Pravěká náboženství

 

Religionistika = věda o náboženství (zkoumá jevy, procesy a skutečnost) X teologie = zkoumá a obhajuje určitý jeden systém (př. křesťanství)

-          dle Darwina byli první lidé areligiózní

-          dle AE pramenů – první stopy duchovního života (náboženství, umění, filozofie) jsou ze středního paleolitu (Homo sapiens; 300.000)

-          Jan Heller:

-          pozoruje a rozebírá projevy lidské zbožnosti ve všech společenských systémech a kulturních souvislostech

-          nábožnost = specificky lidský projev (vztah člověka k něčemu, co jej přesahuje a na čem je závislý, otázka „poslední pravdy“, rámec pro celkovou orientaci člověka, vyšší princip

Obsah náboženství (viz. Str. 3)

1.        teoreticko-dogmatická stránka (víra) – AE nezachytitelná

2.        prakticko-kultovní stránka (obětiště, temply, kult.pomůcky)

3.        institucionální stránka (hroby šamanů) – špatně postižitelná

 

mytologie – nauka o mýtech, soubory mýtů

mýtus – bájné vyprávění (přírodní síly, nadpřirozené bytosti)

mystérium – náboženské tajemství spjaté s určitou bohoslužbou (jen pro zasvěcené)

mystika – vnímání skutečnosti jako něčeho tajemného, sebeponořování do spojení s bohem

 

Dějiny bádání

-          2.pol.19.st. – zkoumání historických a etnologických kořenů

-          Joseph LaFiteau (18.st.) – potřeba srovnávání soudobých primitivů a pravěkých lidí (otec etnologie)

-          Herbert Spencer – původ náboženství je třeba hledat v kultu předků

-          E.B.Tylor – vypracoval teorii animismu

-          R.Podrington – vypracoval teorii manismu (Melanesie)

-          W.R.Smith – teorie totemismu (19.st.)

-          R.R.Marett – teorie animatismu (19./20.st.)

 

Teorie vzniku náboženství

1.spekulativní

-          Euhemaros z Meseny (- 4.st.) – bohové jsou velcí vladaři a před nimi byl kult lidské osobnosti

-          T.Lucrecius – bohy vytvořil lidský strach

2.kritické hypotézy

-          marxistické pojetí: náboženství ukazuje pokřivený obraz lidské společnosti a světa, neschopnost racionálního myšlení

-          Freud: infantilní představy

-          věda

3.historicko-psychologické hypotézy

-          náboženství je výsledek primitivního vnímání a myšlení (Frazer)

4.teologické koncepce

-          náboženství zjeveno Bohem

-          vědecký kreacionismus (80.-90.léta 20.st.)

5.responsivní hypotéza

-          Jan Heller – člověk si ve všech dobách vytváří náboženství sám, podle svých představ (člověk je svírán otázkou smyslu své vlastní existence)


 

Tři zdroje náboženství

-          přírodní (obava z přírodních sil)

-          psychické, gnozeologické zdroje

-          sociální zdroje (společenský řád)

 

Pramonotheismus

Wilhel Schmidt (1868-1954)

-          katolický misionář

-          „Unspung des Gotes Ideen“ – první bylo monotheistické náboženství zjevené Bohem, vlivem lidí ale zdegenerovalo na polytheismus = degenerační teorie

Rafael Petazoni

-          kritik pramonotheismu

J.J.Frazer (1859-1941)

-          „Zlatá ratolest“

Miča Eliade (1907-1950) – král religionistů

G.van der Leeux – „…Bůh je ve vývoji náboženství poměrně pozdní jev…“

J. Wanderburg, Jan Heller, O.Štampach (náboženství v dialogu)

 

ARCHEORELIGIONISTIKA

-          vývoj od 30.let 20.st.

-          Leroil Borhan – práce o přírodních národech

-          J.Dumlesil – indoevropští bozi

-          Polsko – Z. Poniatowski, T. Mackiewitz

-          jeskynní obětiště – L.Franz, H.Jannkuhn

-          staří Germáni – F.Schlette

-          SSSR – Anisinov, Tokarev

 

Čechy, Morava, Slovensko

-          Otakar Pertold (20.-50.léta 20.st.) – etnolog, dodnes platné teze

-          O.Nahodil, O.Robek – Pertoldovi žáci (marxistický pohled)

-          Jiří Neustupný: 1940 – O náboženství pravěkého lidstva v Čechách

1941 – Pohřbívání žehem v pravěku

-          V.Hrubý, B.Klíma, Z.Váňa, Z.Klanica – archeologové

-          Jiří Bouzek – klasický archeolog

-          Ján Komorovský (Univerzita Komenského), M.Slivka (bratislavský šéf AE)

-          Juraj Bárta – Majdahruškova jaskyňa (obličejové masky)

-          J.Hvízdal – hrob šamanů v Čičarovcích (několik pohřbů)

 

Stránky náboženství:

1.        DOGMA

-          „teorie sacrum“ – ve vyšších náboženstvích Bůh, v nižších je to vývoj od posvátného kamene až k andělovi

-          zahrnuje:

-          theogonie – zrození bohů

-          kosmogonie – vznik vesmíru

-          antropogeneze – vznik člověka

 

2.        KULT

-          prakticko-kultovní složka

-          jak člověk nakládá se složkou teoretickou

-          vypovídá o ní AE

 

3.        INSTITUCE

-          instituciálně-organizační složka

-          pěstění, rozvíjení kultu (občas o ní máme zprávy v AE)

 

Kult

-          místo kultu:

-          přírodní útvary (stromy, kameny, studánky…)

-          výrazné terénní dominanty (hory) – Cezavy u Blučiny

-          posvátné lesní háje

-          jeskyně

-          kultovní objekty (žertviště, temply) – domovní a i pro širší veřejnost

-          kontinuita míst přes národní a náboženské tradice (genius loci) – stonehenge (obnovováno po 2000let

-          křesťanství bojovalo proti starým kultištím, ale nedařilo se jim to – radši tam postavili kostel (např. Notre-Dame – bývalá keltská svatyně)

-          kultovní mobiliář – hliněné a kovové předměty (nejvíce v DB)

-          oběti:

-          dle účelu (záslibné, děkovné, přísežné, prosebné…) – stavební oběti (materiální, cereální, krvavé)

-          dle formy (jídelní a picí) – libační (krev, mléko), zápalné, symbolické

-          obřadní nádobky (např. v podobě zvířete)

