Napoleonovy komise pro studium Egypta. Ve dvanácti letech sestavil dějepisný přehled Chronologie od Adama po Champolliona mladšího. Ve 13 letech se učil syrsky, persky, chaldejsky, arabsky, koptsky a další východní jazyky. Studoval také starou čínštinu. Ovládal však také angličtinu, němčinu a italštinu.

Studoval na akademii v Grenoblu a v 17 letech byl jmenován jejím členem. V 19 letech byl jmenován profesorem v Grenoblu.

V roce 1807 odejel do Paříže. Žil však doslova v bídě, podporován bratrem. Ve špatném ubytování a následkem zimy, vlhka i hladu těžce onemocněl s doživotními následky.

V té době byly všechny pokusy o rozluštění egyptského písma marné. Jednou byla při kopání zákopů Napoleonovými vojáky poblíž Nilu objevena stará deska se třemi nápisy v různých jazycích. Tato se dnes nazývá podle města, u kterého byla objevena – Rosettská deska. Zcela náhodně se Champollionovi podařilo nalézt v Londýně kopii této desky. Dne 14. 9. 1822 se mu podařilo rozluštit jméno z egyptského nápisu bez pomoci řeckého textu. V témž roce uveřejnil spis Lettre M. Dacier relative a l' alphabet des hiéroglyphes phonétiques, ve kterém uvedl základy čtení hieroglyfů. Jako východisko k luštění použil jména králů.

V roce 1827 byl pověřen péčí o egyptské oddělení v Louvru.

V červenci 1828 navštívil Egypt, o kterém tak snil a pobýval zde až do prosince 1829.

Posmrtně byl za své závěry napadán a skutečného uznání se mu dostalo až na konci 19. století. Rozluštění hieroglyfů, za který vděčíme právě tomuto geniálnímu egyptologovi a jazykovědci, dalo podnět k serióznímu zkoumání Egypta.

 J.F.Champollion

Abbe HENRI BREUIL (1877-1961)

Kněz,  archeolog, geolog, univerzitní profesor, čestný doktor mnoha zahraničních univerzit. Zabýval se studiem evropského paleolitu a paleolitického umění.

Narodil se v Mortain, ve Francii, stal se průkopníkem v oblasti poznávání paleolitického jeskynního umění. Stal se objevitelem maleb v jeskyních Combarelles a Font-de-Gaume, v Dordogni (1901).

Studoval také malby ve známé jeskyni Lascaux, v jižní Francii.

 

 Henri breuil

 











Sir ARTHUR EVANS (1851-1941)

Anglický archeolog, profesor univerzity v Oxfordu, který po léta řídil výzkumy paláce Knóssu na Krétě. Objevil tam rozsáhlý labyrint, na jehož stěnách se skvěly malby býků, zřejmě posvátných zvířat nositelů minojské kultury.

Arthur Evans











PAUL REINECKE (1872-1958)

Německý archeolog působící v Mohuči a Mnichově, žák Virchowa, tvůrce chronologických systémů doby bronzové, halštatské a laténské. Jeho třídění se po určitých upřesněních používá ve středoevropské archeologii dosud.

REINECKE

DATOVÁNÍ

B A1-3

2000 – 1550

B B1-2

B C1-2

1550 - 1300

B D – H A1

1300 - 1100

H A2

1100 - 1000

H B1

1100 - 900

H B2-3

900 - 750

H C1-2

750 - 600

H D1-2

600 - 450

H D3/LT A

450 - 370

 



 

HEINRICH SCHLIEMANN (1822 – 1890)

Johann Ludwig Heinrich Julius Schliemann se narodil 6. ledna 1822 v Neubukovu. Matka mu zemřela  v jeho devíti letech. Celá rodina žila chudobě. Po absolvování základní školy v Neustrelitzu nastoupil do učení v obchodu ve Fürstenbergu a zde také poprvé slyšel Homéra v řečtině. Po několika letech musel ze zdravotních důvodů z obchodu odejít, a tak se dal najmout na loď plující z Hamburku do Venezuely. Mladý Schliemann měl smůlu, loď ztroskotala už u holandského pobřeží. V Holandsku se stal úředníkem a účetním. Po tom, co byl roku 1846 přeložen do Ruska, začal podnikat - založil si svou vlastní společnost zabývající se obchodem.