-          Lidské a zvířecí oběti:

-          v různých civilizacích (někde dodnes) – obětování Ifigenie, obětování Izáka, Livius píše, že byli obětování dva Galové a dva Řeci

 

Magie

-          od slova „mageia“ = učení mágů /mágové – perští zoroastriánští kněží (pozn. Zaratrušta byl reformátor staroperského náboženství – souboj dobra a zla s očistnými předpisy = mazdaismus; Ahura Mazda byl bůh nebeské klenby; Mitrra – jeho kult hodně rozšířený)

-          věda o magii tvrdí:

-          magie je protináboženská a ovlivňuje náboženství přírodními prostředky (racionálně) – náboženství je založeno na prosbách

-          zpočátku ale žila magie vedle náboženství

-          sympatetická magie:

-          homeopatická (= imitativní) – psychologický zákon, asociace myšlenek a představ, vnucení představy jiné osobě

-          kontaktní (= zákon dotyku) – agrární, plodivá, záškodná, lovecká

 

Náboženské instituce

-          realizátoři kultu

-          v nejstarší době – predestinovaní lidé (šamani, zaklínači…) – měli zkušenost s drogami, s extází

-          doba bronzová – rozvoj polytheismu – profesionální vrstva kněží (rozvoj ceremonializmu) – hodně kultovních předmětů = druidismus

-          halštat, latén – instituce propracována

 

Klasifikace náboženství

-          nižší (přírodní) – pretheistická

-          vyšší –  polytheismus

-          vysoká – křesťanství, islám, buddhismus

 

Evolucionistický model náboženství

Dynamismus

-          víra, že svět a bytosti ovlivňují nadpřirozené síly (dnes v Melanésii – Kondrigton zjistil, že nadpřirozené síle říkají mana (manismus)) – obsahují ji stromy, slunce…

-          kratofanie – demonstrace many vůči člověku

-          vše je nadáno různou kvalitou a množstvím many – talent

-          indiáni jí říkali vakan, Irokésové orenda, Pigmejové megbe

-          inventář šamanů se od paleolitu dodnes leiší

-          kult předků:

-          souvisí s nejstaršími pohřby (stř.paleolit)

-          nejprve jde o pohřeb jen z pietního důvodu, později příprava na posmrtný život (od neolitu)

-          heroizovaní mrtví se stávají bohy

-          totemismus:

-          Odživbejové tvrdí, že totem je bytost, s níž jsou v mystickém příbuzenství – většinou jde o zvíře; je zakázáno lovit

-          u pasteveckých a loveckých společností

-          fetišismus:

-          fetiš – uměle vytvořený předmět, který může pomáhat nebo škodit – talisman, amulet

 

Animismus

-          oddělení nehmotné nesmrtelné duše od těla (na základě odrazu ve studánce)

-          projev v žárovém pohřebním ritu (od neolitu), ale víra v duši byla už dřív (paleolit), největší rozkvět v době bronzové (doba PP – ve stěně popelnice byla perforace = dušník – někdy i zasklený)

-          udržuje se do křesťanství

Animatismus

-          oživování přírodních jevů

-          oživne strom – víla; oživne voda – vodník

-          z toho se vyvíjí démonismus

Démonismus

-          víra v nehmotné duchy - démony (blízko k polytheismu)

-          daimon – nižší božstvo (= bytosti, které nepotřebují takovou úctu jako bohové)

-          démonům se nosí dary, ale pokud démon nevykoná to, oč byl žádán, bývá člověkem potrestán (zničená figurka)

-          démoni člověku nevládnou

-          démonokatrie = uctívání démonů a idolů (u Slovanů víc démonů než bohů)

Theismus

-          víra v nadpřirozené bohy

-          rozvoj mytologie (u Řeků zapsané), ale ještě nejde o dogma

-          polytheismus

-          každý kmen má řadu bohů (navazuje na démonismus) – časem vzniká jednodušší pantheon

-          henotheismus

-          druh polytheismu s jedním nejvýznamnějším bohem (Řecko)

-          katenotheismus

-          druh polytheismu, kdy bohové mohou povýšit nebo naopak klesnout v žebříčku důležitosti

-          monotheismus

-          víra v jediného Boha

-          judaismus, křesťanství, islám

 

Theogonie

-          nauka o původu a zrození bohů

1.        mýtická (z mořské pěny, z větru…)

2.        religionistická (zbožnění přírody a antropomorfizace přírodních jevů)

-          někteří bohy nezobrazovali (Židé)

-          vznik univerzálního mateřského božstva – žena ztotožňována se zemí („Magna mater“)

-          ve Středomoří transformace kultu matky do božstva: Potnia – Egeida, Inana = Astarté (Přední Asie), Kibelé (Asie), Dáméter = Déméter (Řecko)

-          ženská božstva měla mužský protipól (bohové Slunce, Nebes…), ti ale zpočátku zůstávají v pozadí (do eneolitu a DB)

-          „hieros gamos“ – posvátná svatba (spojení Nebe a Země) zprostředkována knězem a kněžkou

-          doklady rytin na keramice

 

Třídění bohů:

1.        neživé přírody (uraniční – solární, lunární, astrální; atmosférických sil – hrom, blesk, bouře; telustrická – pozemní (hory, voda), podzemní (podsvětí))

2.        živé přírody (vegetace, lovu, smrti…)

3.        společenských sil (lásky, manželství - Freya, řemesel - Vulkán, Svarok, umění - Athéna, obchodu – Merkur)

 

PALEOLIT

 

Starý paleolit

-          obratel slona ze Stránské skály (7 rýh na obratlu)

-          úštěpy z tibie z Bilzingslebenu (dvě až tři skupiny radiálních rýh)

 

Střední paleolit

-          lovecká magie – švýcarské a rakouské jeskyně (kult medvěda související s totemismem)

-          stopy kanibalismu, pohřby

-          rituální pohřby s milodary – dary jsou nepotřebné v posmrtném životě (víra v posmrtný život X úcta k mrtvým)

-          Drachenloch u Saint Gallen (Švýcarsko) – kamenné skříňky s medvědími lebkami (-50.000) – snad to souvisí s kultem medvěda (Valoch to odmítá)

-          Repolusthöhle (Štýrsko) – 35m hluboká jeskyně, zbytky rituálních hostin (250.000)

-          Tischofverhöhle, Drachenhöhle, Grosse Badhöhle

-          Krapina (Chorvatsko) – doklady kanibalismu

-          Tešik-Taš – neandrtálský chlapec ve skrčené poloze, skelet obestaven kozími rohy – doklady totemismu

-          Shanidar (Írák) – pohřeb invalidního jedince (=sociální cítění), pyl z různých druhů květin

-          Kiík-Kooba, La Mouster, La Ferasi, La Chappell

 

Mladý paleolit

-          nástěnné malby a rytiny

-          franko-kanterberský okruh (Španělsko, Francie, JZ Itálie…) – stovky jeskyň – Leborales, Fontés de Gom, Lascau (jelen s rozvětvenými parohy s červenými tečkami – 27 teček v řadě = měsíc? nebo shluk hvězd? – Marshack – lovci už evidovali čas; negativ lidské dlaně – zajímal se tím Henry Breul; malby koní v sálu vzdáleny až 3km o vchodu; 25.000-17.000), Montespan, Tuk-Dau-Donerd, Niaux, Altamira (objevena v roce 1875 Marcelinem de Santualou – neuznáno jako paleolitické), Pindal, El Castillo, La Pasiega

-          Němcko – Blaubeueren (-37.000, malby z bílku, krve a uhlíku; objeveno 1979), Gönersdorf

-          Itálie – Adaurahöhle (lidské postavy), Grimaldi (pohřeb šamana)

-          Chovett – komplex jeskyní mezi Lasacu a Niaux – galerie nazývány podle zvířat, které se tam necházejí; objeveno 1994; koně, bizoni, zubři, datováno do solutreénu, - 20.000 – 17.000; perspektiva malby, znázornění pohybu)

 

Dálný Východ

-          jeskyně objevené v 50.-60.letech

-          Šulgantaš na Urale (=Kapovská jeskyně) – zkoumal to Riumin, Bader 1959; polychromní malba podobná těm ve Francii a Španělsku – snad migrace?

-          Ignatěvská jeskyně, Tomsk, Šiškino

-          Choit-Cenker-Agui (Mongolsko) – M.Kšica tvrdí, že i v jižní Indii jsou paleolitické malby

-          Jelisejevič, Meziň – artefakty s geometrickými ornamenty

-          Avdejevo, Kostěnky (ženské figurky), Bureď

 

Malby

-          sloužily k magii lovu a plodnosti, měly sdělovací význam, evidenční, kalendářní…

 

Druhy magie

-          lovecká:

-          koně se střelami (Lascau), bizon se šípy (Lascau), stopy lidí (Tuck-du-Dabour), pářící se bizoni, nosorožec s dečkou přes tělo (Chovet), socha medvěda bez hlavy (Montespan)

-          magie plodnosti:

-          venuše typu Gönersdorf

-          La March – přebývají tam ženské a mužské postavy

-          Plastiky: Věstonická Venuše, Willendorfská Venuše, portréty, vidlicovité symboly

MEZOLIT

 

-          na Dálném Východě objev pěstování obilí

-          do popředí se dostává muž (lovecko-sběratelský způsob života = etologové mluví o „vražedné agresivitě“ rodu Homo)

-          poznámka: Etologie = věda zkoumající vliv prostředí na charakter národů; nauka o pobytu a zvycích zvířat; Konrád Lowrenc říká, že agresivita přispěla k polidštění opice = negativní náhled na rod Homo

-          ujímá se pohřební ritus (kostrová pohřebiště)

-          přežívá animismus, dynamismus…

 

NEOLIT

 

-          nová populace z JV (úrodný půlměsíc), kde došlo k nárůstu obyvatelstva a postupně difuzi a pronikání na sever a západ

-          lovecká magie je nahrazena magií plodnosti a úrody (žena = symbol reprodukce)

-          démonismus – na lok. Lepensi Vir (Srbsko/Rumunsko) kamenné skulptury zpodobňující vodní démony

-          vrcholný animismus (žárový pohřební ritus)

-          raný theismus (ženské božstvo úrody a plodnosti

-          poznámka: ne všechny Venuše zpodobňují ženské božstvo; mohlo jít o fetiš plodnosti, znázornění kněžky/bohyně

-          objevuje se dualismus:

-          žena je symbolem plodnosti (a úrody)

-          muž symbolizuje Nebe (sluneční kotouč, silné zvíře – býk) – teď v pozadí

 

Raně indoevropský prototheismus

-          M. Gimbutasová z Litvy – působila v Los Angeles, psala o neolitických bohyních (Venuších) a považuje je za předindoevropské; podle ní byli neolitci mírumilovní uctívající kult plodnosti a úrody a počátkem eneolitu byli převrstveni Indoevropany, načež vznikl patriarchát – neuznáno! (Indoevropané přišli už v neolitu)

-          mateřská božstva:

-          Přední Asie (Ninmach, Inána, Ištar, Astarté…Kyber), Írán (Ainihiat), Indie (Mahamater), Kréta (Potňa), Řecko (Dámeter/Déméter), Egypt (Isida), Střední Evropa (Velká matka, Matka-Země, Magna Mater)

-          universální božstvo se časem diferencuje (podsvětí, úrodnost, plodnost, umění, rostliny…)

 

-          Hacilar – stovky zlomkům ženských figurek (žena sedící na trůnu, žena s dítětem nebo zvířetem v náruči (= „Paní zvířat“) – zvířata: medvěd, leopard, lev…

-          Čatal-Hüyuk – žena na trůně s levhartími hlavami, nohama se opírá o lidské lebky – symbol reprodukce; svatyně s býčími hlavami a ornamentální výzdobou – snad počátky sdělovací funkce

-          Lit.: „Pater Duer, 1197: Sedna aneb láska k životu.“ – o životě primitivních národů (reprodukce u Eskymáků) Sedna – matka všeho živého; v případě nouze se jde za Sednou – reprodukční obřady

 

Kultovní složka neolitického náboženství

Svatyně

-          jeskyně, vrcholy hor, … - v Egeidě

-          chrámy – Rumunsko, Maďarsko (hliněné modely napodobující chrámy)

-          Sabatinovka (Ukrajina) – T.Mowša; „chrám Démétry“ – hliněná stavba, 70cm, plno figurek tripolské kultury; tři části: vstup téměř bez nálezů, střední část s velkou pecí (soška, nádobky, kremace býka, pět zrnotěrek, pět ženských sošek)  a zadní část s velkým hliněným oltářem (16 ženských sošek sedících ve hliněných křesílcích, obřadní nádoby a velké hliněné křeslo s býčími rohy)