Sacramentu, v USA, otevřel svou vlastní banku, ve které vykupoval zlato od zlatokopů za poměrně vysokou cenu. Vydělal 100 000 dolarů a vrátil se do Ruska, kde se postupně stal nejbohatším obchodníkem celého Ruska.

Roku 1858 se rozhodl, že je dostatečně bohatý na to, aby se mohl plně věnovat archeologii. Pokračoval v intenzivním studio homérovské problematiky a procestoval velkou část světa - navštívil Řecko, Itálii, Skandinávii, Německo, Sýrii, Indii, Čínu a Japonsko. Kromě toho také studoval v Paříži archeologii a napsal knihu o Tróji. Místa popsaná v homérovských eposech navštěvoval. Následně vydal svou první knihu o Tróji - Ithaka, der Pelopennes und Troja, ve které popsal, kde by se Trója měla nacházet.

Pak objevil kopec, který odpovídal jeho typografickým požadavkům. Z velké části patřil americkému konzulovi. Od něj se dozvěděl, že jeden čas tudy tekl horký pramen, než mu kameny po zemětřesení ucpaly cestu. Schliemann si tedy byl téměř jist, že již brzy Tróju vykope.

Velké problémy způsobovala neochota místního sultána vykopávky povolit. Schliemann mohl začít kopat až za 2 roky - 11. října 1871 ve 12 hodin, a to díky jeho známostem mezi diplomaty a vlivnými lidmi, se kterými se mu nakonec povedlo tvrdohlavého a neochotného sultána přesvědčit.

Schliemannovi bylo 50 let, ale do práce se vrhl s obrovským odhodláním. Nejdříve nalezl zbytky Apollonova chrámu v dórském stylu z doby římské nebo helénistické. Usoudil, že vrstva je příliš mladá a přikázal jít více hlouběji. Jak postupoval po jednotlivých vrstvách, objevil nejdříve stopy po zemětřesení, potom stopy po požáru. Nalezl zbytky budov a mnoho hliněných nádob.

Zjistil, že Illioj bylo velmi bohaté a rozvinuté město. Pak se rozhodl již vykopávky ukončit. Poslední den však zahlédl pod jednou z hradeb něco, co se lesklo. Ihned odvolal všechny dělníky a sám s kapesním nožem, co nosil v kapse odkryl jeden z největším pokladů lidstva.

Všechny předměty byly z 23-karátového zlata. Zlatých kousků, ze kterým byly udělané klenoty, bylo dohromady několik desetitisíc. Schliemann sám byl přesvědčen, že objevil poklad krále Priama, teprve později bylo zjištěno, že to byl poklad trojského krále staršího asi o 1 000 let než Priamus.

Další jeho cíl byl hrad Átreovců. Podařilo se mu objevit několik do kruhu poskládaných desek. 6 metrů pod nimi nalezl v celkem 5 hrobech 15 mrtvým obložených zlatem. Nejzajímavější byly zlaté posmrtné masky.

Zemřel 26. prosince 1890. Ten den se mu udělalo nevolno a na ulici upadl. V nemocnici ho odmítli ošetřit s tím, že byl oblečen jako chudý člověk a neměl by tedy na zaplacení lékařské péče. Teprve po příchodu jeho přítele se zjistilo, kdo to ve skutečnosti je. Ještě noc strávil v bolestech a pak zemřel. Pochován je v Řecku v Athénách.

Heinrich Schliemann 

GORDON CHILDE (1892 – 1957)

Britský archeolog, profesor univerzity v Edinburghu a Londýně

Narodil se v Sidney, specializoval se na neolitickou problematiku (výzkum na Skara Brae v Orkney) a zařadil se mezi velké syntezátory pravěku. Proslul svou teoriíneolitické revoluce”. Zdůraznil význam neolitu ve vývoji lidstva.

Gordon Childe








OSCAR MONTELIUS (1843-1921)


Byl švédský archeolog, který vypracoval metodu relativního datování. Prvním impulsem k této metodě byla potřeba datování v muzejních sbírkách, u nichž chyběly pečlivé záznamy.