-          Pobudňa (Ukrajina) – interiér s pecí

-          Ovčarovo – obřadní scény: oltáříky pomalované červenou barvou sluneční ornamenty,…

-          krbová deska může být perforovaná  a v otvorech Venuše = domácí svatyně

Rondely

-          mírně deformovaný kruh obehnaný hrotitým příkopem (6x4m)

-          velikost: 40 – 150m (podle velikosti osady)

-          čtyři vstupy, dva palisádové ploty

-          v Evropě 160 rondelů (v Bavorsku i čtvercové svatyně)

-          uprostřed může být i dům nebo kultovní jáma (Těšetice)

-          interpretace: shromažďovací , kultovní a kalendářní stavba

Jeskyně

-          Jungfernhöte u Bamberka ( 40 neúplných koster – většinou dětských, se stopami kanibalismu)

Venuše

-          idolregiony: Dimini, Karanovo (kultovní figurky), Amanža, Srbsko (k.Vinča), Kukuteni (Rumunsko)

-          u nás: potiský a lengyelský okruh

-          tripolské venuše – ploché, ruce pahýly, tělo štíhlé, zašpičatělé nohy

-          venuše kultury Vinča – stylizovaná hlava, ptačí obličej, sedící s dítětem

-          v Bulharsku – kostěné nebo mramorové venuše

-          v Potisí – antropomorfní nádobky

-          venuše na sobě mají značky

-          střední Podunají:

-          střelický typ – pahýly místo rukou, můžou být malovány

-          mašůvecký typ – adorační gesto

Zvířecí figurky

Modely předmětů (chaloupka ze Střelic – chrámek; lampy, svícny, lodičky, chleba…)

 

Mužský element

-          méně!

-          Maďarsko – muž se sekeromlatem

-          Řecko – Dimini – muž se srpem přes rameno

-          Rumunsko – muž bez hlavy, ale v ruce drží masku

Posvátná svatba („Hieros gamos“) – znázornění muže a ženy (rytiny na nádobě ze Střelic)

 

Pohřební ritus

-          oběti – většinou dětské v základech kultovních staveb – Jelšovce, Vesprém, Postoloprty

-          systematické pohřby s milodary – dary pro posmrtný život (keramika, předměty dle soc. postavení, spondylové šperky, korálky, kamenné nástroje)

-          skrčená poloha

-          žárové pohřby až v průběhu neolitu

-          Rajhrad s kostrou prasete, Vedrovice (12 hrobů – bohatý ženský hrob: spondylový medailon v klíně, náramek, závěsky, čelenka, mramorové korálky – asi 600 kusů = kněžka?),

-          Trebur – muž v natažené poloze a přes něj žebra skotu – představy o vampyrismu

-          Svodín (pohřeb ženy s teletem u nohou)

-          Čičarovce – potiská kultura – v jámě pohřbíváni muži = šamani (v hlavové partii měli zvířecí rohy a masky – šamanství bylo dědičné)

 

ENEOLIT

-          postupně se rozvíjející se polytheismus

-          dovršení neolitické revoluce – ujímá se orba půdy (dřevěný hák) – pronikání do kultu (= pohřby dvojic zvířat)

-          první kov – měď

-          velkorodina se rozpadla na rodiny (patriarchální zamření)

-          nerovnoměrnost vývoje – střední Evropa pokulhává za Orientem v náboženství i ve všem ostatním

 

Evropa:

-          triáda božstev: nebeská (atmosférických sil, uraniční) – Slunce, hrom, blesk; Země (telustrická) – Matka Země, Magna Mater; podzemní (chtonická) – podsvětí

-          dvě teorie o indoevropské Evropě v eneolitu:

-          Indoevropané přišli na počátku neolitu

-          Indoevropané přišli až v eneolitu

-          rysy indoervopského náboženství podle Dumesilla:

-          velké rozšíření bohů atmosférických sil

-          božstva válečných výbojů

-          božstva hospodářského života

-          úcta k bohu hromu a blesku

-          uctívání posvátného dubu

-          víra v „sudičky“

-          spalování mrtvých – souvislost s kultem ohně???

Megality

-          idea megalitismu:

-           přežívání ginekokratických kultur – ženská božstva z neolitu

-          veliké sochy žen – podle Gimbutasové se to vztahuje ke kultu Velké Matky. Sochy jsou hlavně ve Středomoří; dále už jsou jen megality

-          typy megalitů:

-          kolektivní hrobky (jeden rod)

-          kalendária (informační charakter)

-          kultovní stavby

1.        menhiry: (kamenné sloupy)

-          lehce přitesané do lidské podoby

-          mohou fungovat jako sluneční hodiny

2.        menhirové sochy:

-          Španělsko, Francie, Portugalsko

-          antropomorfní charakter (oděv, zbraně)

-          těžko datovatelné

-          658 – církevní koncil v Nantes: menhiry mají být zakopány a na jejich místě mají být postaveny kostely

3.        menhirové řady:

-          Karnaku až 590 menhirů

-          astronomický význam

4.        kromlechy:

-          „zakřivený kámen“

-          kruhové stavby typu „henge“ – sociokultovní význam

5.        dolmeny:

-          hrobky z kamenných bloků

-          často vyráběny z bludných kamenů

-          kamenné bloky pokryty ornamenty

-          skříňkové hroby, chodbové hroby, galeriové hroby

Malta

-          megalitické budovy trojlístkového půdorysu

-          někde zdivo zachováno až do 5m

-          Gigantia – výzkum od 19.st., postupně nastavována, 30x30m, kamenné bloky červeně pomalovány, uvnitř ženské bezhlavé plastiky

-          Tarxium u La Valeta – tři svatyně obehnané společnou zdí, otesané kamenné bloky s ornamenty, zadní část přístupná jen pro kněží – tam 2,5m vysoká figurka ženy, kolem 20 menších

-          Hagar – deformovaný trojlístek

Sardinie

-          muraghy – udržují se až do halštatu, nasucho kladené zdivo, věž zužující se do výšky, šířka zdí 2-5m, věž obehnána fortifikační zdí, ve věži spleť chodeb

-          7.000 muraghů na Sardínii

Korzika

-          torze – typ megalitické stavby

Baleáry

-          tři typy:

-          tauly (stoly) – na Menorce 18 taulů, souvislost s kultem býka

-          talayoty – kruhové areály s nepravou klenbou

-          navety – připomínají loď, někdy použity jako hrobky

 

Západní Evropa

-          typ „henge“:

-          stonehenge – 1066 první zájem v kronikách; 1620 – zkoumání, 1901 výzkum… 5-6 stavebních etap, původně jen příkop a val, průměr 105m; 1.fáze: jámy na 56 kamenů, podle nichž se dalo předpovídat zatmění Slunce a Měsíce; 2.fáze: další kameny (sarsy) – vnitřní podkova s oltářem, kamenná alej vedoucí k říčce Avon; v době letního slunovratu mělo slunce zasvítit na oltář; zkoumáno G.T.Hawkinsem – stonehenge mohlo být využito 32 paleoastronom.způsoby (zatmění, kalendář…) – na jeho výzkumy navázal F.Hoyle

-          woodhenge

-          Awebury – 4 hlavní vstupy, věnec menhirů a uvnitř tři kamenné věnce

-          Dolliton Walls – 400m průměr; uvnitř stála rotundovitá stavba

-          Knowen Towen – uvnitř postaven křesťanský kostelík

 

Petroglyfy

Valka Monica (SZ Itálie) – okolí Capo de Ponte

-          na skalních srázech – 20.000 obrazců

-          zkoumal to Anátti

-          nejmladší jsou až z doby římské

-          lidské postavy, čarodějové, tajemné postavy, vůz se zápřahem, zbraně, značky…

Španělsko

-          motivy zvířat, taneční scény…

Severní Evropa

-          tzv. jihoskandinávský typ – zemědělská tématika (vůz, pluh, orba, lodě, zbraně, sekery…)

-          Bohuslen, Norčeping, Ostr Getland

-          tzv. severoskandinávský typ – zvířena (hlavně losi)

 

 

Doba bronzová

-          rozvinutý polytheismus – v egejské oblasti je v zaznamenán celý pantheon bohů (viz.antická mytologie)

-          kult boha Apollona – Apollon byl bohem předřeckého původu, létal ve slunečním voze taženém slunečními ptáky (labutě), každoročně odlétal do severní pravlasti k Hyperborejcům a na jaře se vracel do Delf – archeologické doklady modelů slunečních vozíků po celé Evropě

-          tři druhy kultovních vozíků:

-          apollónské (čtyřkolák s ptačími protomami a vozatajem (bůh –lidskou nebo ptačí podobu), poznámka: trojkolák z Dupljaje!

-          vozíky s nádobou (Milavče) – k přivolávání deště

-          šestikolý vůz s koněm a slunečním kotoučem (Trundholm, Dánsko)

-          pronikání polytheismu i do střední Evropy – nemáme o tom však archeologické doklady – zřejmě ale božstva úrody, Slunce, Měsíce, řemesel, podsvětí

-          animistické představy – uplatnění hlavně v mladší době bronzové (doba popelnicových polí)

-          rozvoj ceremonialismu – nárůst kultovních míst…

-          Kultovní místa doby bronzové:

-          posvátné hory:

-          Cezavy u Blučiny (opevněné kultiště po celou dobu bronzovou, kromě pozdní)

-          osídleno na konci B A (ÚK, VK)

-          rituální tavba, lidské oběti – 11 nedospělých anemických jedinců, podvyživení = hekatomba

-          v pozdní době bronzové – obětování více abstraktní (depoty kovů, nádob…)

-          Skalka u Velimi (dvoufázová fortifikace) – nebylo tam sídliště, ale pouze obětiště, oběti šperků a lidí

-          Kotouč u Štramberka – 5 depotů kovových nádob

-          Jabloňovce (okr.Levice) – zalesněný kopec u vrchu Sitno; 40x60m obehnáno kamennou zdí s bránou; uvnitř andezitové bloky a oltářní kámen – poblíž kamenná skříňka podobná kyjatické kultuře (prázdná)

-          kultovní místa na hradiscích:

-          Spišský Štvrtok – 2 dětské žárové hroby v popelnicích a kamenná stéla; od hlavní brány vedla ke kultišti dlážděná cesta; blízko vstupu byl zahloubený objekt s 9 pohozenými jedinci (muž, 3 ženy, 5 dětí) – defekty na kostech + kultovní předměty (např.džbánek kultury Suciu de Sus)

-          Gánovce na Spiši – studna zahloubená do travertinu a v ní oběti (železná dýka, lidská lebka, nádoby z březové kůry…

-          Pobedim – kruhový mísovitý objekt lemovaný otisky šňůry

-          kruhové areály – rondeloidy:

-          starší doba bronzová: Troskotovice, Vranovice, Šumice (dlouhý dům s kultovním místem a domem; osada byla kolem a dlouhý dům byl ústředním); Kollnbrun, Oberschonerle, Herzogenburg; Velký Cetín

-          střední doba bronzová: Horní Metelsko – 3 kruhové objekty v jedné řadě, kamenná dlažba; Přítluky – v příkopu lidské i zvířecí oběti

-          mladší doba bronzová: Čakovice (knovízská kultura) – na návrší rondelík s dvojitým příkopem, s kamennou stélou uvnitř objektu; Hornsburg (Rak); Lovčičky

-          kamenné bloky různě opracované („Schelchestein“):

-          na kamenech bývají uměle vytvářené důlky – hlavně v okolí pohřebiště nebo sídliště; důlky = snad pro tekuté obětiny (libace) nebo v nich hořel oheň nebo drtili kámen

-          někdy hrubé antropomorfní podoby

-          Anderlingen – SZ Německo; hrobový kámen se třemi vytesanými postavami; jedna z nich má sekeru = „bůh hromu“ nebo může jít o spodobnění lidí pohřbených v hrobce

-          jeskyně:

-          hlavně v Karpatské kotlině – Silica, Majdahraškova jeskyně (kyjatická kultura) – nálezy lebek jelenů a lidí; Chvalovska jeskyně – do kruhu uloženo 19 lidí ve skrčené poloze kolem ohně; Ardovo, Bojnice, Aktölök – oltář; Kipfhäuser u Badfrankenhausenu – 20 skalních útvarů (jeskyně, rozsedliny…) vzájemně propojených; nálezy zvířecích i lidských skeletů – dlouhodobé ukládání

-          vodní a bahenní svatyně:

-          Váh – depot mečů liptovského typu

-          oltářní památky:

-          zlatý třídílný reliéf s holubicemi – Mykény

-          Dvory nad Žitavou – oltářní deska s jámou; na desce plastická omítka

-          Uherský Brod – jáma se skeletem krávy a jiných kostí (i lidí), zvířecí figurky a zoomorfní nádoby + oltářní deska