Vytvořil chronologii pro dobu bronzovou a halštatskou (periody I – VI)

 

I           - 2000 –  - 1550 (starší DB)

II         - 1550 –  - 1300 (střední DB)

III        - 1300 –  - 1100 (mladší DB)

IV        - 1100 –  - 900 (mladší DB/pozdní DB)

V         - 900     - 750 (pozdní DB)

VI        - 750     - 600 (starší doba halštatská)

 

Oscar Montelius


HOWARD CARTER (1874 – 1939)

Se narodil v Norfolku, vychováván a vzděláván byl v soukromých školách. Už v 17 letech byl přijat do Společnosti na výzkum Egypta (Egypt Exploration Fund, britská společnost, založená v roce 1882. Měla zamezit ničení a vykrádání staroegyptských památek. V roce 1919 se přejmenovala na Egypt Exploration Society).

Právě zde, pod vedením P. E. Newberryho, započala egyptologická kariéra Howarda Cartera. S Newberrym přišel do Bení Hasanu, kde byly nalezeny hrobky úředníků ze Střední říše; Carter v těchto hrobkách dokumentoval reliéfy. Nadále se zaměřuje na Údolí králů, kde začal počátkem 20. století pracovat pod vedením Američana Theodora M. Davise. Když Davis zemřel, navázal Carter na jeho výzkumy pod vedením a se sponzorskou podporou lorda Carnarvona.

Své první společné výzkumy prováděli v Kurně, kde objevili hrobku Tetikiho (18. dynastie), tabulky s výňatky z "Naučení Ptahhotepových" a text popisující jak Kamose vyhnal Hyksósy. V letech 1907 - 1912 odhalili Carter a Carnarvon několik hrobů z konce Střední říše.

Ještě před rokem 1914 objevili hrobku Amenhotepa I., která už ale byla vyloupena. Přesto se v ní podařilo nalézt džbány, velký pektorál ve tvaru skarabea a mnoho střepů a fragmentů, které dokládaly, že se jednalo skutečně o královskou hrobku.

V následujících letech se věnovali zkoumání skalnatého podloží údolí. Carter byl totiž přesvědčen, že se zde nachází hrobka jistého Tutanchamona. Vykopávky začaly 1. listopadu 1922 a za dva dny se podařilo v zemi objevit první stupeň schodiště. Další den bylo odkryto dalších dvanáct schodů, které vedly k zazděnému vstupu, na kterém byla pečeť osoby, která v hrobce spočívá - Tutanchamona!

V dubnu 1923 však nečekaně zemřel lord Carnarvon. V listopadu 1924 se Carter vrátil do Egypta a pokračoval v inventarizaci předmětů z hrobky Tutanchamona. Pak se pustil do sepisování prvního vyprávění nazvaného "Hrobka Tutanchamonova", které publikoval v roce 1933. Až do své smrti v roce 1939 pracoval na rozsáhlém díle o historii svého objevu.

Bohužel se po své smrti nedočkal žádné oficiální pocty, která by připomínala jeho objev. Svůj majetek odkázal své neteři, jeho sbírku starožitností odkoupil egyptský král Farúk pro Egyptské muzeum v Káhiře a jeho egyptský dům na západním břehu Nilu přešel do vlastnictví Metropolitního muzea v New Yorku.

 Howard Carter

 









Prof. Dr. MIROSLAV VERNER, DrSc. (1941)

M. Verner je archeolog, egyptolog a epigraf s dlouholetou archeologickou praxí v Egyptě. Zabývá se archeologií, historií a paleografií Egypta v období 3. tis. př. Kr. Specializuje se především na archeologii doby stavitelů pyramid. Na archeologických pracích v EAR se podílí již od r. 1964. V letech 1975-2000 byl ředitelem Československého (později Českého) egyptologického ústavu UK. Je členem komise UNESCO pro památky starého Egypta a Núbie, členem řídícího výboru Mezinárodní asociace egyptologů a čestným členem Německého archeologického ústavu a Rakouského archeologického ústavu.

Miroslav Verner