-          kultovní jámy:

-          Sarvas /sarvaš/ - J.Matai; sudovitá jáma a na dně obětiny s keramikou, pak vrstva zeminy, pak zase obětiny, pak zase hlína = postupné ukládání lidí

-          Unčovice na Hané – LK

-          bronzové depoty sakrálního charakteru:

-          Eberswalde – zlaté nádobky

-          Sakrální mobiliář:

-          figurky, štěrchátka různých tvarů = duté předměty s kamínky (snad k zahánění démonů, rytmus…) – jsou v bohatých hrobech

-          picí rohy, pohárky, v podobě lidské boty, amulet v podobě ruky, závěsné nádobky, nádoby s výlevkou, zoomorfní nádobky

-          spony, závěsky, štítky…

 

Pohřební ritus

-          ve starší době bronzové inhumace – nitranská kultura (pohřby šamanů – hrobové jámy s kůlovou konstrukcí, skrčená poloha, čapky se zvířecími zuby a medvědími drápy

-          Franzhausen – pohřební kaplička

 

 

Náboženství starých Thráků

-          provázáno s Řeky (Apollón, Dionýsos, Orfeus…)

Thrákové

-          indoevropský národ; pronikali z dolního Podunají až k Egejskému moři, na Ukrajinu, na Slovensko…

-          podle písemných pramenů šlo o kovotepce (výroba rytomů = picí rohy s reliéfní výzdobou), dobří vojáci, disponovali dvoukoláky, bujní koně, úcta k rétorice, radovali se ze smrti a oplakávali novorozence

-          v 1.tis. pronikaly kmeny Dáků na Slovensko, Gétové do Potisí, Odrisové (už v –5.st. počátky státu)

-          v 1.století rozvoj Gétů a Dáků (sjednotili se do říše Burebisty – 60-45př.Kr., v 60př.Kr. porazil Burebista i Kelty; 45př.Kr. byl zavražděn a říše se rozpadla; opětný rozvoj až v 1.st.n.l., kdy nastává říše Decebalova – sídlo – Sarmisedžetuzaregia – kultovní okrsek se svatyněmi řeckého typu, ale i svatyně kruhové

-          větší kruhové svatyně (průměr 30m) – vnější kruh z andezitových bloků (104 – dácké století mělo 104 let); další kruh – 30 skupin po 6 andezitových pilířcích; střední kruh byl tvořen dřevěnými sloupky se čtyřmi vchody? – 68 sloupků se 4 kamennými prahy – vyrovnání rituálního a občanského (solárního) roku; vnitřní podkova – 34 sloupků a dva prahy (počet let velkého dáckého roku)

-          malé kruhové svatyně (průměr 12m) – 101 nízkých andezitových sloupků ve 13 skupinách – přesný občanský kalendář, který zachycuje týdny po 6,7,8 dnech

-          Meleia (Rumunsko) – svatyně; elipsa s podkovou

 

Thrácké náboženství

-          znali písmo, ale náboženské texty nepsali (pokud se nějaký nápis najde, dá se číst 12ti způsoby)

-          archeologické prameny – reliéfy, náhrobky, skulptury, svatyně; bulharský a rumunský folklór

-          kultovní místa – Somotráké – komplex náboženských budov, centrum kultu

-          stavěli svatyně pro tři stupně zasvěcení – tráčtí kněží dýchali do kouře a vytvářeli bohy

-          oplakávali novorozence – „tělo je hrobem duše“, věřili v reinkarnaci

-          bohové:

-          Sitaklés (Apollón) – sluneční bůh zobrazovaný jako thrácký jezdec nebo jako mladý muž na koni jedoucí proti sloupku s hadem (tento motiv ještě v době římské)

-          Areus – bůh války

-          Zagreos (Dionýsos)

-          Bendis (Artemis) – mateřské božstvo

-          Zalmorix – Pythagorův propuštěnec, který po 3 roky bydlel v hrobce a pak přesvědčil Géty o nesmrtelnosti duše (reinkarnace)

 

 

Keltské náboženství

-          každý kmen měl své vlastní bohy, ale časem se vytvořil obecný pantheon:

-          Taranis (vládce nebe a hromu), Teutakes (bůh války), Esus (bůh stromoví)

-          hlavní triádu doplňují: Sucellus (bůh ohně), Ogmios (bůh výřečnosti), Cernunnos (bůh života a smrti), Epona (ochránkyně pocestných a bohyně koní), Sirona (bohyně vodních pramenů a lékařství)

-          některé bohy neumíme pojmenovat, ale mají typické atributy – bůh s kancem, bůh s hady, dvojhlavý bůh, trojice bohyní s košíky…

-          uctívání héroů

-          důležitou roli v kultu hráli druidové – znali mytologii, písmo (ale neužívali ho), vědy… zasahovali také do politiky a měli soudní a trestní moc; organizovali okázalé obětování (i lidské)

-          každý bůh přijímal jinak usmrcené oběti (upálení, oběšení, utopení…) – kultovní kotlík z Gundestrup v Dánsku: zachycena obětní scéna, jak kněžka usmrcuje člověka, asi válečného zajatce (na kotli z Gundestrup jsou i jiné scény: trubači s karnyxy, bůh Cernunnos, bůh Taranis?, héroové…)

-          hlavy obětí byly vystavovány na posvátných místech – Entremontský trilit s vyhloubenými otvory pro lidské hlavy

-          nižší kněží – euhagové, proroci, kněžky, věštkyně, bardi… - náboženským odznakem byl pečetítkový nákrčník „torqués“

-          posvátným zvířetem byl kanec (přidávání kančí kýty nebo celého kance do hrobů, časté figurky kanců) – kultovní vozík z Méridy (jezdec na koni stíhá kance); další posvátná zvířata: mluvící havran, kohout, jeřáb

-          svatyně a kultovní místa:

-          uctívání posvátného dubu se jmelím, celé posvátné háje – „nemeton“, vodní prameny, vřídla

-          čtyřúhelníkové svatyně („Viereckschanze“) – ohrazené příkopem a valem, uvnitř bývaly hluboké obětní šachty – Ludéřov, Mšecké Žehrovice, Markvartice, Holzhausen,

-          pod římským vlivem v Galii – kamenné keltské temply

-          keltský kalendář:

-          dělil rok na dvě části: teplé období bylo zahajováno svátkem beltine (1.květen) a studené období svátkem samain (30.října)

-          další dva významné svátky: imbolc (laktace koz a znovuzrození rostlinstva) – 1.února; lugnasad (svátek boha Luga; slavil se k zajištění sklizně obilí) – 1.srpen

Pohřební ritus:

-          kostrový, muži vybaveni jako bojovníci; ženy se šperky

-          časté jsou dvojhroby (často birituální)

 


Germáni

-          osídlení: SZ Evropa (dolní Polabí, dolní Povezeří, Dánsko…); šířili se na jih Skandinávie; v posledních letech př.n.l. se dostávají do střední Evropy

-          0-400 (doba římská) + 400-568 (DSN) = klasické období germánských dějin; 6.-11.st. = wikingské období – Adama z Bremens popsal chrám v Upsalle a to, co se tam dělo

-          vznik germánských bohů:

-          bůh Toist byl zrozen ze Země a lidé pocházejí od Toista (Země je rodička Germánů = neolitické tradice) – velká úcta k ženám (věštkyně, bohyně)

-          Toistův syn Mannus měl tři syny (jejich jména jsou analogická k názvům tří hlavních kmenů)

Prameny poznání:

-          písemné:

-          G.J.Caesar – podle něj Germáni neznají bohy a uctívají přírodní síly (nepravdivé)

-          P.C.Tacitus – „Germania“: popisuje bohy, omývání bohyně Nerthus (lokální bohyně plodnosti, která byla vožena na voze a omývána v jezeře)

-          Adama z Bremens – podbarveno křesťanstvím (11.st.)

-          legendy, ságy, eddické texty

-          hmotné:

-          mobiliář, lidské oběti v bažinách (mumie), pohřební ritus

Náboženství:

-          petroglyfy již z doby bronzové – doklady figur s mlatem a kopím (bohové) x rozpor s Caesarem

-          Nebe – sídlo nadpřirozených bytostí, které sestupují na Zem, aby strašily lidi (pantheon typu Fobos – bohové jsou zlí a krutí)

-          Valhala – nebeský palác, kde vládne Vodan a dostávají se tam stateční bojovníci po bitvě, když přijmou od valkýr nápoj nesmrtelnosti; ta, žijí v radovánkách

-          Podsvětí – zbabělci a ostatní jdou do podsvětí, kde vládne bohyně Hell

-          bohové dohlíží na to, aby byly dodržovány životní normy (čest, hrdinství, statečnost) – loupeživé nájezdy vůči cizincům jsou čestné, ale ublížit hostu je zločin

-          možná šlo o henotheismus – Tacitus píše o bohu Vševládném – snad jím byl původně Týr (runový nápis na přilbě typu Negau nebo na kopí z Kovelu: „Týr, ať chrání toto kopí“); Týrovi byly přinášeny lidské oběti (Tacitus)

-          Vodan/Ódin – zastupuje místo Týrovi – bůh bouře, zpěvu, stará se o padlé válečníky; jeho atributem je kopí Kungni a jezdí na osminohém koni Slejpnym; doprovází ho havran a had (symboly smrti) – byli mu obětováni lidé (hlavně zajatci oběšeni na posvátných stromech – např. po bitvě u Teutoburského lesa)

-          Donar/Tór (hrom, bouře) – jeho atributem je kladivo Milny; ve wikingské éře je Donar víc než Vodan; jen zvířecí oběti; bojovníci šeptali před bitvou do štítu jeho jméno a věštili z toho; je mu zasvěcen čtvrtek

-          Frey – bůh plodnosti – jeho atributem je meč, kanec, falus; byli mu zasvěceni bílí koně

-          Freia – sestra Freye – bohyně smyslné lásky: divoká, vyzdobená, létala v povětří na kancích a jezdila v kočáře taženými dvěma kočkami (tato bohyně se ujala spíše v jižních oblastech)

-          Fryga – obdoba Freii, ale je to mateřský typ bohyně; manželka Vodanova a matka bohů, dovedla léčit

-          Balder – bůh jara, krásy, světla, čistoty… - Locki ho zavraždil a nastal soumrak bohů („Ragnarök“) – poté se Země vynořila z moře a Balder byl vzkříšen

-          Nerthus – lokální bohyně plodnosti, Matka Země – omývání bohyně Nerthus (kravský potah = neolitické tradice)

 

Lokální kmenová božstva

-          Tanfána, Baduhena, Nahalenie (měla u Douburgu svůj templ, který navštěvovali obchodníci; těšila se úctě i u Římanů); symbolizována jako žena sedící na trůně s obilím v klíně

-          Locki, Alkové (božská dvojčata), numina (bůžci, démoni, skřeti, draci, vlci,c osminozí koně, havrani), normy (sudičky)

 

-          od jihu pronikání jiných kultů – judaismus (70n.l. – Židé se v římské armádě dostali až na jižní Slovensko – Eliaš Katz publikoval nález sedmiramenného svícnu ze Stupavy); pronikání kultu Mitry; od 2.st. pronikání křesťanství

-          wikingské období:

-          dvě skupiny bohů – vanové (=bozi starší generace, bozi plodnosti a vegetace – Frey, Freia) a asové (bozi nové generace – běsnící Ódin, Tór měl kladivem chránit Ásgord – sídlo bohů –  před obry a příšerami)

 

Svatyně a obětiště

-          dle Tacita nestavěli chrámy (ale Vikingové už ano) – jen háje, posvátné duby, výšiny, prameny studní, bažiny…

-          Brodelbrunen (Dolní Sasko) – ve vřídle 200 římských a 200 germánských spon, mince… (3.st.)

-          Groissen (Durynsko) – kultovní šachta (nález cereálií, zoomorfní nádobky v podobě kance, další obětiny

-          kultovní okrsky byly ohraničeny kůly nebo kameny (smělo se tam vejít jen se spoutanýma rukama a když někdo upadl, nesměl vstát)

-          bažiny, slatiny… - Thorsberg (uprostřed jezírka kultiště, 20m dlouhý most), Vimósa, Esbjöl, Tolund, Vindebi

-          lidské oběti – oběti mají hezké ruce nezvyklé na práci (předurčeni k oběti už dlouho)

-          obětním jídlem je kaše z obilovin

-          losovací nebo věštecké hůlky (někdy s runami) – losovalo se, kdo bude obětován

-          ze zvířat obětováni – pes, kanec, koza…

-          kruhové svatyně:

-          ohraničené kameny, astronomicky orientované, ; některé mají uvnitř stopy posvátné orby

-          lidé se tam scházeli na sněmy = thingy

-          sága o lidech z Ejru: „…kruh soudu s Tórovým kamenem, kde se odsouzeným lámala páteř.“

-          svatyňky (Polsko) – kolem nich hroby, pohřeb psa, ohniště…

-          kamenná čtvercová ohrada (przevorská kultura) – pohřby zvířat

-          domácí oltář – Bořitov – uprostřed místnosti hliněná oltářní deska

 

Kněží a kněžky

-          kněžky velmi vážené, kněží se odívali do ženských šatů

 

Sakrální předměty

-          zobrazování božstev; nedělali to ale moc často; Brack u Eutin – zobrazeni Frey a Freia?

-          Sörö (Dánsko) – figura s nákrčníkem

-          Oberdorle – idol bohyně; Pasendorf u Výmaru – dřevěná figurka kněze; Jeníkov – portrét muže; Kroison – nádobka v podobě kance; Wroclav – lunární kroužek; Galeus – zlatý roh s výjevy z germánské mytologie

 

Pohřební ritus

-          žárový, popelnicový

-          později kostrový s bohatými hroby, sarkofágy

-          pohřby do člunů (skutečných nebo symbolických)

 

Kristianizace

-          ariánská forma

-          Žuráň – křesťanské atributy

 

Slované

Prameny:

-          Prokopios (6.st.) – věří ve všepána, boha blesku, ale uctívají řeky, nymfy a jiné démony, obětují skot a všelijaká zvířata a přitom věští

-          smlouvy Rusů s Byzantskou říší: Slované se zaklínají bohem Perunem a bohem stád Velesem (10.st.)

-          podle kyjevského letopisce: postavil car Vladimír dřevěnou figuru Peruna „s hlavou stříbrnou a zlatými vousy“, dále figuru Chrsa, Dažboga, Striboga, Simargla (snad bůh větrů) a Mokoši (snad bohyně lásky a plodivé síly); těm potom obětovali své děti

-          Novgorod – taky socha Peruna (Všechny modly byly po přijetí křesťanství zničeny)

Bohové:

-          Perun – zdá se, že byl společným nejvyšším bohem Slovanů (ne ale jak v antice), byl mu zasvědcen čtvrtek (perendan, peründan)

-          Veles/Volos – bůh stád uctíván též u většiny Slovanů (dokonce i u Finů)

-          Svarog, Dažbog, Svarožič – bohové slunce, ohně a blahobytu (u západních Slovanů byl Svarožič také bohem války a věštby)

-          Trojan – trojhlavý bůh

-          Rod – někdy považován jako ochránce rodu a kultu předků, ochránce novorozenců atd.; B.A.Rybakov v něm však vidí původního hlavního agrárního boha

-          Bohové u Polabských Slovanů:

-          Svarožič – hlavní bůh, bůh slunce a ohně; v 11.st.nazýván Radegastem

-          v kraji Ratarů stál hrad Riedegost (Retra) (podle Thietmara) – hrad byl obklopen posvátným lesem, který se nesměl kácet, jedna ze tří stezek vedla k jezeru; uvnitř hradu stála svatyně a v ní byly sochy bohů v pancířích; první z nich byl Svarožič; ve svatyni byli kněží, kteří při obřadech směli sedět, zatímco ostatní stáli; důležitou roli hrál posvátný kůň; byli tam obětováni i lidé a roku 1066 také hlava biskupa Jana z Marienburgu

-          Svantovít – nahradil Svarožiče/Radegasta ve 12.st. – hlavní svatyni měl v Arkoně na ostrově Rujána; Svantovít měl i svou vojenskou družinu a byly mu odváděny daně; uvnitř svatyně – socha se čtyřmi krky a čtyřmi hlavami, v pravé ruce kovovž roh s vínem; časté byly věštby – roh se naplnil vínem a po roce se zkoumalo, kolik vína ubylo; Svantovít měl svého bílého koně a v noci na něm jezdil (kůň byl pak zpocený a špinavý), jinak na něm jezdil kněz; každoročně obětován křesťan

-          Rugievit (7 obličejů), Triglav (Štětín) – důležitý bůh s vlastním posvátným koněm – ve 12.st. byl rozsekán a jeho tři stříbrné hlavy poslány do Štětína

 

Vícehlavé idoly

-          čtyřobličejový Svantovít z Rujány, Rugievit z Korenice se 7 obličeji, Porevit 5 hlav, Porenutius 4 hlavy

-          Zbruč u Hosjatina: čtyřhranný kamenný sloup, čtyři obličeje spojené kloboukem; jedno pole bylo s picím rohem v ruce, druhé pole s postavou koně, další držel jakýsi kotouček…; Holzgerlingen, Těsnovka u Radomyšle, Bobrujska

-          Jarovka (Ukrajina) – dvouhlavý idol; jedna hlava mužská, druhá ženská

Jednohlavé idoly

-          Perun (bez klobouku) a Veles

-          Novgorod – malá olověná figurka na vysokém podstavci (muž s knírkem, v krátké suknici a s rukama v bok); přívěšek podobného charakteru = obojí je zřejmě zobrazení Peruna

-          Altfriesack, Scharstorf – dřevěné figury

-          Altenkirchen u Arkony – „Svantovítův kámen“ – reliéf muže s picím rohem v ruce; Bergen na Rujaně – zobrazení Gerovita s kopím v ruce (oba kameny jsou zazděny ve zdech kostela)

 

Svatyně

-          kruhové areály obehnané příkopem s kůlem uprostřed

-          Peryň u Novgorodu – příkop byl dělen do osmi obloukových výklenků (v nich hořely ohně); uprostřed jáma o průměru 60cm a hloubce 1m (snad základ pro sochu boha)

-          Stará Kouřim – kultiště u pramene obehnané příkopem (stával tam dřevěný kostelík)

 

 

Zvířata v kultu

-          velkou roli hrál kůň (věštby) – časté figurky koní z různých materiálů (Braniboř, Mikulčice, Opolí…)

-          vejce byla symbolem života, kohout přivolával smrt – pisanki = malovaná hliněná vajíčka (amulety)

 

Pohřební ritus

-          v první fázi pohřeb žehem téměř bez milodarů

-          kostrové pohřby z mladší doby jsou zpočátku vybaveny dle společenského postavení (křesťanství to neomezilo), ale milodarů ubývá (rovnost před Bohem)